Přeskočit na hlavní obsah

Další benešovské podniky a výrobny....

        Městská elektrárna byla původně mlýnem zvaným Stadt – Mühle (Městský mlýn), který předtím patřil paní Anně Janichové rozené Krompholzové. Když město mlýn koupilo, postavilo zde elektrárnu na výrobu jednosměrného proudu a zařízení na provoz akumulátorů. Do roku 1945 byly části města přestavěny na odběr 380/220 voltů  střídavého proudu, přičemž většina města byla ještě zařízena na 220 V jednosměrného proudu. Dodávky dodatkového proudu byly od firmy Mattausch – ze skárny (Elecom).

Velký mlýn ---> Městský mlýn ----> Městská elektrárna č. p. 19
        Elektrofabrika ing. Fritze Hegenbartha byla v budově bývalé Schrötterovy fabriky. Založil ji v roce 1924 v Nerudově ulici č. p. 279. Vyráběla se zde různá elektrotechnická zařízení a to až do roku 1945. Hlavně transformátory.Tuto výrobu ing. Hegenbarth znovu obnovil ve Fürthu (Bavorsko) a úspěšně ji vedl až do své smrti v roce 1970.

        Stanz und Emaillierwerke, Gmb – výroba lisovaného a smaltovaného zboží. V roce 1914 byl vedoucím prodeje pan Werner a účetním C. Pötzschke. Tato výroba smaltovaného nádobí byla zrušena v roce 1920.

        Illa Werke - výroba polévkového koření. Byla založena v roce 1921 na místě výroby smaltovaného nádobí v Děčínské ulici č. p. 288 (původně Grohmann). Provoz zde byl až do roku 1945. Výrobek se jmenoval „Illa Würze“ a byl chuťově podobný Maggi. Majitelem byl J. Koldt.

Firma Illa Werke na děčínské č. p. 288 (nyní Bronswerk)
        Měšťanský pivovar Benešov – Bürgerliche Brauerei (Braukommune) Bensen, domy č. p. 17 a 18. V roce 1392 přenechal Jan z Michalovic městu varnou pánev za roční daň. V roce 1656 bylo městu nově potvrzeno várečné právo. V roce 1910 měla várečná komuna 130 podílů, tzv. Cuxl, po 500 korunách, které byly rozděleny mezi 70 podílníků. Jeden čas byl pivovar i pronajímán. V roce 1914 byl presidentem várečné komuny Josef Schrötter a vicepresidentem Anton Höchsam. V dozorčí radě byli Adolf Wurm , Franz Bauer a Franz Schrötter. Sládkem byl Max Holzner. V roce 1945 měl jeden podíl cenu 1 000 říšských marek. A tehdy bylo podílů celkem 120.


 CONSERVA – výroba rybích konzerv a udírna ryb. K jejímu založení došlo v roce 1920. Majitelem byl Josef Sander. Firma sídlila v č. p. 285 v Nábřežní ulici.

Napravo Nábřežní ulice v Benešově nad Ploučnicí

Městská elektrárna č.p. 190

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Konec II. světové války v Benešově nad Ploučnicí (vzpomínka)

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“.
V květnu 1945 mu bylo 14 let.
Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany.
8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do příkopu.
Toho več…

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915.


Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci.

Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K tomu studoval  na záložní d…