Přeskočit na hlavní obsah

VELKÝ POŽÁR BENEŠOVA N. PL. V ROCE 1863

Benešov po požáru

Velký požár města (20. 5. 1863) je obsáhle popsán v knize. Některé věci se tam však nevešly a byla by škoda kdyby upadly v zapomnění.
Hned po hostinci Zum schwarzen Ross (Slovany) začala hořet barevna v Mariánské (Žižkova) ulici naproti hospodě Wiliho Schtörcha. Požár si vyžádal i své oběti. Manželka perníkáře Lühneho v Poštovní ulici (dnes Krátká) se již nemohla dostat z hořící ulice, a tak přeskočila tehdy ještě vysokou hradbu dolů do hradebního příkopu (Dvořákova ulice – Wallstrasse). Následoval krvavý pád. Nebožačka již nebyla nalezena. V Kostelní ulici v domě (lidové pojmenování U Simmelů) vedle perníkáře Hegenbartha (č.p. 71) chtěla jedna paní ukrýt některé své věci do sklepa. Po požáru ji našli ve sklepě udušenou. Na náměstí zůstal ušetřen jen dům patřící tehdy měšťanovi Rehnovi (č. p. 15). Tradovalo se, že ihned po vzniku požáru sňal Rehne ze zdi kříž a pobíhal s ním před domem sem a tam. Svého počínání zanechal, až když musel ustoupit velkému žáru.

Benešovské náměstí po velkém požáru na dobové kresbě


 Rohový dům na náměstí č. p. 12 byl již tehdy postaven bytelně a tak mu vyhořelo jen horní patro a měl poškozené krovy. Z dnešního Hotelu Jelen, tehdy patřícího MUDr. Hegenbarthovi, zbyly jen sklepy. Na radnici shořelo první patro a krovy. Na kapli u kostela shořela šindelová střecha a na Horním zámku byly poškozeny věžičky. Z domu vinárníka (Weinhaus Lorenz) zbyly jen obvodové zdi. Vyhořelá městská kovárna v Kamenické (Palackého) ulici již nebyla nikdy obnovena. Část pozemku byla použita k rozšíření silnice a zbytek připadl k domu Lukáše Hegenbartha, kde byla ještě jedna kovárna.
Rohový dům na náměstí č. p. 9 (bývalá lékárna) již nemohl být znovu postaven ve své bývalé velikosti, protože silnice tam byla tak úzká, že plně naložená fůra sena se třela z obou stran o domy. Bývalé městské lázně ustoupily měšťanským domům rodiny Wernerovy a Preissovy (č. p. 120 a 121)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915. Rudolf Kreibich Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci. Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K