Přeskočit na hlavní obsah

Západní část města

Západní část města s Trčkovou branou

Na náměstí na rohu Děčínské ulice stával výstavní dům, nazývaný až do roku 1619 starou radnicí. Sídlil tam i soudce (dnešní č. p. 17). Soudce býval volen z občanů. Benešovští za něj museli platit tzv. stříbrný úrok. Roku 1490 se podařilo měšťanům  tuto starostovnu koupit se všemi právy. Pozemky, které patřily k domu, bývaly velké - od pravého břehu Ploučnice až k Jedlce. K domu ještě patřila vedle stojící sladovna a drábovna (vězení s mučírnou). Za městskou zdí stával městský špitál (dnes č. p. 24), thunovská prádelna, dům městského sedláka, 20 městských sýpek a dům pohodného.

Za nějaký čas prodalo město pozemky ke stavebním účelům a vznikla Děčínská ulice. V letech 1619 – 1730 je bývalá starostovna nazývána Tuttiovým domem. Město jej prodalo rodině Tutte. Poslední Tutte byl řezník (zemřel 1642). V místech dnešní zámecké zahrady Dolního zámku býval les, který sahal až k hradbám. Hrabě Clary – Aldringen tam nechal srovnat příkop a vytvořit park.

Děčínská brána nesla letopočet 1512 a do tehdejší podoby ji nechal zhotovit Mikuláš Trčka z Lípy. Věž měla výšku 20 loktů. Přízemí se zavíralo ze strany náměstí dřevěnou brankou a z vnějšku padacím mostem. Salhausenové most odstranili a vybudovali trvalý přechod. Při stavbě silnice v roce 1840 byly nalezeny zbytky zdiva brány. V prvním poschodí byla městská zbrojnice a nad ní, v dřevěné části, bývalo obydlí strážného. Dne 12. února 1715 shodila velká bouře střechu a poškodila krov. Z toho důvodu byla brána zbourána. Na jejím místě se po čase objevily dva pilíře spojené klenutím se znakem Claryů.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Konec II. světové války v Benešově nad Ploučnicí (vzpomínka)

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“.
V květnu 1945 mu bylo 14 let.
Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany.
8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do příkopu.
Toho več…

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915.


Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci.

Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K tomu studoval  na záložní d…