Přeskočit na hlavní obsah

Benešovský penězokazec Karel Hamé

V saské pevnosti Königstein si v roce 1922 za podloudnictví odpykával trest československý občan Karel Hamé z Benešova nad Ploučnicí. V trestnici se seznámil s litografem a hlavně padělatelem říšskoněmeckých daňových pásek na kuřivo - Adolfem Fährmanem z Kipsdorfu. Po propuštění se Hamé sešel s Fährmanem v Bad Schandau. Mezitím přibral Hamé do spolku jakéhosi Beitlera z Děčínska. Naplánovali si, že Fährman bude padělat čsl. padesátikoruny a Hamé s Beitlerem je budou rozšiřovat na československém území.
       
Koncem ledna 1923 byly první falzifikáty zhotoveny. Hamé s Beitlerem jich převzali 60 kusů (30 000,- Kč) a vyplatili Fährmanovi 4 000,- Kč. Padělky udávali hlavně v Děčíně, Ústí nad Labem, Teplicích a Liberci. Na další schůzku na Cínovci přinesl Fährman 600 ks nových padělků jiné varianty ( první varianta měla stejná písmena serií a stejná počáteční čísla (což bylo odhaleno a  publikováno v tisku). Fährman za ně obdržel  5 000,- Kč. Padělatelské trio bylo odhaleno tím, že si Fährmanův syn Lothar vzal z domácích zásob několik kusů padělků a jel je proměnit. Byl však na německém území chycen a  Fährmanův osud zpečetěn. Říšskoněmecké úřady informovaly čsl. bezpečnostní orgány. Karel Hamé byl zatčen v benešovském hotelu Koruna (č. p. 106, dnes klub důchodců) a následně byl v Děčíně zadržen Beitler. Krajský trestní soud ohodnotil 5. května 1924 činnost obou kumpánů 4 lety těžkého žaláře zostřeného jedním postem čtvrtletně. Po II. světové válce byl Karel Hamé z Československa odsunut.

Originál Fährmannova padělku padesátikoruny

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Konec II. světové války v Benešově nad Ploučnicí (vzpomínka)

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“.
V květnu 1945 mu bylo 14 let.
Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany.
8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do příkopu.
Toho več…

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915.


Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci.

Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K tomu studoval  na záložní d…

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…