Přeskočit na hlavní obsah

Georg Mattausch - smrt na poli cti a slávy


Georg Mattausch se narodil 4. listopadu 1876 a padl 25. června 1916. Mladý Georg navštěvoval obchodní akademii v Ústí nad Labem a později absolvoval jeden rok studia na textilní škole v Reutlingenu (Něměcko). Poté nastoupil k firmě Mattausch. Údajně měl o textil pramalý zájem.
Byl vášnivým myslivcem. Georg měl lesní panství u Kraslic (Kammergrün) a lovecký revír s panským domem v Orszovaru (Maďarsko). Jako záložní důstojník se stal čestným členem spolku válečných vysloužilců (Stadt Bensen Kriegsverein), kterému v roce 1901 věnoval spolkový prapor.
       


        Georg se nakonec přeci jen stal vicepresidentem akciové společnoati Mattausch und Sohn. Jako mnoho dalších musel i on po vypuknutí I. Světové války narukovat. Bojoval v hodnosti c. a k. nadporučíka u landšturmácké pěchoty u regimentu č. 12. Byl mimo jiných řádů i majitelem vyznamenání Signum Laudis. V den smrti se jednotka pana Mattausche nacházela v prostoru Romanovky (bývalé Ruské Polsko). Nadporučík Mattausch útočil v čele své jednotky proti Rusům. Po několika krocích jej kulka trefila do paže. Ihned si nechal od svého sluhy ránu zavázat. Sluha mu poté začal hledat nějaký vhodný úkryt. Toto však G. Mattausch odmítl s tím, že velitel patří na špici svých vojáků. Sluhu požádal, aby zařídil pozdravy rodině. Poté Začal znovu útočit vpřed. Poté uviděl sluha svého nadporučíka, jak se s výkřikem zhroutil. Trefili jej tři kulky z ruského kulometu. Jednu dostal do krku, jednu do hrudi a jednu do podbřišku. Když k němu sluha doběhl stačil Mattausch ještě zvolat „Pohřbi mě!“. Hned poté skonal. Druhý den byl pohřben v Romanovce, s tím, že až bude vhodný čas, bude převezen do rodinné hrobky v Benešově nad Ploučnicí, což se i stalo.



Mattausch jmenován čestným členem Spolku válečných veteránů


G. Mattausch byl nejmladším synem Franze Mattausche z prvního manželství. V době kdy padl měl Georg ještě pět žijících sourozenců.
Těmi byli: manželka císařského rady Friesera – paní Theresie, Heinrich Mattausch (majitel panství), Ernst Mattausch, Marie Regnier – manželka plukovníka a baronka Anna Rodichová.
      
Reichenberger Zeitung, 27. července 1915 píší..

Odkaz poslední vůle padlého důstojníka


Z Benešova, 23. července nás informují: Včera bylo uveřejněno znění závěti Georga Mattausche, velkoprůmyslníka z Františkova, který 25. června 1915 padnul u Romanovky na území Ruského Polska a který zde působil v hodnosti nadporučíka pěchoty domobrany u regimentu č. 12. Závěť vstoupí v platnost 10. srpna tohoto roku, tedy jen několik dní před tím, než budou přivezeny ostatky padlých vojáků, včetně továrníka Mattausche. Kromě velkého osobního a rodinného dědictví v testamentu myslel taktéž na ostatní padlé hrdiny. 
Svazu Němců v Čechách odkázal 100 000 korun. Dále odkázal 100 000 korun na zřízení a údržbu jeslí pro děti zaměstnanců firmy "Friedrich Mattausch & Sohn, Aktiengesellschaft für Textilindustrie in Franzenthal". Pozůstalým po válečných obětech z okresu Benešově věnoval celkem 30 000 korun.

Dále obdaroval spolky, každý po 1000 korunách:

Dobrovolní hasiči z Františkova, Oldřichova a Terezína
Františkovský pěveský sbor "Zpěvník"
Ostrostřelci Benešov
Muzejní spolek Benešov

V neposlední řadě podpořil Claryův slepecký institut v Praze (5000 korun) a spolek pro ochranu a péči o děti okresu Benešov (5000 korun).

Rodinná hrobka Mattauschů 

Zde sní Georg svůj věčný sen

Pozlacené medaile spolku válečných vysloužilců





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…

Konec II. světové války v Benešově nad Ploučnicí (vzpomínka)

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“.
V květnu 1945 mu bylo 14 let.
Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany.
8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do příkopu.
Toho več…

Hostinec U dobrého zdroje, Palackého č.p. 379 (nyní Wolkerova)

Ještě před rokem 1910 byl majitelem objektu Wenzel Netzold. Provozoval zde stáčírnu limonád a sodovky. Jeho limonáda Netzoldovka byla po okolí velmi oblíbená ba vyhlášená. Časem se více orientoval na alkohol a významnější úspěch zaznamenal se svým citronovým šampaňským. Ve svých inzerátech dále vyzdvihoval možnost ustájení koní svých hostů (stáje byly hned u domu). V roce 1914 pronajímal pan Netzold prostory hostince Leo Neumannovi. Ten se časem stal právoplatným majitelem celého objektu. Hospoda dostala název "Zur guten Quelle" - "U dobrého zdroje" a její provoz zůstal nepřerušen až do konce války v roce 1945. Benešovští sem chodili nejen na pivo, ale též mohli využít služeb krejčího Franze Zimmera (později Rudolfa Forhiho), nebo zde byla k dostižení porodní bába Emilia Kellerová.



Kdo vše bydlel v roce 1921 v tomto domě?
V prvním bytě především majitel hostince a benešovský rodák Leo Neumann (*1876) s ženou Marií. V podnájmu přebývala číšnice Boža Mejstříková. A …