Přeskočit na hlavní obsah

Jak se v Benešově vařívalo

Jídlo se prakticky od zbytku republiky nelišilo včetně knedlíků. Tak jen několik ukázek receptů jídel, jež se tradičně připravovala na Benešovsku, potažmo Děčínsku či Českokamenicku před rokem 1945.

Cibulová a česneková omáčka – ta byla považována za jídlo chudých, přestože je dobré obojí. Ne všichni milovali vůni linoucí se z omáčky a tak nebývaly na stole až tak často. Pro obě jídla rozpustíme v hrnci špek (nejlépe šunkový ze šunky na vaření), postačí 100 až 200 gramů. Pro cibulovou omáčku nasekáme na malé kostičky cibuli a orestujeme do zlatova. Poprášíme 100 gramy hladké mouky a rychle promícháme. Jakmile budoucí omáčka poprvé vzpění zalijeme studeným masovým vývarem. Necháme dále vařit až se vytvoří hustá omáčka. Ochutíme pepřem a solí. Omáčku zjemníme sladkou smetanou. K česnekové omáčce dáváme méně cibule. Do orestované cibule  dáme opět 100g hladké mouky a rozetřený česnek. Zalijeme studeným masovým vývarem. Vaříme dál a ochutíme. Obě omáčky se jako rychlé a levné podávaly s bramborami nebo knedlíkem. Lépe samozřejmě chutnají s masem. Nejlépe s opečeným uzeným nebo šunkou na vaření. Postačí však i maso z polévky nebo vejce na tvrdo.

Podobná omáčka je i křenová. Připravíme světlou zápražku (jíšku), zalijeme vývarem a šlehačkou a vaříme. Nastrouháme křen, přidáme do omáčky a už nevaříme. Podáváme s knedlíky a hovězím nebo uzeným.

Beuschel jsou plíčky. Z mladého prasete uvaříme jazyk, srdce, plíce, kousek jater a uvaříme s polévkovou zeleninou do měkka. Bez soli aby játra neztvrdla. Poté přidáme 3-4 kuličky pepře a nového koření, 1 bobkový list a trochu octa. Jakmile je maso uvařeno do měkka přelijeme polévku přes síto a zahustíme sádlovou jíškou, osolíme a přidáme trochu citrónové šťávy a kůry. Maso nakrájíme na nudličky a celé ochutíme solí, octem a majoránkou. 2 až 3 lžícemi kyselé smetany celé zjemníme.

Dorschenkraut jsou obrazně tresčí játra. Jedná se o přílohu. Nastrouháme jedlou řípu se solí, kmínem a octem. Zpracujeme jako bílé zelí a podáváme.

Jako zákusek vyrobíme  tzv. ranní červánky. 750 g brusinek podusíme s polovičním množstvím cukru a protlačíme sítem. Přidáme vanilkový cukr a 35 gramů ve víně rozpuštěné želatiny, masu přendáme do hladké vychlazené formy a necháme vychladit. Zákusek se ozdobí věnečkem ze šlehačky.

Vánočka: 1 kg mouky, 250 gr sádla, 5 žloutků, 250 gr cukru, 50 gr kvasnic, špetka soli, citrónonová kůra, 100 gr hrozinek a 100 gr jemně sekaných mandlí. Vytvoříme husté těsto a rozdělíme je na sedm, pět a tři díly. Upleteme z něj copánky, které naskládáme přes sebe - upleteme. Celé potřeme vajíčkem a posypeme nasekanými ořechy nebo mandlemi. K zjemnění můžeme přidat citronát (cit. kůru) a pistácie. Teď jen počkáme, až vánočka nakyne a pečeme asi hodinu.

Floselkuchen je benešovský slavnostní koláč. Nejdříve si připravíme kvasnicové těsto: 500 gr mouky, 25gr kvasnic, 1/4 l mléka, 80 gr sádla, 80 gr cukru, špetka soli, 1-2 vejce, citrónová kůra (hrozinky a mandle). Poté připravíme obložení: 125 gr mletého máku, 100gr cukru a s mlékem uvaříme na vývar. 250 gr tvarohu, 3-4 žloutky, 250 gr cukru, 20 gr másla a promícháme. 200 g marmelády (oblíbený druh). Připravíme drobenku: 150 g mouky, 100 g cukru a 100 g másla. Nakonec připravíme tzv. Flosl: 200 g perníku, velký hrnek kávy, 100 g másla, vyvaříme do husté hmoty a nakonec spirálovitě nalít na koláč.

Floselkuchen


Dříve se jídlo připravovalo v místnostech s otevřeným ohništěm. Černá kuchyně tedy proto, že stěny byly od ohně začouzeny.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Konec II. světové války v Benešově nad Ploučnicí (vzpomínka)

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“.
V květnu 1945 mu bylo 14 let.
Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany.
8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do příkopu.
Toho več…

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915.


Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci.

Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K tomu studoval  na záložní d…