Přeskočit na hlavní obsah

Most přes Ploučnici a mýto

 V roce 1838 byla postavena silnice Benešov – Žandov – Česká Lípa. Od té doby vyvíjely zemské úřady na město tlak, aby si za vlastní prostředky postavilo most přes řeku Ploučnici a na něm vybíralo mýto. Město se však takovému nejistému podniku bránilo a raději několikrát investovalo do opravy původního dřevěného. V roce 1898 se městská rada přece jen rozhodla most postavit. Nutno říci, že od samého začátku nikdo nevěřil, že by se náklady mohly vrátit. V roce 1907 sepsalo město petici, aby byl most dán do státního užívání. To však dvorní dekret z 31. ledna 1883 neumožňoval a tak nezbylo městu nic jiného, než vypisovat každý rok výběrové řízení na pronájem. Vyhrál vždy ten, kdo se zavázal platit městu nejvíce. K mostu neodmyslitelně patřil domek výběrčího mýta. Stával u mostu na levém břehu Ploučnice.


Na domku byla vyvěšena cedule s cenovými údaji v korunách:

Pro 1 ks tažného zvířete v užitkovém potahu      0,20
Pro 1 ks tažného zvířete v luxusním potahu        0,30
Pro 1 kus hnaného dobytka velkého                    0,20
Pro  1 kus hnaného dobytka malého                    0,10
Pro 1 kus motocyklu                                            0,40
Pro 1 kus tříkolky                                                0,60
Pro 1 kus nákladního auta                                   1,50
Pro 1 kus osobního automobilu                           2,-

Mýto se vybíralo ve dvou směnách. Od  6.00 hodin do 14.00 hodin a poté do 22.00hodin. Jinak se mohlo jezdit zdarma. Výběrčí mýta měl služební čepici s nápisem "mostní mýto" (Brückenmaut). Jedním z nich byl i jistý Brosche. Ten však získal koncesi na prodej tabákových výrobků a postavil si mezi domkem mýtného a závorami trafiku. K těmto dvěma stavbám přibyla v roce 1925 další. Mezi domkem mýtného a trafikou si pan Ježek postavil stánek s občerstvením. Pro velikost objektu se mu říkalo hotel Ohni se. Později stánek převzal jistý Wenzel a provozoval zde prodej zeleniny. Celému prostoru, na kterém domky stály, se říkalo Hvězdice, protože se zde křížila dráha s Českolipskou ulicí, bývalou ulicí U mostu a s Nádražní ulicí. Doprava se časem natolik znásobila, že se mostu začalo říkat Zlatý mostek. Ročně přinášel do městského rozpočtu až 84 tisíc korun. Je pravdou, že řidiči neplatili mýtné s radostí. Náklady na případnou objížďku by však byly o mnoho vyšší a tak ji nic jiného nezbývalo. Mýto bylo zrušeno příchodem Wehrmachtu v roce 1938. Dřevěné domky byly strženy po roce 1945.






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Konec II. světové války v Benešově nad Ploučnicí (vzpomínka)

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“.
V květnu 1945 mu bylo 14 let.
Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany.
8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do příkopu.
Toho več…

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915.


Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci.

Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K tomu studoval  na záložní d…