Nespokojení jedinci nebo i skupiny obyvatel se táhnou celou existencí lidstva. Jedním z vyjádření protestu proti něčemu nebo někomu je stávka. Před 272 léty se uskutečnila stávka řezníků. Příčinou byl patent, který ukládal řezníkům povinnost z každého prodaného pundu (1/2 kg) masa odvést krajskému úřadu 1 krejcar. Tato masná přirážka byla pro benešovské řezníky značnou zátěží. Naproti tomu porážky u sedláků byly mimo kontrolu a tak nemuseli porážkový krejcar platit. Benešovští řezníci tedy podali odvolání na magistrát, ale bez výsledku. Všech osm benešovských řezníků zastavilo počátkem roku 1738 práci. Jejich stávka trvala téměř osm měsíců. Měšťané si proto museli obtížně shánět maso z České Kamenice a Děčína. Bourači masa z Děčína a Kamenice se nechali slyšet, že od 1. září neprodají benešovským ani kousek masa. Maximálně kosti za vysokou cenu. Do Benešova přijela komise, která prošetřila stížnost řezníků a rozhodla o spravedlivější platbě masa z daně. A tak byly od 22. srpna 1738 masné krámky opět plné masa. Od teď musely obce připlácet několik zlatých na masnou daň a benešovským bylo zakázáno kupovat na vesnicích. Stávka tedy skončila vítězstvím řezníků.
V podobném duchu proběhla i stávka pekařů v roce 1767. Pekařský cech si stěžoval městské radě na Johanna Horna z Mlýnské ulice (Boženy Němcové), majitele výrobny krup a prosa (jáhel), že se neoprávněně zabýval obchodem s moukou. Původně chtěli spor vyřešit tak, že by městskému mlynáři Stocklöwovi dodávali mouku. Město si nakonec se sporem nevědělo rady a kníže Clary - Aldringen nařídil městu spor okamžitě urovnat. Nakonec spor skončil u litoměřického krajského soudu. V polovině roku pekařský cech za podpory městské rady spor vyhrál.
To, že konzumace piva byla i v minulosti oblíbenou zábavou, dokazuje tzv. pivní stávka v roce 1791. Vrchnost tehdy nařídila, že máz piva (1 máz = 1,415 litrů ) bude stát 5 a půl krejcaru místo dosavadních 4 krejcarů. Aniž by benešovští tušili kolik bude stát máz piva v roce 2012, nařízení se jim pranic nelíbilo. Obětovali se natolik, že přestali pivo konzumovat. Za velice krátkou dobu se bojkot piva rozšířil na 60 okolních obcí. Láska k pěnivému moku je však natolik silná, že se brzy začali objevovat první stávkokazové a brzy celé obce porušovaly stávkovou solidaritu. Jedině zásluhou zásadových pivařů z Františkova, Fojtovic, Velké Veleně a samozřejmě Benešova bylo dosaženo toho, že cena piva stoupla jen o jeden krejcar. U Mattausche se první stávka konala ve Františkově v roce 1881. O rok později v Benešově u Münzberga.
 |
| Stávka proti zdražení piva byla v roce 1791. |
K první velké „textilácké“ stávce došlo 18. března 1884 a trvala do 7. dubna téhož roku. Důvodem byla desetihodinová pracovní doba a požadavek zvýšení mzdy o 30%. Stávka se rozšířila na 24 továren děčínského a benešovského soudního okresu. Jeden z továrníků chtěl povolat vojsko. Pracující se dozvěděli, že dopis na velitelství leží v poštovní schránce na Benešovském náměstí, a proto ji nechali odpálit dynamitovou patronou. Bylo nakonec dosaženo toho, že desetihodinová pracovní doba byla konečně zrušena a propuštění předáci stávky byli vzati zpět do zaměstnání. V roce 1889 stávkují benešovští textiláci u bratří Grohmanů. 1890 stávkují u Mattausche a znovu 1895 u Grohmanna pak znovu 1906. Že to neměli zaměstnanci s majiteli továren lehké ukazuje i případ z roku 1895. Záznam z protokolu: „Šestnáctileté Františce Wernerové z Benešova n. Pl. č. p. 34 rozdrtil mykací stroj prsty. Pan továrník Pietschmann z Malé Veleně (pozdější Benar 05) odmítl postarat se o lékařské či jiné ošetření, ačkoli dobře věděl, že je dcerou chudého nádeníka, otce šesti nezaopatřených dětí.“
Nakonec ještě stávka chrámových muzikantů v benešovském kostele. Kostelní muzikanti byli sdruženi s kostelními zpěváky (chórem). Tito učinkovali o nedělích i svátcích. Pomáhali tak k zvýšení slavnostního rázu bohoslužeb. Sbor existoval v Benešově od roku 1567. Za jejich bohulibou činnost dostával sbor od patronů kostela ročně 5 kbelíků piva. Claryovské panství převzal doktor Karel Lumbe a zároveň s ním i patronát nad benešovským kostelem a přestal pivo poskytovat. Hudebníci se tedy dohodli, že nebudou vystupovat, dokud nebudou stará privilegia obnovena a zaručena. Děkan páter Josef Tietze se obrátil na thunské panstvo, kterému poslal dopis ohledně těchto starých práv. Thunové napsali seniorovi sboru panu Antonu Schrötterovi, kde jej žádali o porozumění. Jak to nakonec dopadlo nevíme, ale ještě v roce 1940 měl kostelní sbor 18 členů.
9. prosince 1921 se konala dvoudenní stávka zemědělců proti 60% zvýšení dodávek. Neprodávali v té době mléko, máslo a vejce. 18. dubna 1928 byla v pozdějším Benaru vyhlášena protidrahotní stávka. Za týden byla odvolána, když firma slíbila protidrahotní příplatek ve výši týdenního platu.
 |
| U Grohmanna se stávkovalo v roce 1889. |
 |
| U Münzberga se stávkovalo v roce 1882. |
 |
| U Mattausche byla stávka v roce 1881. |
Komentáře
Okomentovat