Půjdeme–li kolem benešovské Sokolovny směrem k bývalému chudobinci (č.p. 249), uvidíme po pravé straně silnice na zahrádce domu č.p. 243 asi 3,5 metru vysoký pomník svatého Vojtěcha. Svatý Vojtěch z rodu Slavníkovců byl v roce 982 zvolen druhým pražským biskupem. Studia absolvoval v Magdeburku a jako misionář pobýval v bývalém Prusku. V roce 997 zahynul mučednickou smrtí při christianizaci pohanských Prusů v Pomořanech.Po kanonizaci (svatořečení) v roce 999 se jeho kult rozšířil v Polsku a později v celé Evropě. Po převozu světcových ostatků do Prahy v roce 1039 se stal jedním z prvních patronů Čech. Vzhledem k tomu, že jedním z atributů je i veslo stal se taktéž patronem lodníků a říční dopravy.
Na podstavci sochy je německý nápis: „Svatý Vojtěchu oroduj za nás, abychom šťastně dokončili naši cestu a dosáhli koruny vznešenosti“. Pod nápisem je vytesán letopočet 1859 a ještě pod ním nápis „Renovováno v roce 1915“. Socha je provedena v biskupském ornátu (rouchu) s biskupskou holí. Je provedena v životní velikosti a opracování je provedeno velice jemně. Pochází pravděpodobně z dílny markvartického mistra W. Fügnera. Kdy pomník vznikl, není přesně známo. Dochovala se však zpráva z roku 1859, kdy se u příležitosti renovace píše o sto let starém pomníku. Tedy rok 1759. V zápise farního úřadu v Benešově nad Ploučnicí z roku 1853 se o této památce píše jen velmi stručně: „Starý pomník sv. Vojtěcha provedený z kamene, v dobrém stavu, postaven v dobré myšlence na předměstí Benešova u cesty do Heřmanova, o stav se stará město“. Podepsán páter Jan Nepomuk Willomitzer, který velmi podrobně popisoval vše, co souviselo s církevním životem. Tady nám však zanechal jen velmi stručnou zmínku. Pomník byl vybudován na pěší cestě z Benešova do Heřmanova. Cesta byla v té době zarostlá velkými keři a okraj cesty byl až do výstavby železnice lemován mohutnými balvany.
A jaký byl důvod ke stavbě tohoto pomníku? Jeden pomocník z benešovské papírny (stála na dvoře Benaru 01 - budova nákupu), který bydlel za Ploučnicí, se za velké bouře vracel domů. Náhle jej však zasáhl blesk a zároveň s ním vichr smýkl na okraj skály. Papírenský pomocník, který očekával svou poslední hodinku, se začal modlit ke svému jmenovci svatému Vojtěchovi. V tom opět ucítil pevnou půdu pod nohama a jako když utne, bouře skončila. Úkaz, jaký se hned tak nestane. Majitel papírny Ossendorf byl hluboce nábožensky založený člověk. Svého pomocníka nabádal, aby z vděčnosti za svou záchranu postavil kříž. To však benešovským nestačilo, a tak uspořádali sbírku na stavbu pomníku. Jak již bylo řečeno, datum postavení pomníku neznáme. Je však jisté, že pomník stál na Sokolském vrchu daleko dříve než první dům č.p. 246 (původně 111), který si zde v roce 1792 postavil benešovský občan Fieber. Pomník dnes stojí již na svém třetím místě. Na původním místě se začal drolit okraj skály a později i sesouvat, a tak byl sv. Vojtěch přestěhován na místo dnešní vyhlídky. Tam mu však zanedlouho začaly překážet stromy, které byly kolem pomníku vysázeny, a tak byl přestěhován na své dnešní místo.
Na podstavci sochy je německý nápis: „Svatý Vojtěchu oroduj za nás, abychom šťastně dokončili naši cestu a dosáhli koruny vznešenosti“. Pod nápisem je vytesán letopočet 1859 a ještě pod ním nápis „Renovováno v roce 1915“. Socha je provedena v biskupském ornátu (rouchu) s biskupskou holí. Je provedena v životní velikosti a opracování je provedeno velice jemně. Pochází pravděpodobně z dílny markvartického mistra W. Fügnera. Kdy pomník vznikl, není přesně známo. Dochovala se však zpráva z roku 1859, kdy se u příležitosti renovace píše o sto let starém pomníku. Tedy rok 1759. V zápise farního úřadu v Benešově nad Ploučnicí z roku 1853 se o této památce píše jen velmi stručně: „Starý pomník sv. Vojtěcha provedený z kamene, v dobrém stavu, postaven v dobré myšlence na předměstí Benešova u cesty do Heřmanova, o stav se stará město“. Podepsán páter Jan Nepomuk Willomitzer, který velmi podrobně popisoval vše, co souviselo s církevním životem. Tady nám však zanechal jen velmi stručnou zmínku. Pomník byl vybudován na pěší cestě z Benešova do Heřmanova. Cesta byla v té době zarostlá velkými keři a okraj cesty byl až do výstavby železnice lemován mohutnými balvany.
A jaký byl důvod ke stavbě tohoto pomníku? Jeden pomocník z benešovské papírny (stála na dvoře Benaru 01 - budova nákupu), který bydlel za Ploučnicí, se za velké bouře vracel domů. Náhle jej však zasáhl blesk a zároveň s ním vichr smýkl na okraj skály. Papírenský pomocník, který očekával svou poslední hodinku, se začal modlit ke svému jmenovci svatému Vojtěchovi. V tom opět ucítil pevnou půdu pod nohama a jako když utne, bouře skončila. Úkaz, jaký se hned tak nestane. Majitel papírny Ossendorf byl hluboce nábožensky založený člověk. Svého pomocníka nabádal, aby z vděčnosti za svou záchranu postavil kříž. To však benešovským nestačilo, a tak uspořádali sbírku na stavbu pomníku. Jak již bylo řečeno, datum postavení pomníku neznáme. Je však jisté, že pomník stál na Sokolském vrchu daleko dříve než první dům č.p. 246 (původně 111), který si zde v roce 1792 postavil benešovský občan Fieber. Pomník dnes stojí již na svém třetím místě. Na původním místě se začal drolit okraj skály a později i sesouvat, a tak byl sv. Vojtěch přestěhován na místo dnešní vyhlídky. Tam mu však zanedlouho začaly překážet stromy, které byly kolem pomníku vysázeny, a tak byl přestěhován na své dnešní místo.
Komentáře
Okomentovat