Přeskočit na hlavní obsah

Svatý Vojtěch na Sokolském vrchu

Půjdeme–li kolem benešovské Sokolovny směrem k bývalému chudobinci (č.p. 249), uvidíme po pravé straně silnice na zahrádce domu č.p. 243 asi 3,5 metru vysoký pomník svatého Vojtěcha. Svatý Vojtěch z rodu Slavníkovců byl v roce 982 zvolen druhým pražským biskupem. Studia absolvoval v Magdeburku a jako misionář pobýval v bývalém Prusku. V roce 997 zahynul mučednickou smrtí při christianizaci pohanských Prusů v Pomořanech.Po kanonizaci (svatořečení) v roce 999 se jeho kult rozšířil v Polsku a později v celé Evropě. Po převozu světcových ostatků do Prahy v roce 1039 se stal jedním z prvních patronů Čech. Vzhledem k tomu, že jedním z atributů je i veslo stal se taktéž patronem lodníků a říční dopravy.


Na podstavci sochy je německý nápis: „Svatý Vojtěchu oroduj za nás, abychom šťastně dokončili naši cestu a dosáhli koruny vznešenosti“. Pod nápisem je vytesán letopočet 1859 a ještě pod ním nápis „Renovováno v roce 1915“. Socha je provedena v biskupském ornátu (rouchu) s biskupskou holí. Je provedena v životní velikosti a opracování je provedeno velice jemně. Pochází pravděpodobně z dílny markvartického mistra W. Fügnera. Kdy pomník vznikl, není přesně známo. Dochovala se však zpráva z roku 1859, kdy se u příležitosti renovace píše o sto let starém pomníku. Tedy rok 1759. V zápise farního úřadu v Benešově nad Ploučnicí z roku 1853 se o této památce píše jen velmi stručně: „Starý pomník sv. Vojtěcha provedený z kamene, v dobrém stavu, postaven v dobré myšlence na předměstí Benešova u cesty do Heřmanova, o stav se stará město“. Podepsán páter Jan Nepomuk Willomitzer, který velmi podrobně popisoval vše, co souviselo s církevním životem. Tady nám však zanechal jen velmi stručnou zmínku. Pomník byl vybudován na pěší cestě z Benešova do Heřmanova.  Cesta byla v té době zarostlá velkými keři a okraj cesty byl až do výstavby železnice lemován mohutnými balvany.

A jaký byl důvod ke stavbě tohoto pomníku? Jeden pomocník z benešovské papírny (stála na dvoře Benaru 01 - budova nákupu), který bydlel za Ploučnicí, se za velké bouře vracel domů. Náhle jej však zasáhl blesk a zároveň s ním vichr smýkl na okraj skály. Papírenský pomocník, který očekával svou poslední hodinku, se začal modlit ke svému jmenovci svatému Vojtěchovi. V tom opět ucítil pevnou půdu pod nohama a jako když utne, bouře skončila. Úkaz, jaký se hned tak nestane. Majitel papírny Ossendorf byl hluboce nábožensky založený člověk. Svého pomocníka nabádal, aby z vděčnosti za svou záchranu postavil kříž. To však benešovským nestačilo, a tak uspořádali sbírku na stavbu pomníku. Jak již bylo řečeno, datum postavení pomníku neznáme. Je však jisté, že pomník stál na Sokolském vrchu daleko dříve než první dům č.p. 246 (původně 111), který si zde v roce 1792 postavil benešovský občan Fieber. Pomník dnes stojí již na svém třetím místě. Na původním místě se začal drolit okraj skály a později i sesouvat, a tak byl sv. Vojtěch přestěhován na místo dnešní vyhlídky. Tam mu však zanedlouho začaly překážet stromy, které byly kolem pomníku vysázeny, a tak byl přestěhován na své dnešní místo.





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…

Konec II. světové války v Benešově nad Ploučnicí (vzpomínka)

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“.
V květnu 1945 mu bylo 14 let.
Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany.
8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do příkopu.
Toho več…

Hostinec U dobrého zdroje, Palackého č.p. 379 (nyní Wolkerova)

Ještě před rokem 1910 byl majitelem objektu Wenzel Netzold. Provozoval zde stáčírnu limonád a sodovky. Jeho limonáda Netzoldovka byla po okolí velmi oblíbená ba vyhlášená. Časem se více orientoval na alkohol a významnější úspěch zaznamenal se svým citronovým šampaňským. Ve svých inzerátech dále vyzdvihoval možnost ustájení koní svých hostů (stáje byly hned u domu). V roce 1914 pronajímal pan Netzold prostory hostince Leo Neumannovi. Ten se časem stal právoplatným majitelem celého objektu. Hospoda dostala název "Zur guten Quelle" - "U dobrého zdroje" a její provoz zůstal nepřerušen až do konce války v roce 1945. Benešovští sem chodili nejen na pivo, ale též mohli využít služeb krejčího Franze Zimmera (později Rudolfa Forhiho), nebo zde byla k dostižení porodní bába Emilia Kellerová.



Kdo vše bydlel v roce 1921 v tomto domě?
V prvním bytě především majitel hostince a benešovský rodák Leo Neumann (*1876) s ženou Marií. V podnájmu přebývala číšnice Boža Mejstříková. A …