Vznik ostrostřelců bývá dáván do souvislosti s potřebnou obranou měst. Benešovský kronikář Schlegel uvádí pro výšinu nad kostelem a Horním zámkem Landwehr (zeměbrana), což pravděpodobně znamenalo místo pro výcvik nebo ležení pro účely obrany. Později se však tehdejší střelba kuší (ku ptákuí) stávala spíše zábavou.
Schlegel ve své kronice udává vznik tehdejších lukostřelců na 28. 2. 1479. Postupem doby se z lukostřelců stávali ostrostřelci. Kdy se v Benešově konala první střelba na terče, není doloženo. V novém privilégiu z roku 1682 se o ostrostřelcích ještě nepíše. O třicet let později je o nich zmínka, později nic a opětně jsou zmíněni až po roce 1800. Tehdejší pamětníci vyprávěli, že za svého mládí vídali spoustu použitých terčů. Odhadem se ale dá říci, že první ostrostřelci v rámci lukostřelců se v Benešově vyskytovali od roku 1650.
Střelné zbraně již tehdy mezi lidmi byly. Jistý Georg Krompholz vlastnil pušku již v roce 1625. Sierich o tom ve své kronice píše: „Jeden občan odsud z Benešova jménem George Krompholz, sestřelil na Ovesné z třešňového stromu dívenku (dceru Georga Dörfela) dlouhou trubkou, takže byla na místě mrtvá. Aby sám nepřišel o život, musel zaplatit pokutu 50 kop. V roce 1711 jsou lučištníci s puškami poprvé oficiálně jmenováni jako účastníci procesí Nanebevstoupení Páně.
Stěny střelnice stržené v roce 1872 pokrývaly staré terče. V letech 1863 - 1872 byly tyto terče částečně rozprodány nebo i zničeny. Jen dva terče z té doby byly jako památka umístěny v nové střelnici. K roku 1740 se o ostrostřelcích ve své kronice zmiňuje Willomitzer s tím, že se velkým dílem zasloužili o stavbu Mariánského sloupu na náměstí. 15. 11. 1741, kdy byl Benešov obsazen cizím vojskem, ostrostřelci raději sami hodili řetěz krále střelců do studně, která se nacházela ve sklepě měšťana Joh. Michaela Dörreho. Z roku 1742 pochází záznam, ve které se píše, že Prusové občanům zabavili veškeré střelné zbraně a prapor střelců. Jen panským myslivcům byly ponechány pro výkon služby zcela nepoužitelné zbraně. To znamenalo zánik ostrostřelců, protože z té doby pocházejí záznamy jen o kuších, ale ne o střelných zbraních
 |
| Důstojnický sbor benešovských ostrostřelců |
V roce 1784 císař Josef II. střelbu ku ptáku jako nepotřebnou zakázal. Zákaz však nebyl nijak tvrdě prosazován, a tak byla dále provozována. Dřevěný pták, nazývaný též orel s korunou a žezlem, měl výšku 1,5 až 2 metry a byl barevně malovaný. Například v roce 1885 bylo za výrobu nového orla zaplaceno 13 zlatých. Jeho váha byla v průměru 8 kg. Šíp vážil mezi 120 - 150 gramy. Kuše zdobená slonovinou s uměleckým gravírováním stávala od 40 do 80 zlatých. Ještě v roce 1900 bylo v rukou benešovských 18 starých kuší.
Uniforma ostrostřelců byla bohatě barevně zdobena. Spolky se lišily hlavně barvou a provedením kabátců a pokrývkou hlavy. V roce 1718 požádali lukostřelci vrchnost o nové oblečení pro chudé lukostřelce. Podle úřední zprávy šlo o dlouhé šedé kabáty a vysoké špičaté klobouky. Uniforma praporečníka se sestávala z tmavě zeleného fraku se stříbrnými epoletami, z úzkých zelených kalhot, vysokých holínek, klobouku s vlnícími se pery a kordu. V benešovském zámeckém archivu byla uložena listina, ve které stálo, že na základě patentu ze 7. 11. 1718 se lukostřelcům zakazuje používat na zhotovení svých uniforem cizozemské tkaniny. Slavnostní oblečení se časem měnilo. V letech 1820 - 1830 se sestávalo z černého obleku a kloboukového cylindru. Cylindr se neodkládal ani při střelbě ku ptáku, ani při střelbě na terče.
Velký požár v roce 1863 ochudil i lukostřelce. 29 kusů stříbrných řetězů bylo prodáno, aby podpořili výstavbu nové sladovny a pivovaru. O čtyři roky později se králem střelců stává Christian Sänger, který se vzdává svého nároku na cenu ve prospěch nového praporu, o který spolek při požáru přišel. V roce 1808 se Rakousko připravovalo k válce s Francií. Pod vrchním velením knížete Johana vznikla zeměbrana. Jednou měsíčně se členové střelců o sobotách, nedělích a svátcích učili zacházet se zbraní. Rovněž jednou měsíčně se cvičilo ve větších celcích společně. Poznávacím znamením byl kulatý klobouk s mosazným odznakem a šedý kabátec s červenými výložkami. V našem okolí působil 3. batalion zeměbrany litoměřického kraje. Ve vesnicích panství Benešov, Markvartice a Ostrý se hlásilo 127 mužů, z toho 118 mužstva, jeden bubeník a osm desátníků. Z Huntířova a Dobrné bylo 19 zeměbranců, z Markvartic a Horních Habartic po patnácti, Velká Veleň, Ovesná a Mlatce s Františkovem po čtyřech, Fojtovice 7, Dolní Habrtice 5 atd. Důstojník, který vyučoval střelbu, obdržel od vrchnosti 7 zlatých a 5 krejcarů. Město Benešov darovalo rekrutům Landwehru (zeměbrancům) 129 košil. Na nácvik střelby mužstva v Dobrné bylo z Benešova zapůjčeno sedm pušek. Thunský důchodkový úřad zaplatil 49 krejcarů za dovoz. Ve zprávách krajského úřadu je zaznamenáno, že mužstvo zeměbranců z vesnic kolem Benešova bylo cvičeno na městské střelnici města Benešova. V roce 1809 se ztratil stříbrný řetěz krále střelců věnovaný Salhausenem v roce 1534. V té samé době se začalo střílet v místech dnešního nádraží. V době výcviku zeměbrany už v Benešově oddíl ostrostřelců existoval stoprocentně, což potvrzuje tehdejší existence 60 velkých dřevěných terčů ve staré budově střelnice. V roce 1822 se králem střelců stal starosta Hauschild a ten spolku věnoval nový zelenožlutý prapor.
 |
| Medaile k vysvěcení spolkového praporu r. 1899 |
Císařským výnosem z 16. 2. 1836 a prováděcí vyhláškou zemského guberniálního úřadu byly vydány stanovy pro všechny střelecké spolky popřípadě c.k. střelecké sbory. Proměna lukostřelců ve střelecké spolky probíhala v jednotlivých městech časově různě. Šestého dubna 1851 pochodoval benešovský oddíl ostrostřelců do Podmokel, aby se zúčastnil slavnostního otevření státní dráhy. V Benešově byl založen německý střelecký spolek. Zároveň v té době vyšel i přísný zákaz nošení zbraní při průvodech a jiných akcích, což vedlo k znechucení členů. Následkem bylo rozpuštění spolku 14. 3. 1887. Místo ostrostřelců nastoupili opět lukostřelci. 13. 3. 1896 povolil císař proměnu lukostřelců v privilegované c.k. ostrostřelecké sbory vybavené puškami Werndler a bajonetem s opaskem. K tomu ještě dostali klobouk s ptačím chocholem. Kromě různých soutěží ve střelbě na terč pořádal sbor například o Svatodušních svátcích nadále i střelbu ku ptáku. O Velikonocích a o Božím těle byly prostory u kostela přeplněny lidmi, protože každý chtěl být u toho, až si ostrostřelci vypálí své tři salvy. Od roku 1914 musely spolky omezit svou činnost. Po rozpadu monarchie a vzniku ČSR v roce 1918 skončily parádní průvody. Uniformy, pušky a bodáky musely být odevzdány. Stará privilégia byla zrušena. Střelba na terč zůstala povolena. V roce 1925 byly zrušeny staré stanovy a bývalý střelecký sbor se přejmenoval na spolek přátel střelby (Verein der Schützenfreunde). Přes všechna možná omezení měl spolek dost mladých mužů, kteří v tradici otců pokračovali. Spolkový oblek té doby byl určen spolkovou schůzí Spolku přátel střelby dne 30. 3. 1927 (konala se na střelnici dnes sokolovně): zelený klobouk se zelenou stuhou a štětkou (Birkhahn), hnědé sako se sponou, zelená vesta se stříbrnými knoflíky a černé kalhoty.
Střelnice byla v té době nadále vylepšována. K vyprovázení krále střelců byly ustanoveny dvě nové funkce. První a druhý maršál. Šlo o střelce, kteří skončili na druhém a třetím místě. V roce 1927 se například králem střelců stal Ernst Horn, prvním maršálem Fritz Knothe a druhým maršálem tehdejší předseda Otto Kanneberger. Na výroční schůzi 21. 3. 1929 byl spolek přejmenován na Německý občanský střelecký spolek (Deutscher bürgerlicher Schützenverein Bensen). Jakož i další spolky zanikl tento spolek rokem 1945. Nakonec ještě probíhalo střílení o Svatodušních svátcích za monarchie. Patronát nad benešovskými ostrostřelci měl jeden rakouský vévoda. Šlo vždy o velkou slávu. Ceny pro nejlepší střelce byly vždy předem vystaveny u obchodníka Dörreho v Poštovní ulici (Krátká). Střelba probíhala na dva ptáky. Jeden pták sloužil pro soutěž o nejlepší ostrostřelce a druhý (Geldvogel) byl pro nečleny spolku. Napínák na kuši zajišťoval plynulý chod závodu. Králi střelců byl po ukončení zahrán kapelou tuš a večer byl doprovázen průvodem ostrostřelců domů. Dlouhou dobu dostával král střelců stříbrný střelecký šíp, věnovaný v roce 1797 thunským důchodním Prokopem Winklerem, a hruď mu zdobila velká stříbrná medaile darovaná velkoprůmyslníkem Mattauschem. Obojí bylo propůjčováno na jeden rok.
 |
| Tehdejší střelnice, dnešní sokolovna |
I pro děti byla organizována střelba ku ptáku. Ptáky vyráběl Michael a Alexen Glaser ze Zahradní (Žižkovy) ulice. Mládež si je kupovala v sobotu a brala domů. V neděli je zase hrdě nesla na střelnici. Tam na ně střílela malými kušemi, ale pravidla byla stejná jako pro dospělé. Rodiče pak děvčatům a chlapcům sponzorovali tzv. Královské jídlo a poté obdrželi perníkového ptáka od firem Kanneberger a Bayer.
 |
| Ostrostřelci na mostě |
Komentáře
Okomentovat