Historie Benešova nad Ploučnicí

Předtím, než-li byla postavena budova stálého kina, promítaly se němé filmy v hostinci U Černého koně (Slovany, Zum schwarzen Roß). Od roku 1911 se zde promítalo pod názvem " Grand Kino Orient " a vedoucím zde byl Franz Hüttel (po něm Albine Hüttel). Příprava a provedení tak rozsáhlého projektu jako byla stavba kina, byla zadána povětšinou místním dodavatelům a řemeslníkům. Umístění na křižovatce Amandovi (Čapkova) a Hradební (Dvořákova) ulice bylo bylo vybráno velmi dobře a mohlo zde tak společně s kinem vzniknout depo dobrovolných hasičů a dílna městského vodního hospodářství a vodního mistra Wokouna. Inzerce na stálé kino v prostorách hostince Zum schwarzen Roß z první poloviny dvacátých let. Promítalo se dvakrát týdně. Otevření nově postaveného kina vyšlo na sobotu 17. prosince roku 1927 v osm hodin večer. Byla to slavnostní, ale přesto skromná akce. Byl přítomen orchestr, který zahrál ouverturu, poté vystoupil na jeviště starosta Theissig a velmi srdečn

V neděli 4. prosince 1892 došlo před benešovskou radnicí ke slavnostnímu odhalení bronzové pamětní desky. Stalo se tak na památku zřízení okresního požárního telefonu panem velkostatkářem a továrníkem Franzem Mattauschem. Město bylo nazdobeno do slavnostního hávu a účast na odhalení byla vskutku vysoká. Dostavili se všichni zástupci všech jednotek dobrovolných hasičů benešovského okresu, zástupci císařských úřadů, členové okresní rady, benešovský obecní výbor a vedení benešovské spořitelny. Navíc se na náměstí shromáždily všechny benešovské spolky a mnoho obyvatel z celého okresu.  Účastníci slavnosti byli vřele přivítání prostřednictvím řeči pronesené starostou Amandem Böhmem, po němž si vzal slovo vrchní učitel Wilhelm Sabitzer z Františkova. Ten byl tvůrcem veřejné sbírky na zřízení požárního telefonu a dočkal se od davu pozitivních reakcí a velkých díků. Poté se ozvala střela z moždířů a byla okresní kapelou zahrána intráda. Po této ceremonii dostal příležitost ben

Ještě před rokem 1910 byl majitelem objektu Wenzel Netzold . Provozoval zde stáčírnu limonád a sodovky. Jeho limonáda Netzoldovka byla po okolí velmi oblíbená ba vyhlášená. Časem se více orientoval na alkohol a významnější úspěch zaznamenal se svým citronovým šampaňským. Ve svých inzerátech dále vyzdvihoval možnost ustájení koní svých hostů (stáje byly hned u domu). V roce 1914 pronajímal pan Netzold prostory hostince Leo Neumannovi . Ten se časem stal právoplatným majitelem celého objektu. Hospoda dostala název " Zur guten Quelle " - "U dobrého zdroje" a její provoz zůstal nepřerušen až do konce války v roce 1945 . Benešovští sem chodili nejen na pivo, ale též mohli využít služeb krejčího Franze Zimmera (později Rudolfa Forhiho), nebo zde byla k dostižení porodní bába Emilia Kellerová. Kdo vše bydlel v roce 1921 v tomto domě? V prvním bytě především majitel hostince a benešovský rodák Leo Neumann (*1876) s ženou Marií. V podnájmu přebýva

Blok domů č.p. 108 a 109 nechal postavit v roce 1864 továrník Florian Wurm. Budovy ihned sloužily jako provozovna pletárny, kterou zde Wurm založil a pojmenoval Florian Wurm & syn (Florian Wurm & Sohn). Florian postupně budoval velmi silnou značku a udržel se na trhu i přesto, že jeho největší konkurent Schrötter měl svou pletárnu hned vedle v nynější ulici Nerudova. V podniku byla prováděna kompletní úprava vlny až ke tkaní. Na přelomu tisíciletí převzal podnik do správy jeho syn Adolf Wurm. Adolf Wurm byl pro Benešov velice významnou osobností a zároveň velmi schopným podnikatelem, který měl silně vyvinuté sociální cítění. Mezi lety 1910-1919 byl taktéž předsedou okresního zastupitelství, dlouhá léta byl členem městského zastupitelstva, členem dozorčí rady benešovského pivovaru a člen ředitelství benešovské spořitelny. Nesmíme též zapomenout na jeho předsednictví ve spolku podpory pro slepce. Za Adolfova vedení, se se zde vyráběli např. bavlněné ponožky, různé d

V této budově byl hostinec již od konce 19. století. Společně s ním zde sídlilo povoznictví s prodejem uhlí. Majitelem uhelnictví byl "barevnej" Karel - příjmením Preiß. Barevnej se mu říkalo proto, že ještě před uhlím byla na tomto místě barvírna a předkové Karla byli barvíři.  Bohužel roku 1911 se Karel zabil po pádu ze žebříku, když ho při trhání hrušek bodla vosa a on se leknutím zřítil k zemi. Jeho manželka, toho času již vdova jménem Marie, zde dále provozovala zmíněnou prodejnu s uhlím. Restauraci Modrá Hvězda společně s řeznictvím měl, až do své smrti v roce 1894, pronajatou Alis Preiß.  Brzy po jeho smrti si hostinec vzal pod svá křídla Anton Störch (zvaný též Ropp Anton). V této době sloužil podnik taktéž jako hlavní spolkový hostinec benešovských ostrostřelců. V polovině dvacátých let se Anton Störch vyvázal ze smlouvy o nájmu a vdova Marie Preißová musela hledat nějaké nové řešení, co s prostorem. Její dcera Elsa si za muže vzala řezníka a pro

Sokolovská ulice dat. 1926. Zcela vpravo dům č.p. 111 - pekařství Franze Wostrého. Nalevo č.p. 112 - zde se pokoušela o štěstí modistka Eva Nonnerová. Již od poloviny 18. století se v domě č.p. 111* živilo několik generací rodiny Reifnerů obuvnictvím. Nicméně po roce 1850 se domu ujímají nositelé příjmení Lühne a ti si založí pekařství, které zde vydrželo až do 30. let 20. století. Nutno dodat, že pekařství zde existovalo již před tím a to ve vedlejším domě č.p. 112. Po dlouhá léta jej vlastnili měšťané z rodu Sänger . Známým se po okolí stal především pekařský mistr Vinzenz Lühne . Ten byl vášnivým lovcem a v roce 1893 pronásledoval se svým psem vydru říční, která se v Benešově objevila. Další osud vydry je znám. Utekla mu přes kopec směrem na Heřmanov a Fojtovice. Druhý den ráno kolem deváté hodiny se však vrátila ze Strážného vrchu (Wachberg) a vběhla do zahrady u č.p. 27 v Malé Veleni. Když ji začali obyvatelé pronásledovat, velkými skoky jim prchla do Ploučnice. Vinz

Fotografie z  30. let dvacátého století. Rybník a řeznictví je barevně zvýrazněno. Emil Redlich byl majitelem hostince a významného řeznictví „ Zur Frohschenke“, které se nacházelo v městské části Neustadt, č.p.282. Budova panu Redlichovi nepatřila hned. Ještě před první světovou válkou se zde vystřídalo několik majitelů (taktéž řezníků a hospodských) a poté šla budova to správy průmyslníka Mattausche. Ten pak panu Redlichovi budovu na dlouhá léta pronajmul a poté i prodal. V dubnu 1926 bylo řeznictví zatopeno při povodni, znovuobnovení provozu však netrvalo dlouho. Hostinec zde byl i za časů druhé světové války. Až do roku 1945 se Redlichovi také starali o kapli Nejsvětější trojice, se kterou jejich podnik sousedil. Po válce budova sloužila národnímu podniku Benar. Pořádaly se zde např. zábavy, divadla a jiná představení. Později zde vzniklo výpočetní středisko a nakonec generální ředitelství a.s. Benar.       Stav budovy v roce 2014 A jak se pracovalo v Redlichov

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr

V roce 1888 byla v č.p. 274 zřízena čtyřtřídní chlapecká měšťanská škola. Dostala název "Německá měšťanská škola Korunního prince Rudolfa a princezny Stefanie". Ten byl poděděn po takto původně nazvané nemocnice (tento název od r. 1881), jež byla ve stejné budově a na jejíž provoz však město neuneslo náklady. Prvním ředitelem se stal Ferdinand Bergmann, který na zahradě školy vybudoval pozorovací meterologickou stanici. Spolehlivý školník Flämrich musel denně provádět odečty a zaznamenávat je Východní křídlo bývalé nemocnice bylo zbouráno a na severní straně byla přistavěna tělocvična a nad ní kreslírna. V roce 1890 vypukla epidemie chřipky při níž onemocněla 1/3 žactva. Z toho důvodu bylo zastaveno vyučování. Od 1. ledna toho samého roku se do škol zavádí jako nepovinný předmět čeština. Učilo se jí 8 - 10 žáků. V roce 1920 se na benešovském náměstí manifestovalo proti přednostovi zemské rady v Praze Dr. Matějkovi a ministrovi školství Gustavovi Habermanovi. Důvodem b

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“. V květnu 1945 mu bylo 14 let. Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany. 8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do p

V lednu roku 1609 byl v benešovských lesích několikrát spatřen medvěd. Nicméně snaha o lokalizování jeho jeskyně nevycházela. Medvěd po sobě bohužel zanechával nepěknou spoušť - v lesíku mezi Jedlkou a Benešovem bylo nalezeno roztrhané tělo neznámeho žebráka. Poddaní se díky tomu báli vycházet ze svých příbytků. Zejména pak navečer. 19. března (na Josefa) hajný Hans Feller ze Soutěsky č.p. 1 konečně objevil uleželé místo, na němž medvěd podle všeho často přebýval. Bylo pod  Rabensteinem (havraní kameny či šibenice) u vrchu Eichberg (též Dubová hora, 474 m , severně od Jedlky a severozápadně od Benešova n. Pl.). Lesní toto ihned oznámil vrchnosti na benešovském zámku, pod který patřila správa vrchu tamního lesa. 22. března byl zorganizován odlov medvěda. Nad Jedlkou byly v tu dobu desítky myslivců a lovců. K tomu byly nataženy sítě, které měly zvíře nasměrovat. Nebyla to pro bručouna překážka pražádná - po tom co se objevil si to razil přímo dolů z kopce k vesnici. Med