Přeskočit na hlavní obsah

80 let od jedné nepovedené vraždy

18. března 1936 byla ve svém bytě nalezena v bezvědomí Henrietta Böhmová, manželka Gottfrieda Böhma, ševce z Benešova-Nového města č. p. 318 (Tkalcovská ulice). 21letá žena měla těžké poranění na spánku a byla převezena do děčínské nemocnice. Nejprve se zdálo, že to byl pokus o sebevraždu, ale podle pozdějšího vyšetřování četnictva šlo o pokus o vraždu.

Henrietta byla nalezenena v domku č.p. 318 (zhruba uprostřed obrázku - červená střecha, růžová omítka)
Na svědomí ji podle tohoto zjištění měl 28letý nezaměstnaný Friedrich Knechtel z České Kamenice, který s Henriettou již nějaký čas udržoval milostné styky.


 Jmenovaný ve středu odpoledne zašel ke své milované - tedy poté co se ujistil, že její manžel šel na návštěvu za svými rodiči do Heřmanova, kde pracovali v lese. Knechtel měl totiž v domku Böhmových také svého příbuzného a tak nejprve navštívil jeho a z tého pozice si pohlídal, aby byla Henrietta doma skutečně sama. Jakmile byl vzduch čistý, zašel za svou milou a přesvědčil ji, aby s ním šla ven. Oba se vydali do lesíku, který je nad Josefínem, směrem k Valkeřicím. V hájku na valkeřické cestě, do kterého se dostali, si sedli na lavičku a začali probírat svůj problematický vztah. Henrietta Friedrichovi oznámila, že společně nikdy žít nebudou a budou se muset rozejít. V tu chvíli Knechtel vytáhnul starý revolver a střelil Henriettu do pravého spánku. Ta se okamžitě složila k zemi. Pachatel vyndal z kapsy zrcátko a v něm se sledoval, jak obrací zbraň proti sobě. V tu chvíli vyskočila Henrietta vzhůru a z posledních sil, s křikem a těžkými bolestmi doběhla až domů, kde omdlela na pohovce. Henriettino "zmrtvýchvstání" provinilce šokovalo natolik, že nejenže nezmáčknul spoušť, ale nechal svou oběť utéct a sám zmizel neznámo kam. Benešovské četnictvo, začalo po Knechtelovi okamžitě pátrat. Úspěšní byly již v jednu hodinu ráno - byl dopaden v České Kamenici. Okamžitě ho převezli do Benešova a zde ho až do pěti hodin do rána vyslýchali. V brzkých ranních hodinách se Friedrich Knechtel nakonec k činu doznal a jeho výpověď se shodovala s výpovědí těžce raněné Henrietty Böhmové...


Zdroj:

Gablonzer Tagblatt, 81/1936
Adressbuch des politischen Bezirkes Tetschen, 1934


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Konec II. světové války v Benešově nad Ploučnicí (vzpomínka)

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“.
V květnu 1945 mu bylo 14 let.
Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany.
8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do příkopu.
Toho več…

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915.


Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci.

Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K tomu studoval  na záložní d…