Přeskočit na hlavní obsah

Pekařství v ulici Sokolovská č.p. 111


Sokolovská ulice dat. 1926. Zcela vpravo dům č.p. 111 - pekařství Franze Wostrého. Nalevo č.p. 112 - zde se pokoušela o štěstí modistka Eva Nonnerová.
Již od poloviny 18. století se v domě č.p. 111* živilo několik generací rodiny Reifnerů obuvnictvím. Nicméně po roce 1850 se domu ujímají nositelé příjmení Lühne a ti si založí pekařství, které zde vydrželo až do 30. let 20. století. Nutno dodat, že pekařství zde existovalo již před tím a to ve vedlejším domě č.p. 112. Po dlouhá léta jej vlastnili měšťané z rodu Sänger.

Známým se po okolí stal především pekařský mistr Vinzenz Lühne. Ten byl vášnivým lovcem a v roce 1893 pronásledoval se svým psem vydru říční, která se v Benešově objevila. Další osud vydry je znám. Utekla mu přes kopec směrem na Heřmanov a Fojtovice. Druhý den ráno kolem deváté hodiny se však vrátila ze Strážného vrchu (Wachberg) a vběhla do zahrady u č.p. 27 v Malé Veleni. Když ji začali obyvatelé pronásledovat, velkými skoky jim prchla do Ploučnice.

Vinzenz Lühne, který vedl podnik dlouhá desetiletí, byl také po několik funkčních období benešovským radním a taktéž aktivním členem Německé živnostenské strany. Po roce 1900 se pan Lühne začal soustředit nejen na pečivo, ale přidal také exotické ovoce a jiné cizokrajné zboží. Stejně tak mnoho druhů čokolád, bonbonů, kandovaného ovoce a dalších pochutin. O velikonočních a vánočních svátcích pořádal velkolepé výstavy celého sortimentu svého zboží. To ovšem Vinzenzovi nestačilo a po roce 1910 začal také prodávat a nalévat kávu a víno.

Novinová inzerce Lühneho pekařství z roku 1911.
Ne vše bylo v životě pekařského mistra tak dokonale nalajnované. V noci z 21. na 22. června roku 1916 došlo v jeho pekařství k vloupání a z kasy mu byla odcizena hotovost ve výši 100 korun a cukrářské zboží ve zhruba stejné hodnotě.

Jeho obchod sice zdárně přečkal první světovou válku, ale sil pomalu ubývalo. Vinzenzovi bylo již přes 70 let (narodil se v září roku 1853) a byl nucen si přeci jen odpočinout od neustálé dřiny. Pronajal tedy pekařství Franzi Wostrému (na obr.), který v pekařské tradici pokračoval.

Dům nalevo od pekařství, tedy č.p. 112, kromě pokusu modistky Evy Nonnerové s výrobou vlastních klobouků, již žádnou živnost nenesl a byl tedy využíván jako ubytovna pro zaměstnance, učedníky či studenty. Na počátku století vycházely panu Lühnemu inzeráty v mnoha českých, ale dokonce i rakouských novinách (např. Wiener Zeitung), ve kterých poptával pomocné sily na zaučení. Spolehlivé pomocníky pravděpodobně nebylo jednoduché zajistit. Proto také v inzerátech lákal nejenom na zajištění plné penze, tzn. stravy i ubytování, ale také nikdy neopomenul zmínit, že je ubytovaným k dispozici veliké piano. Příkladem může být pobyt Josefa Pudila z Jaroměře v roce 1921, který z Benešova dojížděl na studia do Technické školy v Podmoklech.

Inzerce kavárny Johanna Wintersteinera a jeho ženy z roku 1936.
Posledními majiteli obou nemovitostí byli až do konce II. světové války Gerhard a Rudolf Alligerovi, kteří prostory pronajímali nejprve Johannu Wintersteinerovi a jeho kavárně a poté ve čtyřicátých letech  sedláři a čalouníkovi Wilhelmu Michelovi.


*před rokem 1863 bylo původní č.p. čísla 111 - 56 a domu č.p. 112 - 55.


Rodinná hrobka pekařského rodu Lühne na benešovském hřbitově.

Zdroje:

Heimatjahrbuch des Niederlandes 1936
Reichenberger Zeitung 1908
Reichenberger Zeitung 1909
Reichenberger Zeitung 1916
Wiener Zeitung 1910
Sčítací operáty, Benešov nad Ploučnicí 1921
Matrika Benešov nad Ploučnicí sig.3/14 1824 - 1839
Matrika Benešov nad Ploučnicí sig.3/15 1840 - 1860
Matrika Benešov nad Ploučnicí sig.3/35 1843 - 1874
Matrika Benešov nad Ploučnicí sig.3/36 1875 - 1884
Matrika Benešov nad Ploučnicí sig.3/38 1885 - 1896
Matrika Benešov nad Ploučnicí   sig.3/13 1784 - 1824
Adressbuch der Stadt Bensen in Böhmen, 1909, Max Heyssler
Adressbuch der Städte Tetschen-Bodenbach und des pol. Bezirkes Tetschen, 1927 
Adressbuch der Städte Tetschen-Bodenbach und des pol. Bezirkes Tetschen, 1921 
Adressbuch des politischen Bezirkes Tetschen,1934
Adressbuch für den politischen Bezirk Tetschen a. Elbe • 1909/1910
Adressbuch für den politischen Bezirk Tetschen a. Elbe • 1914 
Anschriftenbuch des Kreises Tetschen, 1942 
Anschriftenbuch Deutsch-arischer Handels, 1911
Bensener Weihnachstsbrief, 1985

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915. Rudolf Kreibich Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci. Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K