Přeskočit na hlavní obsah

Pekařství v ulici Sokolovská č.p. 111


Sokolovská ulice dat. 1926. Zcela vpravo dům č.p. 111 - pekařství Franze Wostrého. Nalevo č.p. 112 - zde se pokoušela o štěstí modistka Eva Nonnerová.
Již od poloviny 18. století se v domě č.p. 111* živilo několik generací rodiny Reifnerů obuvnictvím. Nicméně po roce 1850 se domu ujímají nositelé příjmení Lühne a ti si založí pekařství, které zde vydrželo až do 30. let 20. století. Nutno dodat, že pekařství zde existovalo již před tím a to ve vedlejším domě č.p. 112. Po dlouhá léta jej vlastnili měšťané z rodu Sänger.

Známým se po okolí stal především pekařský mistr Vinzenz Lühne. Ten byl vášnivým lovcem a v roce 1893 pronásledoval se svým psem vydru říční, která se v Benešově objevila. Další osud vydry je znám. Utekla mu přes kopec směrem na Heřmanov a Fojtovice. Druhý den ráno kolem deváté hodiny se však vrátila ze Strážného vrchu (Wachberg) a vběhla do zahrady u č.p. 27 v Malé Veleni. Když ji začali obyvatelé pronásledovat, velkými skoky jim prchla do Ploučnice.

Vinzenz Lühne, který vedl podnik dlouhá desetiletí, byl také po několik funkčních období benešovským radním a taktéž aktivním členem Německé živnostenské strany. Po roce 1900 se pan Lühne začal soustředit nejen na pečivo, ale přidal také exotické ovoce a jiné cizokrajné zboží. Stejně tak mnoho druhů čokolád, bonbonů, kandovaného ovoce a dalších pochutin. O velikonočních a vánočních svátcích pořádal velkolepé výstavy celého sortimentu svého zboží. To ovšem Vinzenzovi nestačilo a po roce 1910 začal také prodávat a nalévat kávu a víno.

Novinová inzerce Lühneho pekařství z roku 1911.
Ne vše bylo v životě pekařského mistra tak dokonale nalajnované. V noci z 21. na 22. června roku 1916 došlo v jeho pekařství k vloupání a z kasy mu byla odcizena hotovost ve výši 100 korun a cukrářské zboží ve zhruba stejné hodnotě.

Jeho obchod sice zdárně přečkal první světovou válku, ale sil pomalu ubývalo. Vinzenzovi bylo již přes 70 let (narodil se v září roku 1853) a byl nucen si přeci jen odpočinout od neustálé dřiny. Pronajal tedy pekařství Franzi Wostrému (na obr.), který v pekařské tradici pokračoval.

Dům nalevo od pekařství, tedy č.p. 112, kromě pokusu modistky Evy Nonnerové s výrobou vlastních klobouků, již žádnou živnost nenesl a byl tedy využíván jako ubytovna pro zaměstnance, učedníky či studenty. Na počátku století vycházely panu Lühnemu inzeráty v mnoha českých, ale dokonce i rakouských novinách (např. Wiener Zeitung), ve kterých poptával pomocné sily na zaučení. Spolehlivé pomocníky pravděpodobně nebylo jednoduché zajistit. Proto také v inzerátech lákal nejenom na zajištění plné penze, tzn. stravy i ubytování, ale také nikdy neopomenul zmínit, že je ubytovaným k dispozici veliké piano. Příkladem může být pobyt Josefa Pudila z Jaroměře v roce 1921, který z Benešova dojížděl na studia do Technické školy v Podmoklech.

Inzerce kavárny Johanna Wintersteinera a jeho ženy z roku 1936.
Posledními majiteli obou nemovitostí byli až do konce II. světové války Gerhard a Rudolf Alligerovi, kteří prostory pronajímali nejprve Johannu Wintersteinerovi a jeho kavárně a poté ve čtyřicátých letech  sedláři a čalouníkovi Wilhelmu Michelovi.


*před rokem 1863 bylo původní č.p. čísla 111 - 56 a domu č.p. 112 - 55.


Rodinná hrobka pekařského rodu Lühne na benešovském hřbitově.

Zdroje:

Heimatjahrbuch des Niederlandes 1936
Reichenberger Zeitung 1908
Reichenberger Zeitung 1909
Reichenberger Zeitung 1916
Wiener Zeitung 1910
Sčítací operáty, Benešov nad Ploučnicí 1921
Matrika Benešov nad Ploučnicí sig.3/14 1824 - 1839
Matrika Benešov nad Ploučnicí sig.3/15 1840 - 1860
Matrika Benešov nad Ploučnicí sig.3/35 1843 - 1874
Matrika Benešov nad Ploučnicí sig.3/36 1875 - 1884
Matrika Benešov nad Ploučnicí sig.3/38 1885 - 1896
Matrika Benešov nad Ploučnicí   sig.3/13 1784 - 1824
Adressbuch der Stadt Bensen in Böhmen, 1909, Max Heyssler
Adressbuch der Städte Tetschen-Bodenbach und des pol. Bezirkes Tetschen, 1927 
Adressbuch der Städte Tetschen-Bodenbach und des pol. Bezirkes Tetschen, 1921 
Adressbuch des politischen Bezirkes Tetschen,1934
Adressbuch für den politischen Bezirk Tetschen a. Elbe • 1909/1910
Adressbuch für den politischen Bezirk Tetschen a. Elbe • 1914 
Anschriftenbuch des Kreises Tetschen, 1942 
Anschriftenbuch Deutsch-arischer Handels, 1911
Bensener Weihnachstsbrief, 1985

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Konec II. světové války v Benešově nad Ploučnicí (vzpomínka)

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“.
V květnu 1945 mu bylo 14 let.
Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany.
8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do příkopu.
Toho več…

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915.


Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci.

Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K tomu studoval  na záložní d…

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…