U radostného výčepu - Českolipská 282, hostinec a řeznictví

Fotografie z  30. let dvacátého století. Rybník a řeznictví je barevně zvýrazněno.

Emil Redlich byl majitelem hostince a významného řeznictví „ Zur Frohschenke“, které se nacházelo v městské části Neustadt, č.p.282. Budova panu Redlichovi nepatřila hned. Ještě před první světovou válkou se zde vystřídalo několik majitelů (taktéž řezníků a hospodských) a poté šla budova to správy průmyslníka Mattausche. Ten pak panu Redlichovi budovu na dlouhá léta pronajmul a poté i prodal.

V dubnu 1926 bylo řeznictví zatopeno při povodni, znovuobnovení provozu však netrvalo dlouho. Hostinec zde byl i za časů druhé světové války. Až do roku 1945 se Redlichovi také starali o kapli Nejsvětější trojice, se kterou jejich podnik sousedil. Po válce budova sloužila národnímu podniku Benar. Pořádaly se zde např. zábavy, divadla a jiná představení. Později zde vzniklo výpočetní středisko a nakonec generální ředitelství a.s. Benar.      


Stav budovy v roce 2014
A jak se pracovalo v Redlichově řeznictví ?

V pondělí byl den porážek býků a telecího dobytka. Pokud se při výběru zvíře chovalo agresivně, bylo za pomoci dvou tovaryšů odvedeno zpátky k sedlákovi. Zvířata, která byla vhodná pro porážku, mašírovala společně s pomocníky pravidelně mezi čtvrtou a půl pátou hodinou ranní za pomoci provazů a "pout" z textilu k řeznictví, rovnou na porážku.

V dílně byl býk zafixován pomocí "železného prstenu" a výstřelem usmrcen. Vykuchán, rozdělen na půlku a pak na čtvrtiny. S telaty to byla stejná operace. Poté byl zavolán veterinář, který si prohlédnul vnitřnosti zvířete a na základě jeho - většinou kladného verdiktu, byly naporcované kusy převezeny do chladírny.

Chladírna byla každou zimu naplněna přírodním ledem, který se doloval z takzvaného žabího rybníku, ležícího hned vedle řeznictví.

V úterý byla pravidelná porážka prasat - vždy 5 až 7 kousků.

Prasata většinou přiváželi hospodáři sami přímo k řeznictví, kde byla hned poražena a rozdělena na polovinu. Poté rychle odnesena do chladírny a pověšena na háky. Střeva byla vyprázdněna, obrácena, umyta a poté se umístila do solného roztoku. Tím byla připravena k dalšímu využití.

Středa a čtvrtek se nesly ve znamení příprav a vaření.

Připravovaly se vnitřnosti a maso, které se mlelo ve strojích, okořenil šéfkuchař osobně. Takhle se vytvářely játrové paštiky, jelita, klobásy a vše se pak vařilo v kotlících. Musel se dát veliký pozor na to, aby střívka nepraskla. Uvařené klobásy byly naloženy do studené vody, kde se ochladily, a poté byly vyvěšeny na policích, krásně vedle sebe v řadách.

Nejčastěji při vaření praskaly párky. Ty, kterým se to stalo, našly uplatnění v populární párkovo-klobásové polévce :)

V ten den už přicházeli lidé ze sousedství, aby jim v řeznictví naplnili hrnce a džbány levnou a dobrou polévkou. Někdo dal korunu, někdo jen poděkoval.

Interiér řeznictví v roce 1937
V pátek přišly na řadu další lahůdky: roztíratelný Braunschweiger, uzené klobásy, vídeňské párky, vuřty, bílá a červená tlačenka, vařená a uzená šunka a mnohé další. Třeba šunka od kosti : ta byla nejprve nasolená, poté přišla do dubového sudu a po určité době byla uvařena, zavěšena a připravena k prodeji. Taková šunka byla tehdy velikou specialitou - bez užití chemických látek a různých "urychlovačů".

Další oblíbenou specialitou byla sekaná. Její maso bylo ochucené bylinkami, vložené na pánev pokrytou pupkem z telete a takto zabalené bylo vloženo do pece a upečeno dozlatova. Sekaná byla často prodávána přímo u silnice paní Redlichovou, která ji zalívala vynikající omáčkou z jejich restaurace. Jako příloha postačil chléb. V restauraci bylo možné si k této lahůdce dokoupit točené pivo. V nabídce bylo pivo z Verneřic, Velkého Března a samozřejmě i z Benešova. Oblíbenou pochoutkou hostů byly obložené chleby, jež byly známé široko daleko.
Vytvářeli se z čerstvého selského chleba s pěkně sázenou oblohou. Šlo o šunku, vařené maso, okurku, ředkvičku atd. Hospoda byla známá také i pro svoje ořechové dorty.

V sobotu byl pro zaměstnance řeznictví poměrně klid. Vykosťovalo se maso na sekanou, krájela se slanina, udilo se …


Hosté si zde mohli nechat vyčistit své kolo - zvykem bylo pak dát za to učedníkovi jednu korunu. Pan Redlich navíc nechal pro blaho hostů postavit kuželník - a stejně tak jako u kol, byli k ruce učni, kteří hostům kuželky stavěli. V té době se takhle dobře vydělávalo kapesné.

Kaple Nejsvětější trojice na rozcestí silnice do Heřmanova a Františkova n.Pl - v pozadí budova č.p. 282. Fotografie z počátku 70. let dvacátého stolení.   (Foto: Luděk Smejkal)

Stav na počátku 60. let dvacátého století. Novinový výstřižek.



Share on Google Plus

About Vladimír Šefl

Nalezli jste na půdě, ve sklepě, v jeskyni, či kdekoliv jinde staré noviny, knihy, fotografie a podobné artefakty takzvaně "po Němcích"? Ještě než se rozhodnete je spálit či vyhodit do popelnice, neváhejte mě kontaktovat. Třeba se díky tomu zachrání nějaký hezký a neznámý příběh :). email: Sefl@historiebnpl.cz
    Blogger Comment
    Facebook Comment

0 komentářů:

Okomentovat