Přeskočit na hlavní obsah

Osudy domů Sokolovská č.p. 108 a 109 - pletárna Florian Wurm & syn



Blok domů č.p. 108 a 109 nechal postavit v roce 1864 továrník Florian Wurm. Budovy ihned sloužily jako provozovna pletárny, kterou zde Wurm založil a pojmenoval Florian Wurm & syn (Florian Wurm & Sohn).

Florian postupně budoval velmi silnou značku a udržel se na trhu i přesto, že jeho největší konkurent Schrötter měl svou pletárnu hned vedle v nynější ulici Nerudova. V podniku byla prováděna kompletní úprava vlny až ke tkaní. Na přelomu tisíciletí převzal podnik do správy jeho syn Adolf Wurm.



Adolf Wurm byl pro Benešov velice významnou osobností a zároveň velmi schopným podnikatelem, který měl silně vyvinuté sociální cítění. Mezi lety 1910-1919 byl taktéž předsedou okresního zastupitelství, dlouhá léta byl členem městského zastupitelstva, členem dozorčí rady benešovského pivovaru a člen ředitelství benešovské spořitelny. Nesmíme též zapomenout na jeho předsednictví ve spolku podpory pro slepce.

Za Adolfova vedení, se se zde vyráběli např. bavlněné ponožky, různé druhy punčoch, noční košilky (Figarosky) či speciální pletené vesty pro muže a chlapce. V roce 1914 firma například koupila výkonný stroj na výrobu bund.Výrobky byly prý velmi kvalitní, zaručovaly odolnost a především zimní oblečení značky Wurm, bylo v kraji velmi oblíbené. Pletárna své produkty prezentovala velmi úspěšně například na Libereckém  veletrhu v roce 1921.


Adolf Wurm zemřel 2. června 1924 ve věku 59 let na infarkt.

Dědicem byla jeho žena Albína. Z manželství Albíny a Adolfa vzešly pouze dvě dcery - Anna a Gertruda. Žádná z nich v sobě nenašla takový podnikatelský duch jakým oplýval Adolf a podnik v druhé polovině dvacátých let v podstatě již jen dožíval.Výroba byla nakonec zastavena pro odbytové potíže ještě před rokem 1930. Prostory poté už jen pronajímaly. Solidně se v č.p. 109 držel se svým nožířstvím Franz Todter a v č.p. 108 Anna Urbanová se sklady a obchodem s cukrovinkami, především pak čokoládou. 

Ještě ke konci války stále vlastnila dům vdova Albína a bydlely tu již zmiňované dcery Anna (provdaná Hnátková) a Gertruda (provdaná Lösel).

Po druhé světové válce zde byl provozován koloniální obchod, který vedl Stanislav Karabec.



Zajímavost:

V roce 1898 "řádil" v podniku sňatkový podvodník Eduard Kaller, ten svedl 25letou dělnici Annu Schmiederovou. Vymámil z ní poté, co jí přislíbil sňatek, celkem 96 zlatek a 50 krejcarů a zmizel kamsi do Varnsdorfu. Za tyto peníze si mohl například koupit několik sudů piva, či celou živou krávu.

Nedlouho po této události si pletárna znovu řekla o pozornost. To když si dělník jménem Karl Schott z Dolních Habartic v barvírně pana Wurma počínal tak neohrabaně, že spadl do barvířského stroje a rozdrtil si ruku i kolena. Život mu zachránilo to, že byl v podniku přítomen doktor Josef Salus - ten provedl potřebná opatření k tomu, aby Karl nevykrvácel.

Koníčkem paní Albíny byla výroba betlémů. V roce 1936 se zúčastnila soutěžní výstavy betlému v hotelu "Zum Schwarzen Roß" (Na Slovanech).

Adolf Wurm financoval některá pestře zdobená okna v benešovském kostele.

2016

1991

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Konec II. světové války v Benešově nad Ploučnicí (vzpomínka)

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“.
V květnu 1945 mu bylo 14 let.
Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany.
8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do příkopu.
Toho več…

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915.


Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci.

Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K tomu studoval  na záložní d…