Přeskočit na hlavní obsah

Zmizelý hostinec „Zur Knöpfelschänke“ v Dolních Valkeřicích

„Letní pobyt v rezidenční, zalesněné a tiché výletní obci Valkeřice. Možnost pronájmu pokoje s kuchyní nebo dvou pokojů s kuchyní za ty nejlevnější ceny. Velice levný způsob života, koupání v nedaleké Ploučnici, stanice české severní dráhy 20 minut od domu. Ovoce, zelenina a vejce k dispozici velice levně. Dotazy směrujte prosím na Karla Gusta, majitele domu.“

Toliko reklama z roku 1903. O deset let později byla možnost pronájmu i bytu s třemi pokoji, komorou, verandou a kuchyní. Ke kuchyni byl k dispozici dokonce i šéfkuchař podniku, který nájemníkům ochotně poradil s jejich vařením.



Dům, který již přes sedmdesát let nestojí, se nacházel v místech křižovatky ve Františkově nad Ploučnicí (dříve Valkeřicích, případně Dolních Valkeřicích) vedoucí do Valkeřic a do Šachova. Knöpfelschänke, tedy Knoflíková hospoda, nesla číslo popisné 267. Prvním majitelem této nemovitosti byl Karl Gust, kterému se přezdívalo "Buchmüller". V tomto domě začal vyrábět své první knoflíky Florian Ritschel, přezdívaný "Knöpplnaz", pozdější majitel knoflíkáren ve Františkově a na Dobrné. Odtud získal hostinec svůj název.

Budova hydroelektrárny v Dolních Valkeřicích, cca 1935

Pamětníci nám zanechali zprávu o tom, co vše se v budově hostince nacházelo. Byly to pokoje pro hosty, byt majitele nebo pokoje k dlouhodobějšímu pronájmu. Hlavu zde mohli složit také žebráci, pro které byly ve sklepě budovy připraveny dřevěné bedny pokryté slámou, na kterých mohli přespat. Naprosto běžnou praxí bylo, že tito žebráci dostávali od hostinského i nějaké to jídlo a "samozřejmě" odkapané pivo. Toliko k sociálnímu cítění tehdejších majitelů podniku.

Dobou největšího rozkvětu a rozmachu hostince "Knoflíkárny" byl počátek dvacátých let, kdy byla vybudována elektrárna v Dolních Valkeřicích (nyní Františkov). Obec začala využívat elektrické sítě a byl vybudován vodovod. V té době se stal hostinec velice oblíbeným jídelním místem s dobrou vídeňskou kuchyní, především pak pro veliké množství dělníků, kteří zde po několik let pracovali na vodním kanálu. Ti přicházeli z daleka, například ze Šumavy a Českého lesa. Mnoho těchto dělníků zde po dokončení prací zůstalo i se svými rodinami a dali tak vzniknout zdejšímu spolku Českého lesa. Občas se na místě staly též určité nepříjemnosti, nebo věci negativní. Například když byla v roce 1925 z Ploučnice přímo pod hospodou vytaženo tělo chlapce z Rabštejna. Ten byl pohřešován již dva měsíce a svůj život ukončil skokem do rozvodněné řeky.
Život v hostinci a jeho okolí byl velmi rušný. Budova již mnoho let nestojí. Brzo po druhé světové válce byla rozebrána a její stavební materiál byl využit na dostavbu některých budov v "horních" Valkeřicích.



Jména dosud známých hostinských:
Karl Gust, Franz Josef Riedel kolem roku 1927, Karl Fritsche do r. 1933, Franz Störch 1933+, Friedrich Heller 1942
Vladimír Šefl, historiebnpl.cz, 2018

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…

Vzpomínky na dětství v pivovaru

...nejprve o pivovaru po roce 1863
Po velkém požáru z 20. 5. 1863 shořel kromě 106 obytných domů i pivovar a tak byli benešovští odkázáni na cizí pivo. Novostavba pivovaru se táhla přes celý rok.  Pivovarská komuna se dne 2. 1. 1864 rozhodla vzít půjčku 2000 zlatých a na doporučení Litoměřického pivovarníka Tressikla si jako stavbyvedoucícho objednala zednického mistra Stracheho ze Studence. Nově zařízený městký pivovar převzal Amand Böhm, předtím pivovarník v Polici u Žandova. Roční pachtovné mu bylo stanoveno ve výši 3000 zlatých. Poprvé se zde pivo vařilo 14. 6. 1866. Následně byl od manželů Jakoba a Terezy Sperlových pro potřeby kanceláře a  místnosti pro personál zakoupen za 8800 zlatých rohový dům č. p. 17. Pokračovatelém Amanda Böhma, který se o rozvoj města nejvíce zasloužil ve funkci starosty, byl Ottokar Schauer pocházející rovněž z Police. Od 1. listopadu 1909 si Várečná komuna vedla pivovar ve vlastní režii. Začátkem roku 1910 čítal pivovar 130 podílů po 500 korunách, kter…

Hostinec U dobrého zdroje, Palackého č.p. 379 (nyní Wolkerova)

Ještě před rokem 1910 byl majitelem objektu Wenzel Netzold. Provozoval zde stáčírnu limonád a sodovky. Jeho limonáda Netzoldovka byla po okolí velmi oblíbená ba vyhlášená. Časem se více orientoval na alkohol a významnější úspěch zaznamenal se svým citronovým šampaňským. Ve svých inzerátech dále vyzdvihoval možnost ustájení koní svých hostů (stáje byly hned u domu). V roce 1914 pronajímal pan Netzold prostory hostince Leo Neumannovi. Ten se časem stal právoplatným majitelem celého objektu. Hospoda dostala název "Zur guten Quelle" - "U dobrého zdroje" a její provoz zůstal nepřerušen až do konce války v roce 1945. Benešovští sem chodili nejen na pivo, ale též mohli využít služeb krejčího Franze Zimmera (později Rudolfa Forhiho), nebo zde byla k dostižení porodní bába Emilia Kellerová.



Kdo vše bydlel v roce 1921 v tomto domě?
V prvním bytě především majitel hostince a benešovský rodák Leo Neumann (*1876) s ženou Marií. V podnájmu přebývala číšnice Boža Mejstříková. A …