Historie Benešova nad Ploučnicí

V této budově byl hostinec již od konce 19. století. Společně s ním zde sídlilo povoznictví s prodejem uhlí. Majitelem uhelnictví byl "barevnej" Karel - příjmením Preiß. Barevnej se mu říkalo proto, že ještě před uhlím byla na tomto místě barvírna a předkové Karla byli barvíři.  Bohužel roku 1911 se Karel zabil po pádu ze žebříku, když ho při trhání hrušek bodla vosa a on se leknutím zřítil k zemi. Jeho manželka, toho času již vdova jménem Marie, zde dále provozovala zmíněnou prodejnu s uhlím. Restauraci Modrá Hvězda společně s řeznictvím měl, až do své smrti v roce 1894, pronajatou Alis Preiß.  Brzy po jeho smrti si hostinec vzal pod svá křídla Anton Störch (zvaný též Ropp Anton). V této době sloužil podnik taktéž jako hlavní spolkový hostinec benešovských ostrostřelců. V polovině dvacátých let se Anton Störch vyvázal ze smlouvy o nájmu a vdova Marie Preißová musela hledat nějaké nové řešení, co s prostorem. Její dcera Elsa si za muže vzala řezníka a pro

Sokolovská ulice dat. 1926. Zcela vpravo dům č.p. 111 - pekařství Franze Wostrého. Nalevo č.p. 112 - zde se pokoušela o štěstí modistka Eva Nonnerová. Již od poloviny 18. století se v domě č.p. 111* živilo několik generací rodiny Reifnerů obuvnictvím. Nicméně po roce 1850 se domu ujímají nositelé příjmení Lühne a ti si založí pekařství, které zde vydrželo až do 30. let 20. století. Nutno dodat, že pekařství zde existovalo již před tím a to ve vedlejším domě č.p. 112. Po dlouhá léta jej vlastnili měšťané z rodu Sänger . Známým se po okolí stal především pekařský mistr Vinzenz Lühne . Ten byl vášnivým lovcem a v roce 1893 pronásledoval se svým psem vydru říční, která se v Benešově objevila. Další osud vydry je znám. Utekla mu přes kopec směrem na Heřmanov a Fojtovice. Druhý den ráno kolem deváté hodiny se však vrátila ze Strážného vrchu (Wachberg) a vběhla do zahrady u č.p. 27 v Malé Veleni. Když ji začali obyvatelé pronásledovat, velkými skoky jim prchla do Ploučnice. Vinz

Fotografie z  30. let dvacátého století. Rybník a řeznictví je barevně zvýrazněno. Emil Redlich byl majitelem hostince a významného řeznictví „ Zur Frohschenke“, které se nacházelo v městské části Neustadt, č.p.282. Budova panu Redlichovi nepatřila hned. Ještě před první světovou válkou se zde vystřídalo několik majitelů (taktéž řezníků a hospodských) a poté šla budova to správy průmyslníka Mattausche. Ten pak panu Redlichovi budovu na dlouhá léta pronajmul a poté i prodal. V dubnu 1926 bylo řeznictví zatopeno při povodni, znovuobnovení provozu však netrvalo dlouho. Hostinec zde byl i za časů druhé světové války. Až do roku 1945 se Redlichovi také starali o kapli Nejsvětější trojice, se kterou jejich podnik sousedil. Po válce budova sloužila národnímu podniku Benar. Pořádaly se zde např. zábavy, divadla a jiná představení. Později zde vzniklo výpočetní středisko a nakonec generální ředitelství a.s. Benar.       Stav budovy v roce 2014 A jak se pracovalo v Redlichov