Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915. Rudolf Kreibich Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci. Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K
Nejnovější příspěvky

Zmizelý hostinec „Zur Knöpfelschänke“ v Dolních Valkeřicích

„Letní pobyt v rezidenční, zalesněné a tiché výletní obci Valkeřice. Možnost pronájmu pokoje s kuchyní nebo dvou pokojů s kuchyní za ty nejlevnější ceny. Velice levný způsob života, koupání v nedaleké Ploučnici, stanice české severní dráhy 20 minut od domu. Ovoce, zelenina a vejce k dispozici velice levně. Dotazy směrujte prosím na Karla Gusta, majitele domu.“ Toliko reklama z roku 1903. O deset let později byla možnost pronájmu i bytu s třemi pokoji, komorou, verandou a kuchyní. Ke kuchyni byl k dispozici dokonce i šéfkuchař podniku, který nájemníkům ochotně poradil s jejich vařením. Dům, který již přes sedmdesát let nestojí, se nacházel v místech křižovatky ve Františkově nad Ploučnicí (dříve Valkeřicích, případně Dolních Valkeřicích) vedoucí do Valkeřic a do Šachova. Knöpfelschänke, tedy Knoflíková hospoda, nesla číslo popisné 267. Prvním majitelem této nemovitosti byl Karl Gust, kterému se přezdívalo "Buchmüller". V tomto domě začal vyrábět své první knoflíky Flor

Vzpomínky na dětství v pivovaru

...nejprve o pivovaru po roce 1863 Po velkém požáru z 20. 5. 1863 shořel kromě 106 obytných domů i pivovar a tak byli benešovští odkázáni na cizí pivo. Novostavba pivovaru se táhla přes celý rok.  Pivovarská komuna se dne 2. 1. 1864 rozhodla vzít půjčku 2000 zlatých a na doporučení Litoměřického pivovarníka Tressikla si jako stavbyvedoucícho objednala zednického mistra Stracheho ze Studence. Nově zařízený městký pivovar převzal Amand Böhm, předtím pivovarník v Polici u Žandova. Roční pachtovné mu bylo stanoveno ve výši 3000 zlatých. Poprvé se zde pivo vařilo 14. 6. 1866. Následně byl od manželů Jakoba a Terezy Sperlových pro potřeby kanceláře a  místnosti pro personál zakoupen za 8800 zlatých rohový dům č. p. 17 . Pokračovatelém Amanda Böhma, který se o rozvoj města nejvíce zasloužil ve funkci starosty, byl Ottokar Schauer pocházející rovněž z Police. Od 1. listopadu 1909 si Várečná komuna vedla pivovar ve vlastní režii. Začátkem roku 1910 čítal pivovar 130 podílů po 500 korunách,

Příspěvek k historii městského kina (do r. 1945)

Předtím, než-li byla postavena budova stálého kina, promítaly se němé filmy v hostinci U Černého koně (Slovany, Zum schwarzen Roß). Od roku 1911 se zde promítalo pod názvem " Grand Kino Orient " a vedoucím zde byl Franz Hüttel (po něm Albine Hüttel). Příprava a provedení tak rozsáhlého projektu jako byla stavba kina, byla zadána povětšinou místním dodavatelům a řemeslníkům. Umístění na křižovatce Amandovi (Čapkova) a Hradební (Dvořákova) ulice bylo bylo vybráno velmi dobře a mohlo zde tak společně s kinem vzniknout depo dobrovolných hasičů a dílna městského vodního hospodářství a vodního mistra Wokouna. Inzerce na stálé kino v prostorách hostince Zum schwarzen Roß z první poloviny dvacátých let. Promítalo se dvakrát týdně. Otevření nově postaveného kina vyšlo na sobotu 17. prosince roku 1927 v osm hodin večer. Byla to slavnostní, ale přesto skromná akce. Byl přítomen orchestr, který zahrál ouverturu, poté vystoupil na jeviště starosta Theissig a velmi srdečn

Zmizelá památka: Pamětní deska Františka Mattausche na radnici, 1892

V neděli 4. prosince 1892 došlo před benešovskou radnicí ke slavnostnímu odhalení bronzové pamětní desky. Stalo se tak na památku zřízení okresního požárního telefonu panem velkostatkářem a továrníkem Franzem Mattauschem. Město bylo nazdobeno do slavnostního hávu a účast na odhalení byla vskutku vysoká. Dostavili se všichni zástupci všech jednotek dobrovolných hasičů benešovského okresu, zástupci císařských úřadů, členové okresní rady, benešovský obecní výbor a vedení benešovské spořitelny. Navíc se na náměstí shromáždily všechny benešovské spolky a mnoho obyvatel z celého okresu.  Účastníci slavnosti byli vřele přivítání prostřednictvím řeči pronesené starostou Amandem Böhmem, po němž si vzal slovo vrchní učitel Wilhelm Sabitzer z Františkova. Ten byl tvůrcem veřejné sbírky na zřízení požárního telefonu a dočkal se od davu pozitivních reakcí a velkých díků. Poté se ozvala střela z moždířů a byla okresní kapelou zahrána intráda. Po této ceremonii dostal příležitost ben

Hostinec U dobrého zdroje, Palackého č.p. 379 (nyní Wolkerova)

Ještě před rokem 1910 byl majitelem objektu Wenzel Netzold . Provozoval zde stáčírnu limonád a sodovky. Jeho limonáda Netzoldovka byla po okolí velmi oblíbená ba vyhlášená. Časem se více orientoval na alkohol a významnější úspěch zaznamenal se svým citronovým šampaňským. Ve svých inzerátech dále vyzdvihoval možnost ustájení koní svých hostů (stáje byly hned u domu). V roce 1914 pronajímal pan Netzold prostory hostince Leo Neumannovi . Ten se časem stal právoplatným majitelem celého objektu. Hospoda dostala název " Zur guten Quelle " - "U dobrého zdroje" a její provoz zůstal nepřerušen až do konce války v roce 1945 . Benešovští sem chodili nejen na pivo, ale též mohli využít služeb krejčího Franze Zimmera (později Rudolfa Forhiho), nebo zde byla k dostižení porodní bába Emilia Kellerová. Kdo vše bydlel v roce 1921 v tomto domě? V prvním bytě především majitel hostince a benešovský rodák Leo Neumann (*1876) s ženou Marií. V podnájmu přebýva

Osudy domů Sokolovská č.p. 108 a 109 - pletárna Florian Wurm & syn

Blok domů č.p. 108 a 109 nechal postavit v roce 1864 továrník Florian Wurm. Budovy ihned sloužily jako provozovna pletárny, kterou zde Wurm založil a pojmenoval Florian Wurm & syn (Florian Wurm & Sohn). Florian postupně budoval velmi silnou značku a udržel se na trhu i přesto, že jeho největší konkurent Schrötter měl svou pletárnu hned vedle v nynější ulici Nerudova. V podniku byla prováděna kompletní úprava vlny až ke tkaní. Na přelomu tisíciletí převzal podnik do správy jeho syn Adolf Wurm. Adolf Wurm byl pro Benešov velice významnou osobností a zároveň velmi schopným podnikatelem, který měl silně vyvinuté sociální cítění. Mezi lety 1910-1919 byl taktéž předsedou okresního zastupitelství, dlouhá léta byl členem městského zastupitelstva, členem dozorčí rady benešovského pivovaru a člen ředitelství benešovské spořitelny. Nesmíme též zapomenout na jeho předsednictví ve spolku podpory pro slepce. Za Adolfova vedení, se se zde vyráběli např. bavlněné ponožky, různé d