Přeskočit na hlavní obsah

Hostinec U Modré hvězdy, Sokolovská č.p. 117


V této budově byl hostinec již od konce 19. století. Společně s ním zde sídlilo povoznictví s prodejem uhlí. Majitelem uhelnictví byl "barevnej" Karel - příjmením Preiß. Barevnej se mu říkalo proto, že ještě před uhlím byla na tomto místě barvírna a předkové Karla byli barvíři.  Bohužel roku 1911 se Karel zabil po pádu ze žebříku, když ho při trhání hrušek bodla vosa a on se leknutím zřítil k zemi. Jeho manželka, toho času již vdova jménem Marie, zde dále provozovala zmíněnou prodejnu s uhlím.

Restauraci Modrá Hvězda společně s řeznictvím měl, až do své smrti v roce 1894, pronajatou Alis Preiß. 



Brzy po jeho smrti si hostinec vzal pod svá křídla Anton Störch (zvaný též Ropp Anton). V této době sloužil podnik taktéž jako hlavní spolkový hostinec benešovských ostrostřelců.

V polovině dvacátých let se Anton Störch vyvázal ze smlouvy o nájmu a vdova Marie Preißová musela hledat nějaké nové řešení, co s prostorem. Její dcera Elsa si za muže vzala řezníka a prostory byly s velikou námahou zrenovovány a připraveny znovu pro provoz restaurace a řeznictví. Vše se zdálo dokonale nalajnované. Naneštěstí, se tento muž se ukázal jako velmi neschopný, a to nejen v manželství ale i v podnikání a pár se rozvedl.

Po manželství zbyl pouze jeden syn, který želbohu, zemřel jako mladý rekrut na daleké Rusi. Podnik byl poté až do počátku třicátých let dvacátého století uzavřen. Zašlou slávu podníku obnovila paní Marie Hegenbarthová s manželem Fritzem. Ti zde byli provozními až do konce druhé světové války. V té době byla k dispozici plzeňská a benešovská piva (tmavá i světlá), kvalitní vína, klavír a biliard. Restaurace byla oblíbeným místem setkávání benešovských fotbalistů. Studená i teplá jídla nabízela po celý den.


V roce 1933 byl hostinec kvůli krádeži dokonce zmiňován v libereckých novinách. 7. srpna zde padesátiletý kadeřník ze Žalan u Teplic ukradnul pouzdro (nebo spíše vyměnil za prázdné) ze 170 korunami. Dopaden nedaleko, když tento lup zrovinka propíjel v hostinci U Jelena. Benešovštví četníci udělali osobní prohlídku, při které našli pouze žiletku, dva kartáče, mýdlo, krém a vazelínu. 

U Modré hvězdy, či později prostě U hvězdy, bylo samozřejmě i plno veselí - tak jak to ve správném hostinci bývá. U hvězdy byl známou figurkou Alois Tscherwo, kterému se říkalo strýc Lois. Narodil se v roce 1884 a po celém Benešově byl známý svým ostrovtipem a zábavnými výstupy. Do hostince U hvězdy chodil o víkendu pravidelně hrát karty a když byla příležitost vzal do ruky akordeon a hrál námořní skladby a jiné vtipné písničky. Občas se k němu přidal pan Naglitsch se svým malým synkem Friedrichem (budoucím doktorem). V hospůdce totiž bylo i již zmiňované piano a malý Friedrich pak po vystoupení chodíval s kloboukem na drobné. Nebyli chudí, brali to jako zábavu - občas dostali za své výkony nějakou lepší uzeninu z přilehlého řeznictví. Ale nejčastěji pivo :).

Alois Tscherwo aka strýc Lois. Veliký vtipálek a eskamotér.





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již