Přeskočit na hlavní obsah

Hostinec U Modré hvězdy, Sokolovská č.p. 117


V této budově byl hostinec již od konce 19. století. Společně s ním zde sídlilo povoznictví s prodejem uhlí. Majitelem uhelnictví byl "barevnej" Karel - příjmením Preiß. Barevnej se mu říkalo proto, že ještě před uhlím byla na tomto místě barvírna a předkové Karla byli barvíři.  Bohužel roku 1911 se Karel zabil po pádu ze žebříku, když ho při trhání hrušek bodla vosa a on se leknutím zřítil k zemi. Jeho manželka, toho času již vdova jménem Marie, zde dále provozovala zmíněnou prodejnu s uhlím.

Restauraci Modrá Hvězda společně s řeznictvím měl, až do své smrti v roce 1894, pronajatou Alis Preiß. 



Brzy po jeho smrti si hostinec vzal pod svá křídla Anton Störch (zvaný též Ropp Anton). V této době sloužil podnik taktéž jako hlavní spolkový hostinec benešovských ostrostřelců.

V polovině dvacátých let se Anton Störch vyvázal ze smlouvy o nájmu a vdova Marie Preißová musela hledat nějaké nové řešení, co s prostorem. Její dcera Elsa si za muže vzala řezníka a prostory byly s velikou námahou zrenovovány a připraveny znovu pro provoz restaurace a řeznictví. Vše se zdálo dokonale nalajnované. Naneštěstí, se tento muž se ukázal jako velmi neschopný, a to nejen v manželství ale i v podnikání a pár se rozvedl.

Po manželství zbyl pouze jeden syn, který želbohu, zemřel jako mladý rekrut na daleké Rusi. Podnik byl poté až do počátku třicátých let dvacátého století uzavřen. Zašlou slávu podníku obnovila paní Marie Hegenbarthová s manželem Fritzem. Ti zde byli provozními až do konce druhé světové války. V té době byla k dispozici plzeňská a benešovská piva (tmavá i světlá), kvalitní vína, klavír a biliard. Restaurace byla oblíbeným místem setkávání benešovských fotbalistů. Studená i teplá jídla nabízela po celý den.


V roce 1933 byl hostinec kvůli krádeži dokonce zmiňován v libereckých novinách. 7. srpna zde padesátiletý kadeřník ze Žalan u Teplic ukradnul pouzdro (nebo spíše vyměnil za prázdné) ze 170 korunami. Dopaden nedaleko, když tento lup zrovinka propíjel v hostinci U Jelena. Benešovštví četníci udělali osobní prohlídku, při které našli pouze žiletku, dva kartáče, mýdlo, krém a vazelínu. 

U Modré hvězdy, či později prostě U hvězdy, bylo samozřejmě i plno veselí - tak jak to ve správném hostinci bývá. U hvězdy byl známou figurkou Alois Tscherwo, kterému se říkalo strýc Lois. Narodil se v roce 1884 a po celém Benešově byl známý svým ostrovtipem a zábavnými výstupy. Do hostince U hvězdy chodil o víkendu pravidelně hrát karty a když byla příležitost vzal do ruky akordeon a hrál námořní skladby a jiné vtipné písničky. Občas se k němu přidal pan Naglitsch se svým malým synkem Friedrichem (budoucím doktorem). V hospůdce totiž bylo i již zmiňované piano a malý Friedrich pak po vystoupení chodíval s kloboukem na drobné. Nebyli chudí, brali to jako zábavu - občas dostali za své výkony nějakou lepší uzeninu z přilehlého řeznictví. Ale nejčastěji pivo :).

Alois Tscherwo aka strýc Lois. Veliký vtipálek a eskamotér.





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

       A mužstvo. O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.       V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž

Josef Šuma - bojovali za svobodu

Pan Josef Šuma se narodil 6. prosince 1910 v Chrášťanech u Litoměřic. Za první republiky,  1. září 1929, nastoupil do školy leteckého dorostu (oddělení leteckých specialistů) v Prostějově. 15. listopadu 1930 byl přemístěn do poddůstojnické školy u leteckého pluku č. 6 v Milovicích a 15. března 1931 byl přidělen k 72. letce puku PRAHA v hodnosti četaře, polního leteckého střelce. Josef Šuma u zadní střelecké věže Welingtonu - únor 1942 Následuje Mnichov a v roce 1939 okupace zbytku Československé republiky. S tím se pan Šuma jako mnoho dalších nesmířil a 26. července 1939 přechází hranice do Polska. 5. srpna téhož roku je prezentován jako emigrant u čs. vojenské skupiny v Krakově, pod evidenčním číslem 1412. Dne 29. srpna vstoupil do polského letectva – „Corporal – Chief of the Air Force“ a přemístěn na letiště v Deblině. 2. září 1939 ustupuje  se skupinou čs. letců před německým Wehrmachtem směrem k rumunským hanicím a 23.září je zajat sovětskou armádou a internován v Česk