Přeskočit na hlavní obsah

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“.


Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již Wilomitzer noviny sám. Šéfredaktorem byl v letech 1888 – 1900.

Josef Willomitzer byl ženatý a měl syna. Pod různými pseudonymy (Wilfred, Willo, Loky Josephus, Bohemund….) psal převážně pro mnichovské noviny „Münchner Jugend“. Působil jako mladý spisovatel. Mimo jiné napsal i text k jedné lidové písni (Štoss an du blasser Junge). Hodně se věnoval i poezii. Výběr z jeho děl: Nejnovější rukopis královohradecký (české dějiny tisíce a jedné noci) - hanlivá parodie. Německy Allerneuste Könihofer Handschrift. Poslední povídky a básně, Humoresken in Vers undProsa, Ins Blaue hinein-heiteren Geschichte , Lauter Unica, Heitere Träume, Německo – rakouský eskymák a mnohé další.

České dějiny tisíce a jedné noci

Poslední povídky a básně
Hlavička Deutsche Zeitung Bohemia


Willomitzerův pomník v Benešově nad Ploučnicí

Na výstavbě pomníku tohoto významného novináře se dohodla Unie německého tisku s obcí Benešov nad Ploučnicí. Plány na zhotovení pamětní desky dodal liberecký architekt ing. Paul Artmann. Willomitzerů bronzový reliéf byl prací podmokelského sochaře Fritéze Tampeho. Samotná deska byla umístěna na starou hradební zeď mezi 300 let starou lípu a Válečnou vzpomínkovou kapli. Samotná oslava se konala v sobotu 2. října 1937 pod názvem „Veselý Willomitzerův večer“ u Černého koně (Slovany). Slavnostní odhalení se konalo následující den v 11.00 hod dopoledne. Slavnostní řeč přednesl Dr. Bacher z Prahy. Pro slavnostní hosty pak byla provedena prohlídka historické části města a památek. V hotelu Jelen se poté uskutečnil společný oběd. Willomitzerova deska se ztratila v květnových dnech roku 1945



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr