Přeskočit na hlavní obsah

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha



Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915.

Rudolf Kreibich

Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci.

Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K tomu studoval  na záložní důstojnické škole v Jablonci a se svým praporem se dostal na jih monarchie. Již na podzim 1915 se vrátil zpět do Benešova kvůli poranění nohy. Zde byl několik měsíců v péči zdejší nemocnice červeného kříže. S počátkem léta 1917 se vydal jako kadet čekatel se svým praporem na Bukovinu, odkud se již nevrátil.

Památník obětem válek v Benešově nad Ploučnicí
15. listopadu 1916, se do našeho města dostaly zprávy o tom, že pan učitel Daniel Rudolf Kreibich ve svých 36 letech padnul na bitevním poli. Osud tomu nechtěl, aby se ještě viděl se svou milovanou ženou, s níž se oženil na počátku války. Ve svém posledním dopise ze 4. listopadu se se svou rodinou rozloučil, jako by tušil, že bitva která ho čeká, bude jistě ta poslední.

Ve městě velice oblíbený učitel prvního stupně měšťanské školy zemřel 5. listopadnu v 8 hodin ráno při bouřlivém útoku na Bukovině, kdy byl zasažen odlétajícími kusy z dělostřeleckého projektilu. Učitel Kreibich byl v tom okamžitu v bezvědomí - smrt nastala po třech minutách. Svými kamarády byl pohřben předaleko od své domoviny, na vojenském hřbitově Kirlibaba (Cârlibaba, Bukovina - Rumunsko).

Jeho velitel, poručík Hans Mayer, následně odeslal soustrastný dopis plný smutku nad ztrátou nenahraditelného druha vdově. Vedení měšťanské školy informovalo o ztrátě "hrdiny, svědomitého, vytrvalého a skromného učitele se silným charakterem a svými školáky milovaným.."
Po jeho smrti byla na škole vyvěšena černá vlajka a 18. listopadu sloužena mše v benešovském kostele.  V září roku 1922 byl přepracován původní válečný pomník v parku pod nynější "bílou" školou tak, aby zároveň sloužil jako pomník obětem I. světové války. V seznamu padlých nechybělo ani jméno Daniela Rudlofa Kreibicha. Byl uveden také mezi padlými na pomníku Obětem 1. světové války ve Valkeřicích.


Fritz Tampe a pomník Obětem 1. světové války ve Valkeřicích

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již