Přeskočit na hlavní obsah

Zmizelý hostinec „Zur Knöpfelschänke“ v Dolních Valkeřicích

„Letní pobyt v rezidenční, zalesněné a tiché výletní obci Valkeřice. Možnost pronájmu pokoje s kuchyní nebo dvou pokojů s kuchyní za ty nejlevnější ceny. Velice levný způsob života, koupání v nedaleké Ploučnici, stanice české severní dráhy 20 minut od domu. Ovoce, zelenina a vejce k dispozici velice levně. Dotazy směrujte prosím na Karla Gusta, majitele domu.“

Toliko reklama z roku 1903. O deset let později byla možnost pronájmu i bytu s třemi pokoji, komorou, verandou a kuchyní. Ke kuchyni byl k dispozici dokonce i šéfkuchař podniku, který nájemníkům ochotně poradil s jejich vařením.



Dům, který již přes sedmdesát let nestojí, se nacházel v místech křižovatky ve Františkově nad Ploučnicí (dříve Valkeřicích, případně Dolních Valkeřicích) vedoucí do Valkeřic a do Šachova. Knöpfelschänke, tedy Knoflíková hospoda, nesla číslo popisné 267. Prvním majitelem této nemovitosti byl Karl Gust, kterému se přezdívalo "Buchmüller". V tomto domě začal vyrábět své první knoflíky Florian Ritschel, přezdívaný "Knöpplnaz", pozdější majitel knoflíkáren ve Františkově a na Dobrné. Odtud získal hostinec svůj název.

Budova hydroelektrárny v Dolních Valkeřicích, cca 1935

Pamětníci nám zanechali zprávu o tom, co vše se v budově hostince nacházelo. Byly to pokoje pro hosty, byt majitele nebo pokoje k dlouhodobějšímu pronájmu. Hlavu zde mohli složit také žebráci, pro které byly ve sklepě budovy připraveny dřevěné bedny pokryté slámou, na kterých mohli přespat. Naprosto běžnou praxí bylo, že tito žebráci dostávali od hostinského i nějaké to jídlo a "samozřejmě" odkapané pivo. Toliko k sociálnímu cítění tehdejších majitelů podniku.

Dobou největšího rozkvětu a rozmachu hostince "Knoflíkárny" byl počátek dvacátých let, kdy byla vybudována elektrárna v Dolních Valkeřicích (nyní Františkov). Obec začala využívat elektrické sítě a byl vybudován vodovod. V té době se stal hostinec velice oblíbeným jídelním místem s dobrou vídeňskou kuchyní, především pak pro veliké množství dělníků, kteří zde po několik let pracovali na vodním kanálu. Ti přicházeli z daleka, například ze Šumavy a Českého lesa. Mnoho těchto dělníků zde po dokončení prací zůstalo i se svými rodinami a dali tak vzniknout zdejšímu spolku Českého lesa. Občas se na místě staly též určité nepříjemnosti, nebo věci negativní. Například když byla v roce 1925 z Ploučnice přímo pod hospodou vytaženo tělo chlapce z Rabštejna. Ten byl pohřešován již dva měsíce a svůj život ukončil skokem do rozvodněné řeky.
Život v hostinci a jeho okolí byl velmi rušný. Budova již mnoho let nestojí. Brzo po druhé světové válce byla rozebrána a její stavební materiál byl využit na dostavbu některých budov v "horních" Valkeřicích.



Jména dosud známých hostinských:
Karl Gust, Franz Josef Riedel kolem roku 1927, Karl Fritsche do r. 1933, Franz Störch 1933+, Friedrich Heller 1942
Vladimír Šefl, historiebnpl.cz, 2018

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již