Přeskočit na hlavní obsah

Zmizelý hostinec „Zur Knöpfelschänke“ v Dolních Valkeřicích

„Letní pobyt v rezidenční, zalesněné a tiché výletní obci Valkeřice. Možnost pronájmu pokoje s kuchyní nebo dvou pokojů s kuchyní za ty nejlevnější ceny. Velice levný způsob života, koupání v nedaleké Ploučnici, stanice české severní dráhy 20 minut od domu. Ovoce, zelenina a vejce k dispozici velice levně. Dotazy směrujte prosím na Karla Gusta, majitele domu.“

Toliko reklama z roku 1903. O deset let později byla možnost pronájmu i bytu s třemi pokoji, komorou, verandou a kuchyní. Ke kuchyni byl k dispozici dokonce i šéfkuchař podniku, který nájemníkům ochotně poradil s jejich vařením.



Dům, který již přes sedmdesát let nestojí, se nacházel v místech křižovatky ve Františkově nad Ploučnicí (dříve Valkeřicích, případně Dolních Valkeřicích) vedoucí do Valkeřic a do Šachova. Knöpfelschänke, tedy Knoflíková hospoda, nesla číslo popisné 267. Prvním majitelem této nemovitosti byl Karl Gust, kterému se přezdívalo "Buchmüller". V tomto domě začal vyrábět své první knoflíky Florian Ritschel, přezdívaný "Knöpplnaz", pozdější majitel knoflíkáren ve Františkově a na Dobrné. Odtud získal hostinec svůj název.

Budova hydroelektrárny v Dolních Valkeřicích, cca 1935

Pamětníci nám zanechali zprávu o tom, co vše se v budově hostince nacházelo. Byly to pokoje pro hosty, byt majitele nebo pokoje k dlouhodobějšímu pronájmu. Hlavu zde mohli složit také žebráci, pro které byly ve sklepě budovy připraveny dřevěné bedny pokryté slámou, na kterých mohli přespat. Naprosto běžnou praxí bylo, že tito žebráci dostávali od hostinského i nějaké to jídlo a "samozřejmě" odkapané pivo. Toliko k sociálnímu cítění tehdejších majitelů podniku.

Dobou největšího rozkvětu a rozmachu hostince "Knoflíkárny" byl počátek dvacátých let, kdy byla vybudována elektrárna v Dolních Valkeřicích (nyní Františkov). Obec začala využívat elektrické sítě a byl vybudován vodovod. V té době se stal hostinec velice oblíbeným jídelním místem s dobrou vídeňskou kuchyní, především pak pro veliké množství dělníků, kteří zde po několik let pracovali na vodním kanálu. Ti přicházeli z daleka, například ze Šumavy a Českého lesa. Mnoho těchto dělníků zde po dokončení prací zůstalo i se svými rodinami a dali tak vzniknout zdejšímu spolku Českého lesa. Občas se na místě staly též určité nepříjemnosti, nebo věci negativní. Například když byla v roce 1925 z Ploučnice přímo pod hospodou vytaženo tělo chlapce z Rabštejna. Ten byl pohřešován již dva měsíce a svůj život ukončil skokem do rozvodněné řeky.
Život v hostinci a jeho okolí byl velmi rušný. Budova již mnoho let nestojí. Brzo po druhé světové válce byla rozebrána a její stavební materiál byl využit na dostavbu některých budov v "horních" Valkeřicích.



Jména dosud známých hostinských:
Karl Gust, Franz Josef Riedel kolem roku 1927, Karl Fritsche do r. 1933, Franz Störch 1933+, Friedrich Heller 1942
Vladimír Šefl, historiebnpl.cz, 2018

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

       A mužstvo. O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.       V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž

Josef Šuma - bojovali za svobodu

Pan Josef Šuma se narodil 6. prosince 1910 v Chrášťanech u Litoměřic. Za první republiky,  1. září 1929, nastoupil do školy leteckého dorostu (oddělení leteckých specialistů) v Prostějově. 15. listopadu 1930 byl přemístěn do poddůstojnické školy u leteckého pluku č. 6 v Milovicích a 15. března 1931 byl přidělen k 72. letce puku PRAHA v hodnosti četaře, polního leteckého střelce. Josef Šuma u zadní střelecké věže Welingtonu - únor 1942 Následuje Mnichov a v roce 1939 okupace zbytku Československé republiky. S tím se pan Šuma jako mnoho dalších nesmířil a 26. července 1939 přechází hranice do Polska. 5. srpna téhož roku je prezentován jako emigrant u čs. vojenské skupiny v Krakově, pod evidenčním číslem 1412. Dne 29. srpna vstoupil do polského letectva – „Corporal – Chief of the Air Force“ a přemístěn na letiště v Deblině. 2. září 1939 ustupuje  se skupinou čs. letců před německým Wehrmachtem směrem k rumunským hanicím a 23.září je zajat sovětskou armádou a internován v Česk