Přeskočit na hlavní obsah

Další benešovské podniky a výrobny....

        Městská elektrárna byla původně mlýnem zvaným Stadt – Mühle (Městský mlýn), který předtím patřil paní Anně Janichové rozené Krompholzové. Když město mlýn koupilo, postavilo zde elektrárnu na výrobu jednosměrného proudu a zařízení na provoz akumulátorů. Do roku 1945 byly části města přestavěny na odběr 380/220 voltů  střídavého proudu, přičemž většina města byla ještě zařízena na 220 V jednosměrného proudu. Dodávky dodatkového proudu byly od firmy Mattausch – ze skárny (Elecom).

Velký mlýn ---> Městský mlýn ----> Městská elektrárna č. p. 19
        Elektrofabrika ing. Fritze Hegenbartha byla v budově bývalé Schrötterovy fabriky. Založil ji v roce 1924 v Nerudově ulici č. p. 279. Vyráběla se zde různá elektrotechnická zařízení a to až do roku 1945. Hlavně transformátory.Tuto výrobu ing. Hegenbarth znovu obnovil ve Fürthu (Bavorsko) a úspěšně ji vedl až do své smrti v roce 1970.

        Stanz und Emaillierwerke, Gmb – výroba lisovaného a smaltovaného zboží. V roce 1914 byl vedoucím prodeje pan Werner a účetním C. Pötzschke. Tato výroba smaltovaného nádobí byla zrušena v roce 1920.

        Illa Werke - výroba polévkového koření. Byla založena v roce 1921 na místě výroby smaltovaného nádobí v Děčínské ulici č. p. 288 (původně Grohmann). Provoz zde byl až do roku 1945. Výrobek se jmenoval „Illa Würze“ a byl chuťově podobný Maggi. Majitelem byl J. Koldt.

Firma Illa Werke na děčínské č. p. 288 (nyní Bronswerk)
        Měšťanský pivovar Benešov – Bürgerliche Brauerei (Braukommune) Bensen, domy č. p. 17 a 18. V roce 1392 přenechal Jan z Michalovic městu varnou pánev za roční daň. V roce 1656 bylo městu nově potvrzeno várečné právo. V roce 1910 měla várečná komuna 130 podílů, tzv. Cuxl, po 500 korunách, které byly rozděleny mezi 70 podílníků. Jeden čas byl pivovar i pronajímán. V roce 1914 byl presidentem várečné komuny Josef Schrötter a vicepresidentem Anton Höchsam. V dozorčí radě byli Adolf Wurm , Franz Bauer a Franz Schrötter. Sládkem byl Max Holzner. V roce 1945 měl jeden podíl cenu 1 000 říšských marek. A tehdy bylo podílů celkem 120.


 CONSERVA – výroba rybích konzerv a udírna ryb. K jejímu založení došlo v roce 1920. Majitelem byl Josef Sander. Firma sídlila v č. p. 285 v Nábřežní ulici.

Napravo Nábřežní ulice v Benešově nad Ploučnicí

Městská elektrárna č.p. 190

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr