Přeskočit na hlavní obsah

Dějiny Táborského vrchu



Severozápadně od centra Benešova nad Ploučnicí se do výše 50 metrů zvedá Táborský vrch. Má plochu jeden hektar a tyčí se ve výšce 261 m nad mořem. Táborský vrch (něm. Doberberg) zmiňuje ve své kronice již pastor Schlegel, a sice k roku 1426. Do roku 1754 byl na Táborském vrchu kamenný kruhový val. Jeho obvod byl 500 – 600 elenů (die Elle - loket). Podle údajů dochovaných v robotní knize thunského hospodářského úřadu trnité ploty a křoví značně překážely. V roce 1894 byl vrch zalesněn.

Pastor Schlegel ve své kronice píše, že velitel husitských vojsk obléhající Benešov pozval městské radní k pohovoru do svého tábora. Zakrátko obyvatelé města viděli jak jejich představitelé visí na stromech na úpatí Táborského vrchu. 10. 5. 1426 bylo město dobito. Město mělo 400 mrtvých obyvatel a také větší počet shořelých stromů. Výšina svažující se prudce do města hostila v roce 1639 též švédské dělostřelectvo, které si zde vybudovalo post. Benešovští se dívali na dvě menší děla, která na město mířila z Táborského vrchu. Město bylo obsazené od 1. 5. 1639 do 31. 3. 1640. Podle registrů dřeva přišli majitelé města o větší množství polen dřeva a ve dvorech Benešov a Reifen zlikvidovali Švédové veškerý dobytek. Ještě po odchodu vojska museli sedláci z okolních obcí likvidovat po Švédech škody a nepořádek u Ptačí tyče (Sokolský vrch) a na Landwehru (Táborský vrch).

Od 19. 6. 1679 do 31. 3. 1681 byl starostou Benešova Tobiáš Valentin Reifner. Byl to obzvláště odvážný muž. Vrchnost jej obvinila, že při povstání sedláků v roce 1680 jim vystavil pasy a pustil je přes městskou bránu směrem na Táborák. Komise vedená generálem Harantem tuto záležitost vyšetřovala. Reifner se však bránil tím, že vzbouřenci vyhrožovali, když je nepustí z města, tak si ve městě založí táborový oheň. To u obyvatelstva vyvolalo zděšení. Dřevěná stavení a slaměné střechy by jiskry z ohně snadno zapálili.V březnu a dubnu 1754 museli robotníci z Fojtovi, Habartic, Ovesné a Dobrné rozebrat kamenný val na Táborském vrchu a odstranit křoviny. Kameny byly využity k vydláždění náměstí. V roce 1748 započalo propachtování panských pozemků dvora na Ovesné a Reifenu poddaným z Benešova, Ovesné a Reifenu. Jedna část pozemků byla ponechána pachtýři dvora.

Husitský kříž u Táborského vrchu


V roce 1925 získalo město Horní zámek i Táborský vrch. Celkem 17 ha pozemků. Mezi Táborským vrchem a bývalou hradební zdí se nachází dvojitý obranný systém – dva obranné příkopy a hráz. Nyní jsou pod památkovou ochranou.28. 3. 1931 obdržel benešovský tapetář Emil Bösse z tehdejší Dlouhé ulice (ČSA) povolení ke stavbě restaurace. 28. 3. 1931 začaly zemní práce a na svatodušní svátky (24. 5. 1931) byla restaurace otevřena a stala se oblíbeným výletním místem místních i turistů.

Nad kostelem na místě zvaném Mezi třemi lipami stávala tzv. husitská kaple a později husitský kříž. Jak již bylo řečeno, stalo se tak na památku dne, kdy husitský hejtman nechal na okolních stromech pověsit 6 benešovských radních. Každým rokem sem chodilo procesí ze 40 obcí a u kaple se sloužila mše (v den na Kristovo nanebevstoupení). Dělo se tak proto, aby den přepadení města husity nebyl zapomenut. Původní dřevěnou kapli zapálil v roce 1665 blesk, a tak zde nechala hraběnka Thunová postavit pamětní kříž. V tom samém roce jej farář Fleischmann vysvětil. Kříž byl několikráte opravován. Například v roce 1876 zaplatil opravu páter Willomitzer a zámecký správce Neumann.

Na Táborský vrch se chodilo buď průchodem v Horním zámku, nebo zadem kolem kostela přes kopeček, kde bylo vybudováno dřevěné zábradlí (1930). Když se člověk otočil, viděl Salhausenský zámek (postaven 1522 - 1524) se čtyřpatrovou obrannou věží, bývalou hladomornu a hradební zeď, gotický kostel se Salhausenskou kaplí a 100 metrů dvojitého opevnění města.

Letní pohled od restaurace na Táborském vrchu



Z Táborského vrchu se Vám rozprostře pohled od českokamenického Zámeckého vrchu (Schlossberg) až k Merbolticím (Mertendorf) a Strážnému vrchu (Hutberg). Dále od vrchu Kohout (586 m) u Valkeřic s údajně nevyzvednutými poklady loupežníků až k blankartickému Krohbergu. Ještě kousek dál je merboltická vylídka ve výšce 596 m s ochrannou chatou postavenou v roce 1893 a v roce 1901 postavenou věží.Od Kohoutu Vám pohled sjede na v r. 1570 založenou ovčárnu Tröschel (Mlatce). Z jejichž pozemků byla v roce 1570 postavena vesnice Josefín (Josefswille), dnes Mlatce. Před očima také máte zelení obklopený Benešov s mnoha dnes už nefungujícími továrnami. Naproti vidíme benešovskou rozhlednu otevřenou 8. 6. 1902. Podél osterské Aniny stěny (Anewand) vidíme asi 500 let starou řadu domů na prvním předměstí města Benešova – Novině (Neuland). V pozadí svítí červené střechy v roce 1926 postavené dělnické kolonie u nádraží. Na Ostrém bývala vidět zřícenina hradu a několik zbytků bývalého dvora.Přes malé úbočí, jenž je odděleno od Ostrého, se zvedá Bukovinský vrch (422m), na kterém v roce 1633 tábořili Valdštejnovi vojáci. Obyvatelé Velké a Malé Bukoviny sem museli nosit dřevo na udržování ohně. Z toho důvodu několik lidí uteklo. Severně za tzv. Aschla (nemá české pojmenování) se vynořuje Veselka, kolem jejíhož vrcholu se táhne tajemná kamenná zeď, kde byly nalezené kamenné nástroje svědčící o osídlení již před 3 000 lety.

Obejdeme-li Táborský vrch, padne Váš pohled na Ovesnou, vpravo na Kosí vrch (Amselberg) – 371 m, Křížový vrch (Kruzberg) – 358 m, Vědro (Ohmsberg) – 494 m a vrch Dobrná – 434 m a na konec Brložecký vrch – 481 m.

Rozestavěné domy na úpatí Táborského vrchu

U paty Táborského vrchu leží bývalé předměstí Reifen, připojené 1. 1. 1906 k Benešovu. Reifen se sestával ze dvou dvorů. Bývalý clariovský díl byl v roce 1798 využit k založení osady Reifen a 61 ha hunského dílu bylo propachtováno (1784). V roce 1925 získalo tento díl i s Táborským vrchem město Benešov. Na jeho pozemku byl v roce 1930 postaven starobinec. Také zde se před cca 400 lety nacházela 10 štrychů velká vinice. Přesná poloha se však nedochovala.


Vysvětlivky:

pachtýř člověk jež měl od vrchnosti pronajatou zemědělskou půdu či objekty
štrych   pruh

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915. Rudolf Kreibich Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci. Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K