Přeskočit na hlavní obsah

Továrny Münzberg, Grohmann, Schrötter a Wurm

Johann Münzberg und Co. (nyní Interkov)
Firma Johann Münzberg und Co. byla založena v roce 1828. V roce 1914 nese název J. Münzberg a dědicové (Rudolf a Hermann Münzbergové). Přádelna Eleonorhöhe (pozdější Mikov/Interkov) se nacházela v Benešově v Děčínské ulici č. p. 31, 32, 33 a 34. Ředitelem byl J. Koldt a účetním J. Mösser. Měla 57 000 vřeten, 700 zaměstnanců a vlastní elektrárnu. V roce 1930 ukončila přádelna svou činnost . V roce 1943 si budovu pronajmula AEG Berlín a až do konce války se zde vyráběla elektrotechnická zařízení (Goebels – Erlass).



Firma bratří Grohmannů byla založena v roce 1867, přádelna v Benešově n. Pl. (pozdější Benar 02) byla postavena v roce 1883. V roce 1914 byli majiteli bratři Martin, Theodor a Arwed Grohmannové. Martin zemřel v dubnu 1914 a jeho bratr Theodor 24. února 1919. Podnik byl svého času největší textilní budovou v Evropě s výkonem 1 000 PS (koňských sil), tandemovým parním strojem, který měl 105 otáček za minutu s lanovým kotoučem o průměru 9 metrů. Šlo
o největší parní stroj v Čechách. Tento stroj byl během 2. sv. války sešrotován.

V pozadí Grohmannův podnik (pozdější Benar 02)
V roce 1922 byla pro tuto továrnu postavena vodní elektrárna v Malé Veleni. V tom samém roce se ještě postavila jako rezerva parní turbína od firmy AEG. Ředitelem byl v roce 1914 Franz Schubert Spiegel a od roku 1920 pan Niklatsch. Vedoucím barevny byl pan Eduard Kunze. Přádelna byla zastavena v roce 1930 a barevna přízí v roce 1928, rovněž tak snovárna přízí v Nerudově ulici. Továrna měla 68 000 vřeten a před zastavením výroby 800 zaměstnanců. Parní výkon byl v roce 1922 1400 PS a vodní výkon 800 PS. Přádelna, snovárna, obytné sídliště jakož i elektrárna v Malé Veleni v roce 1942 dkoupily firmy Mattausch & Sohn, majitel Viktor Kreibich, president hospodářské a obchodní komory Sudet se sídlem v Liberci. Na základě tzv. Goebelsova výnosu byla budova snovárny (navijárny) propachtována firmě AEG Berlín a do roku 1945 se tam vyráběly elektrotechnické výrobky. Z budovy přádelny v Nádražní ulici byly vymontovány všechny přádelnické stroje a zřízena centrální tkalcovna firmy Matausch. Všechny tkalcovské stavy měly samostatný elektrický pohon.

Firmě Grohmann patřily i budovy v Nádražní ulici: č. p. 285 – 287, bytová kolonie 344 -347, 354 – 357 a 362 – 365. V Děčínské ulici č. p. 288 (obytný dům), č. p. 288 (barevna) a č. p. 289 v Nádražní ulici (vrátnice).

V popředí bytové kologie pro Grohmannovi zaměstnance




V roce 1870 byla založena pletárna Schrötter. Zde se natahovala vlna, barvila příze a postupovalo se k dalšímu zpracování. Vyráběly se zde kromě jiných věcí hlavně punčochy. Hlavním odbytištěm bylo Rakousko – Uhersko a jižní Evropa. Po založení ČSR byly tyto trhy ztraceny a proto byl před rokem 1930 provoz zastaven. Majitelem byl Albert a Otto Schrötter, Nerudova č. p. 279.




Pletárna Wurm Florian byla založena zhruba ve stejné době jako Schrötter. Zastavena byla pro odbytové potíže před rokem 1930. Pozdějším majitelem byl Adolf Wurm č. p. 108 a 109.


Nalevo Schrötter se správní budovou, napravo Wurm
Schrötterova rodina r. 1870

Kurt Grohmann

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

       A mužstvo. O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.       V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915. Rudolf Kreibich Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci. Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K