Přeskočit na hlavní obsah

Dva církevní svátky v Benešově n. Pl.

Při slavnosti Nejsvětější trojice byla Papírová kaple (Kaple Nejsvětější trojice) obklopená vysokými stromy otevřena již několik dní před svátkem. Byly vyčištěny lavice a ozdoben oltář. Kazatelna byla umístěna před kaplí a ozdobena jasmínovými věnečky. V den svátku Nejsvětější trojice přišel dopoledne farář, učitel Puschmann, s kostelním sborem a muzikantský soubor. Vše bylo slavnostní. Děvčata byla převážně v bílých šatech se stuhou ve vlasech. Po slavnostní mši byli účastníci zváni na oběd do Redlichova hostince (poslední ředitelství a.s. Benar) nebo do hotelu Zum Paradies (Pražák). Kaple Nejsvětější trojice byla otevřena až do večera. Hodně účastníků se ponořilo do rozjímání. V pozdním odpoledni přišel farář ještě jednou a vykonal večerní požehnání. Tím byla slavnost ukončena.

Dalším svátkem byl Svátek Božího těla (Fronleichstag). O Božím těle doprovázel procesí zvuk kostelních zvonů.  Na počátku procesí byl nesen benešovský kostelní prapor. Malá děvčata zdobila cestu sypáním květin. Ministranté nesli daleko viditelný kříž. Následoval baldachýn, pod nímž šel biskupský notář. Děkan Karel Soukup nesl Nejsvětější svátost oltářní. Nalevo a napravo od něj šel katecheta páter Langer a farář Schebora.  Za nimi šli kaplani, následovala děvčata po prvním svatém příjímání s liliemi v rukách, která lemovala baldachýn. Organizačním vedoucím býval katecheta Dr. Ludwig Soukup. Procesí se samozřejmě zúčastňoval starosta s radními, místní honarace, ostrostřelci a další spolky, učitelský sbor a žáci všech škol, církevní pěvecký sbor a městský hudební sbor. Procesí bývalo nekonečné. Čtyři oltáře slavnostně zdobené břízkami a jasmíny byly obleženy poutníky, kteří se modlili. Konečné požehnání se konalo v benešovském kostele. Te Deum laudamus.

Kaple Nejsvětější trojice.
         Čtyři dny před svátkem Božího těla se konalo procesí Slavnostního slibu, kdy byla vzdávána čest Nejsvětější trojici. Slavnostní ráz dávali celé akci děvčata v bílém, chlapci se svíčkami, ministranti a kaplan Weigel.  Benešovský kostelní sbor a jednotka hasičského sboru. Až do roku 1945 se o kapli Nejsvětější trojice starala rodina Redlichova, majitelé hostince Frohschenke. Po válce byla kaple několikrát vyrabována, používána jako sušárna na prádlo atd.

Vlevo katecheta Waidl, vpravo děkan Karel Soukup

Hrobka děkana Soukupna na benešovském hřbitově.

Kostel Narození Panny Marie v Benešově nad Ploučnicí

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

       A mužstvo. O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.       V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž

Josef Šuma - bojovali za svobodu

Pan Josef Šuma se narodil 6. prosince 1910 v Chrášťanech u Litoměřic. Za první republiky,  1. září 1929, nastoupil do školy leteckého dorostu (oddělení leteckých specialistů) v Prostějově. 15. listopadu 1930 byl přemístěn do poddůstojnické školy u leteckého pluku č. 6 v Milovicích a 15. března 1931 byl přidělen k 72. letce puku PRAHA v hodnosti četaře, polního leteckého střelce. Josef Šuma u zadní střelecké věže Welingtonu - únor 1942 Následuje Mnichov a v roce 1939 okupace zbytku Československé republiky. S tím se pan Šuma jako mnoho dalších nesmířil a 26. července 1939 přechází hranice do Polska. 5. srpna téhož roku je prezentován jako emigrant u čs. vojenské skupiny v Krakově, pod evidenčním číslem 1412. Dne 29. srpna vstoupil do polského letectva – „Corporal – Chief of the Air Force“ a přemístěn na letiště v Deblině. 2. září 1939 ustupuje  se skupinou čs. letců před německým Wehrmachtem směrem k rumunským hanicím a 23.září je zajat sovětskou armádou a internován v Česk