Přeskočit na hlavní obsah

Dva církevní svátky v Benešově n. Pl.

Při slavnosti Nejsvětější trojice byla Papírová kaple (Kaple Nejsvětější trojice) obklopená vysokými stromy otevřena již několik dní před svátkem. Byly vyčištěny lavice a ozdoben oltář. Kazatelna byla umístěna před kaplí a ozdobena jasmínovými věnečky. V den svátku Nejsvětější trojice přišel dopoledne farář, učitel Puschmann, s kostelním sborem a muzikantský soubor. Vše bylo slavnostní. Děvčata byla převážně v bílých šatech se stuhou ve vlasech. Po slavnostní mši byli účastníci zváni na oběd do Redlichova hostince (poslední ředitelství a.s. Benar) nebo do hotelu Zum Paradies (Pražák). Kaple Nejsvětější trojice byla otevřena až do večera. Hodně účastníků se ponořilo do rozjímání. V pozdním odpoledni přišel farář ještě jednou a vykonal večerní požehnání. Tím byla slavnost ukončena.

Dalším svátkem byl Svátek Božího těla (Fronleichstag). O Božím těle doprovázel procesí zvuk kostelních zvonů.  Na počátku procesí byl nesen benešovský kostelní prapor. Malá děvčata zdobila cestu sypáním květin. Ministranté nesli daleko viditelný kříž. Následoval baldachýn, pod nímž šel biskupský notář. Děkan Karel Soukup nesl Nejsvětější svátost oltářní. Nalevo a napravo od něj šel katecheta páter Langer a farář Schebora.  Za nimi šli kaplani, následovala děvčata po prvním svatém příjímání s liliemi v rukách, která lemovala baldachýn. Organizačním vedoucím býval katecheta Dr. Ludwig Soukup. Procesí se samozřejmě zúčastňoval starosta s radními, místní honarace, ostrostřelci a další spolky, učitelský sbor a žáci všech škol, církevní pěvecký sbor a městský hudební sbor. Procesí bývalo nekonečné. Čtyři oltáře slavnostně zdobené břízkami a jasmíny byly obleženy poutníky, kteří se modlili. Konečné požehnání se konalo v benešovském kostele. Te Deum laudamus.

Kaple Nejsvětější trojice.
         Čtyři dny před svátkem Božího těla se konalo procesí Slavnostního slibu, kdy byla vzdávána čest Nejsvětější trojici. Slavnostní ráz dávali celé akci děvčata v bílém, chlapci se svíčkami, ministranti a kaplan Weigel.  Benešovský kostelní sbor a jednotka hasičského sboru. Až do roku 1945 se o kapli Nejsvětější trojice starala rodina Redlichova, majitelé hostince Frohschenke. Po válce byla kaple několikrát vyrabována, používána jako sušárna na prádlo atd.

Vlevo katecheta Waidl, vpravo děkan Karel Soukup

Hrobka děkana Soukupna na benešovském hřbitově.

Kostel Narození Panny Marie v Benešově nad Ploučnicí
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.
1 komentář
Další informace

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již
Okomentovat
Další informace

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr
Okomentovat
Další informace