Přeskočit na hlavní obsah

Benešov v drážním průvodci z roku 1886

Fotografie z benešovského nádraží z přelomu století
Popis Benešova a trati na Českou Lípu z roku 1886 (Ilustrovaný průvodce České severní dráhy)

    
Benešov, město s 250 domy a zhruba 2000 obyvateli. Z veliké části nově vystavené po ničivém požáru před 23 lety. Leží na soutoku markvartického potoka a řeky Ploučnice v krásné čedičové krajině. Benešovsko je lemováno novými průmyslovými podniky. Ještě před vjezdem do města (od Děčína) jsme si všimnuli společnosti Pietschmann zpracovávající bavlnu, pak vidíme hned u nádraží nově vystavěnou barvírnu přízí bratří Grohmannů (stejně jako v Bystřanech u Teplic a Lindavě u Cvikova). Kromě toho ve městě nalezneme skárnu, významnou punčochářskou produkci a další..
    

Levá strana města je nově osídlena. Je zde i nemocnice. Velmi zajímavý je v Benešově kostel (vysoko posazené vitráže, mřížová brána, pomník Salhausenů). Kromě toho dva zámky - a to hraběnky Černínové a majitele panství, hraběte Osvalda Thuna. První se nachází na náměstí a je postaven v duchu renesance 16. století. Nabízí nádhernou zahradu s krásným výhledem. Druhý je postaven v gotickém stylu.

Hostince: Hotel Koruna (Sokolovská č.p. 106), U černého koně (Slovany), Hostinec a retaurace pana Fiebera, restaurace v budově střelnice (sokolovna).

V blízkosti Benešova naleznete též zříceninu hradu Ostrý.

  
Benešov - Lípa

trať otevřena 14. července 1872

    
Pokračujeme-li v cestě do Lípy, trať zabočí prudce na východ a kopíruje tak dál směřování řeky Ploučnice. Po pravé straně míjíme (čedičové) Kozí vrchy. Do Ploučnice zde ústí potok (z Fojtovic a Heřmanova). V těchto místech stojí továrna pana Mattausche (Benar 01), vzniklá z bývalé papírny. Zatímco na druhé straně řeky vidíme domy patřící osadě Novina. Vrátíme-li se zpět na pravou stranu cesty, v místech Mattauschovi továrny se vynořuje výšina s osadou Josefswille (Josefín), pod kterou stojí pomník císaře Josefa II. postavený před pěti lety. Ještě před vjezdem do tunelu po levé straně míjíme Mattauschovu přádelnu a kolonii v Terezínském údolí. Na druhé straně tunelu se v podstatě ihned nacházíme na Františkovském nádraží..

Kolonka v Terezínském údolí

Kolonka v Terezínském údolí

Jízdní řád Severní dráhy z roku 1874
    
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.
1 komentář
Další informace

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již
Okomentovat
Další informace

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr
Okomentovat
Další informace