Přeskočit na hlavní obsah

Georg Mattausch - smrt na poli cti a slávy


Georg Mattausch se narodil 4. listopadu 1876 a padl 25. června 1916. Mladý Georg navštěvoval obchodní akademii v Ústí nad Labem a později absolvoval jeden rok studia na textilní škole v Reutlingenu (Něměcko). Poté nastoupil k firmě Mattausch. Údajně měl o textil pramalý zájem.
Byl vášnivým myslivcem. Georg měl lesní panství u Kraslic (Kammergrün) a lovecký revír s panským domem v Orszovaru (Maďarsko). Jako záložní důstojník se stal čestným členem spolku válečných vysloužilců (Stadt Bensen Kriegsverein), kterému v roce 1901 věnoval spolkový prapor.
       


        Georg se nakonec přeci jen stal vicepresidentem akciové společnoati Mattausch und Sohn. Jako mnoho dalších musel i on po vypuknutí I. Světové války narukovat. Bojoval v hodnosti c. a k. nadporučíka u landšturmácké pěchoty u regimentu č. 12. Byl mimo jiných řádů i majitelem vyznamenání Signum Laudis. V den smrti se jednotka pana Mattausche nacházela v prostoru Romanovky (bývalé Ruské Polsko). Nadporučík Mattausch útočil v čele své jednotky proti Rusům. Po několika krocích jej kulka trefila do paže. Ihned si nechal od svého sluhy ránu zavázat. Sluha mu poté začal hledat nějaký vhodný úkryt. Toto však G. Mattausch odmítl s tím, že velitel patří na špici svých vojáků. Sluhu požádal, aby zařídil pozdravy rodině. Poté Začal znovu útočit vpřed. Poté uviděl sluha svého nadporučíka, jak se s výkřikem zhroutil. Trefili jej tři kulky z ruského kulometu. Jednu dostal do krku, jednu do hrudi a jednu do podbřišku. Když k němu sluha doběhl stačil Mattausch ještě zvolat „Pohřbi mě!“. Hned poté skonal. Druhý den byl pohřben v Romanovce, s tím, že až bude vhodný čas, bude převezen do rodinné hrobky v Benešově nad Ploučnicí, což se i stalo.



Mattausch jmenován čestným členem Spolku válečných veteránů


G. Mattausch byl nejmladším synem Franze Mattausche z prvního manželství. V době kdy padl měl Georg ještě pět žijících sourozenců.
Těmi byli: manželka císařského rady Friesera – paní Theresie, Heinrich Mattausch (majitel panství), Ernst Mattausch, Marie Regnier – manželka plukovníka a baronka Anna Rodichová.
      
Reichenberger Zeitung, 27. července 1915 píší..

Odkaz poslední vůle padlého důstojníka


Z Benešova, 23. července nás informují: Včera bylo uveřejněno znění závěti Georga Mattausche, velkoprůmyslníka z Františkova, který 25. června 1915 padnul u Romanovky na území Ruského Polska a který zde působil v hodnosti nadporučíka pěchoty domobrany u regimentu č. 12. Závěť vstoupí v platnost 10. srpna tohoto roku, tedy jen několik dní před tím, než budou přivezeny ostatky padlých vojáků, včetně továrníka Mattausche. Kromě velkého osobního a rodinného dědictví v testamentu myslel taktéž na ostatní padlé hrdiny. 
Svazu Němců v Čechách odkázal 100 000 korun. Dále odkázal 100 000 korun na zřízení a údržbu jeslí pro děti zaměstnanců firmy "Friedrich Mattausch & Sohn, Aktiengesellschaft für Textilindustrie in Franzenthal". Pozůstalým po válečných obětech z okresu Benešově věnoval celkem 30 000 korun.

Dále obdaroval spolky, každý po 1000 korunách:

Dobrovolní hasiči z Františkova, Oldřichova a Terezína
Františkovský pěveský sbor "Zpěvník"
Ostrostřelci Benešov
Muzejní spolek Benešov

V neposlední řadě podpořil Claryův slepecký institut v Praze (5000 korun) a spolek pro ochranu a péči o děti okresu Benešov (5000 korun).

Rodinná hrobka Mattauschů 

Zde sní Georg svůj věčný sen

Pozlacené medaile spolku válečných vysloužilců





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již