Přeskočit na hlavní obsah

Hostinec "U Pruského skoku", Novina č. p. 426


Stavení na místě dnešního č. p. 426 (dříve Novina č. p.6) evidujeme již v první polovině 18. století. Tehdy zde hospodařila rodina Theissigů. Od konce 18. století měla usedlost v držení rodina Phillipových – a tomu tak zůstalo po více než 150 let. Hostinec zde byl provozován už před rokem 1900. V roce 1897 totiž umírá první známý hostinský Josef Phillip (v pouhých 43 letech).

Posledním nositelem tohoto příjmení byla Julie Phillipová. Byla to vdova po Josefovi a provozovala lokál až do roku 1918, kdy zemřela ve svých 61 letech na tuberkulózu. V tu dobu už pohostinství postupně přebíral Richard Hauptmann, původem z Děčína.

Richard byl v březnu 1915 povolán do bojů první světové války. Přes Terezín a Hradec Králové se dostal až na ruskou frontu. 21. července toho roku zde byl při přestřelce "ošklivě" zraněn a po tříměsíčním pobytu v několika špitálech byl komisí uznán jako invalida. To právě on pojmenoval svůj hostinec, na základě vyprávění místních občanů, "U pruského skoku" (Preißensprung).

Dle vyprávění byla v okolí Benešova v roce 1866 rozprášena Pruská jednotka. Benešovští obyvatelé tehdy vzali "spravedlnost" do svých rukou a počali pronásledovat vojáky, kteří včas neutekli. Jednoho nebožáka stíhali z vrchu Ostrý až k osadě Novina, kde se zde chtěl zachránit skokem ze skalního bloku, který se nacházel poblíž stavení č. p. 426 (Jednalo se o 2,5 široký a zhruba 3 metry vysoký balvan). Jak to s pruským vojákem nakonec dopadlo bohužel netuším. Nicméně hostinec v č. p. 426 dostal jméno "Preißensprung" ("U pruského skoku").


Pan Hauptmann měl dva syny - Richarda a Rudolfa. Rudolf převzal přidružený obchod a Richard hostinec spolu s dobře udržovaným kuželníkem. Výčep zde byl otevřen i v průběhu 2. světové války.

Dobře ošetřované litoměřické pivo z Labskozámeckého pivovaru - světlé a tmavé, veliká samostatná spolková místnost a nově vybudovaný krytý kuželník.


Prosinec 2015.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr