Přeskočit na hlavní obsah

Jak se v Benešově vařívalo

Jídlo se prakticky od zbytku republiky nelišilo včetně knedlíků. Tak jen několik ukázek receptů jídel, jež se tradičně připravovala na Benešovsku, potažmo Děčínsku či Českokamenicku před rokem 1945.

Cibulová a česneková omáčka – ta byla považována za jídlo chudých, přestože je dobré obojí. Ne všichni milovali vůni linoucí se z omáčky a tak nebývaly na stole až tak často. Pro obě jídla rozpustíme v hrnci špek (nejlépe šunkový ze šunky na vaření), postačí 100 až 200 gramů. Pro cibulovou omáčku nasekáme na malé kostičky cibuli a orestujeme do zlatova. Poprášíme 100 gramy hladké mouky a rychle promícháme. Jakmile budoucí omáčka poprvé vzpění zalijeme studeným masovým vývarem. Necháme dále vařit až se vytvoří hustá omáčka. Ochutíme pepřem a solí. Omáčku zjemníme sladkou smetanou. K česnekové omáčce dáváme méně cibule. Do orestované cibule  dáme opět 100g hladké mouky a rozetřený česnek. Zalijeme studeným masovým vývarem. Vaříme dál a ochutíme. Obě omáčky se jako rychlé a levné podávaly s bramborami nebo knedlíkem. Lépe samozřejmě chutnají s masem. Nejlépe s opečeným uzeným nebo šunkou na vaření. Postačí však i maso z polévky nebo vejce na tvrdo.

Podobná omáčka je i křenová. Připravíme světlou zápražku (jíšku), zalijeme vývarem a šlehačkou a vaříme. Nastrouháme křen, přidáme do omáčky a už nevaříme. Podáváme s knedlíky a hovězím nebo uzeným.

Beuschel jsou plíčky. Z mladého prasete uvaříme jazyk, srdce, plíce, kousek jater a uvaříme s polévkovou zeleninou do měkka. Bez soli aby játra neztvrdla. Poté přidáme 3-4 kuličky pepře a nového koření, 1 bobkový list a trochu octa. Jakmile je maso uvařeno do měkka přelijeme polévku přes síto a zahustíme sádlovou jíškou, osolíme a přidáme trochu citrónové šťávy a kůry. Maso nakrájíme na nudličky a celé ochutíme solí, octem a majoránkou. 2 až 3 lžícemi kyselé smetany celé zjemníme.

Dorschenkraut jsou obrazně tresčí játra. Jedná se o přílohu. Nastrouháme jedlou řípu se solí, kmínem a octem. Zpracujeme jako bílé zelí a podáváme.

Jako zákusek vyrobíme  tzv. ranní červánky. 750 g brusinek podusíme s polovičním množstvím cukru a protlačíme sítem. Přidáme vanilkový cukr a 35 gramů ve víně rozpuštěné želatiny, masu přendáme do hladké vychlazené formy a necháme vychladit. Zákusek se ozdobí věnečkem ze šlehačky.

Vánočka: 1 kg mouky, 250 gr sádla, 5 žloutků, 250 gr cukru, 50 gr kvasnic, špetka soli, citrónonová kůra, 100 gr hrozinek a 100 gr jemně sekaných mandlí. Vytvoříme husté těsto a rozdělíme je na sedm, pět a tři díly. Upleteme z něj copánky, které naskládáme přes sebe - upleteme. Celé potřeme vajíčkem a posypeme nasekanými ořechy nebo mandlemi. K zjemnění můžeme přidat citronát (cit. kůru) a pistácie. Teď jen počkáme, až vánočka nakyne a pečeme asi hodinu.

Floselkuchen je benešovský slavnostní koláč. Nejdříve si připravíme kvasnicové těsto: 500 gr mouky, 25gr kvasnic, 1/4 l mléka, 80 gr sádla, 80 gr cukru, špetka soli, 1-2 vejce, citrónová kůra (hrozinky a mandle). Poté připravíme obložení: 125 gr mletého máku, 100gr cukru a s mlékem uvaříme na vývar. 250 gr tvarohu, 3-4 žloutky, 250 gr cukru, 20 gr másla a promícháme. 200 g marmelády (oblíbený druh). Připravíme drobenku: 150 g mouky, 100 g cukru a 100 g másla. Nakonec připravíme tzv. Flosl: 200 g perníku, velký hrnek kávy, 100 g másla, vyvaříme do husté hmoty a nakonec spirálovitě nalít na koláč.

Floselkuchen


Dříve se jídlo připravovalo v místnostech s otevřeným ohništěm. Černá kuchyně tedy proto, že stěny byly od ohně začouzeny.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr