Přeskočit na hlavní obsah

Masopust neboli Fasching

Po období plesů a bálů následoval masopust, při kterém se pořádal průvod s maskami. Tento zvyk byl provozován až do roku 1938 (válka). V Benešově nad Ploučnicí je masopust doložen již před rokem 1680. Dopoledne ovládala město omladina. Každé masopustní úterý se konal tzv. Lumpenball, který pořádal ve 20. století převážně tělovýchovný spolek.
       
Jako dnes se odměňovaly nejhezčí masky. Byl to tzv. bál bláznů. Co si obléknout nebyl problém. Stačil zdobený klobouk, starý slunečník nebo papírová maska. Večer o masopustním úterý šel městem karnevalový průvod. Sraz účastníků byl U Černého koně (Na Slovanech) a za doprovodu hudby šel průvod ke střelnici (sokolovna).
       
První masopust po první světové válce se konal 1. března 1919 a pořádal je spolek Eiche. Vzhledem k všeobecnému nedostatku přišli koumáci ze spolku Germania na nápad jezdit pro potraviny do vnitrozemí a nakřečkovat si na masopust zásoby. Buď se směňovalo nebo kupovalo. Dovezli pak máslo, vajíčka, mouku, špek a při troše štěstí se našla i husička. V maškarním průvodu byly tyto „spanilé jízdy“ zesměšňovány. Slavit se však nedá do nekonečna a tak po masopustu začíná období půstu, který trvá až do Velikonoc.



Fasching 1919

Fasching u Vernerů kolem roku 1900.

Fasching u sokolovny.


Maska z průvodu od sokolovny.




Masopust ve Františkově 1926.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915. Rudolf Kreibich Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci. Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K