Přeskočit na hlavní obsah

Most přes Ploučnici a mýto

 V roce 1838 byla postavena silnice Benešov – Žandov – Česká Lípa. Od té doby vyvíjely zemské úřady na město tlak, aby si za vlastní prostředky postavilo most přes řeku Ploučnici a na něm vybíralo mýto. Město se však takovému nejistému podniku bránilo a raději několikrát investovalo do opravy původního dřevěného. V roce 1898 se městská rada přece jen rozhodla most postavit. Nutno říci, že od samého začátku nikdo nevěřil, že by se náklady mohly vrátit. V roce 1907 sepsalo město petici, aby byl most dán do státního užívání. To však dvorní dekret z 31. ledna 1883 neumožňoval a tak nezbylo městu nic jiného, než vypisovat každý rok výběrové řízení na pronájem. Vyhrál vždy ten, kdo se zavázal platit městu nejvíce. K mostu neodmyslitelně patřil domek výběrčího mýta. Stával u mostu na levém břehu Ploučnice.


Na domku byla vyvěšena cedule s cenovými údaji v korunách:

Pro 1 ks tažného zvířete v užitkovém potahu      0,20
Pro 1 ks tažného zvířete v luxusním potahu        0,30
Pro 1 kus hnaného dobytka velkého                    0,20
Pro  1 kus hnaného dobytka malého                    0,10
Pro 1 kus motocyklu                                            0,40
Pro 1 kus tříkolky                                                0,60
Pro 1 kus nákladního auta                                   1,50
Pro 1 kus osobního automobilu                           2,-

Mýto se vybíralo ve dvou směnách. Od  6.00 hodin do 14.00 hodin a poté do 22.00hodin. Jinak se mohlo jezdit zdarma. Výběrčí mýta měl služební čepici s nápisem "mostní mýto" (Brückenmaut). Jedním z nich byl i jistý Brosche. Ten však získal koncesi na prodej tabákových výrobků a postavil si mezi domkem mýtného a závorami trafiku. K těmto dvěma stavbám přibyla v roce 1925 další. Mezi domkem mýtného a trafikou si pan Ježek postavil stánek s občerstvením. Pro velikost objektu se mu říkalo hotel Ohni se. Později stánek převzal jistý Wenzel a provozoval zde prodej zeleniny. Celému prostoru, na kterém domky stály, se říkalo Hvězdice, protože se zde křížila dráha s Českolipskou ulicí, bývalou ulicí U mostu a s Nádražní ulicí. Doprava se časem natolik znásobila, že se mostu začalo říkat Zlatý mostek. Ročně přinášel do městského rozpočtu až 84 tisíc korun. Je pravdou, že řidiči neplatili mýtné s radostí. Náklady na případnou objížďku by však byly o mnoho vyšší a tak ji nic jiného nezbývalo. Mýto bylo zrušeno příchodem Wehrmachtu v roce 1938. Dřevěné domky byly strženy po roce 1945.






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již