Anton Alois Weber, 16. biskup litoměřický, se narodil 24. října 1877 ve Wolfsburgu (Vlčí Hora – dnes součást Krásné Lípy v zemědělské rodině. Po ukončení litoměřického gymnázia studoval jako kandidát kněžství v Bohosudově a Litoměřicích. Biskup Emanuel Johann Schöbel jej poslal na další studia do Říma. Weber tam byl alumnus¹ české koleje. 17. února 1901 byl vysvěcen na kněze a získal doktorát teologie.
Po návratu domů byl kaplanem v Teplicích a učitelem náboženství v Ústí nad Labem. V roce 1927 byl jmenován konsistoriálním² radou v Litoměřicích. Ve stejném roce jej papež jmenoval kanovníkem litoměřické kapituly. Weber byl bezpartijní, ale přesto obdržel souhlas od tehdejších čsl. orgánů s výkonem funkce kanovníka až počátkem roku 1930.
 |
| Vpravo uprostřed odznak vydaný k nastolení biskupa Trochty |
Po smrti lt. Biskupa Josefa Grosse trvalo svatému stolci a čsl. orgánům 10 měsíců, než se dohodli na Weberovi, coby nástupci na biskupském stolci. Po jmenování papežem Piem XI. následovalo 22. listopadu 1931 vysvěcení na biskupa tehdejším pražským arcibiskupem Karlem (Kašparem) Boromejským v pražském chrámu Sv. Víta. Dne 6. prosince téhož roku proběhlo slavnostní uvedení do funkce v litoměřické kapitule. Ve svém úřadu se Weber věnoval zlepšení vztahů mezi Čechy a Němci, rozšiřování výuky náboženství a charitě. Kněžské semináře v Bohosudově byly za jeho působení rozšířeny, v církevním obvodě byly otevřeny nové kostely.
Po Mnichovské dohodě se národnostní třenice ještě přiostřily. Nacisté zabavili semináře v Litoměřicích a Bohosudově. I biskup musel vyklidit svoji rezidenci. Bylo mu zakázáno navštěvovat svoje farnosti v tehdejším protektorátu. Po skončení války měl být ihned vyhnán. Weberovi se přesto podařilo zůstat ve vlasti i v úřadě. Díky politickým represáliím na podzim 1946 na svůj úřad rezignoval, což bylo 28. ledna 1947 úředně stvrzeno. Papež jej ve stejném roce jmenoval titulárním biskupem ze Samosy. Po své smrti (12. září 1948) byl pohřben v biskupské hrobce v Litoměřicích. Novým biskupem jmenoval papež Pius XII v roce 1947 Štěpána Trochtu. 28. října 1995 udělil prezident Václav Havel posmrtně MSGR.Dr. Weberovi řád T.G. Masaryka.
V Pamětní knize města Benešova nad Ploučnicí v roce 1947 je zapsáno: „Na zdejším farním úřadě je i letos administrátorem Němec Dr. Seifert. Pro jeho nacistickou minulost a stálý styk s Němci protestují 29.srpna 1947 příslušníci Čs. strany lidové u biskupa Trochty.“ Stejně si ještě museli počkat, než přišel z České Kamenice český kněz F. Šemin. K roku 1948 je v knize zapsáno: „Rázné kroky byly podniknuty proti kaplanovi Seifertovi pro jeho nadměrné styky s Němci.“ O jaké rázné kroky šlo, se neví. V té době je však ještě neprosadili. Počátkem roku 1950 už si soudruzi věděli rady. Dr. Seiferta obvinili z protistátní činnosti. Již v polovině roku 1950 musel svůj úřad opustit.
¹ Alumnus (plurál alumni, ženská forma alumna, pl. alumnae; latinsky chovanec) má různé významy, v češtině především chovanec alumnátu, tj, seminarista nebo student internátní školy
² Konzistoř nebo konsistoř může být:
• papežská konzistoř – poradní sbor papeže nebo zasedání tohoto sboru, při němž jsou zpravidla jmenováni noví kardinálové
• biskupská konzistoř – poradní sbor místního ordináře
• v některých protestantských církvích ústřední správní nebo soudně-správní orgán. V tomto smyslu například existovala Chebská konzistoř
• v České republice se slovem konzistoř obvykle označuje diecézní kurie. V tomto smyslu například existovala Dolní konzistoř
 |
| Znak biskupa Webera od Tomáše Urbana |
Komentáře
Okomentovat