Přeskočit na hlavní obsah

Msgr. Dr. Anton Weber - poslední německý biskup v Benešově n. Pl.

Anton Alois Weber, 16. biskup litoměřický, se narodil 24. října 1877 ve Wolfsburgu (Vlčí Hora – dnes součást Krásné Lípy v zemědělské rodině. Po ukončení litoměřického gymnázia studoval jako kandidát kněžství v Bohosudově a Litoměřicích. Biskup Emanuel Johann Schöbel jej poslal na další studia do Říma. Weber tam byl alumnus¹ české koleje. 17. února 1901 byl vysvěcen na kněze a získal doktorát teologie.
        
Po návratu domů byl kaplanem v Teplicích a učitelem náboženství v Ústí nad Labem. V roce 1927 byl jmenován konsistoriálním² radou v Litoměřicích. Ve stejném roce jej papež jmenoval kanovníkem litoměřické kapituly. Weber byl bezpartijní, ale přesto obdržel souhlas od tehdejších čsl. orgánů s výkonem funkce kanovníka až počátkem roku 1930.


Vpravo uprostřed odznak vydaný k nastolení biskupa Trochty
        
Po smrti lt. Biskupa Josefa Grosse trvalo svatému stolci a čsl. orgánům 10 měsíců, než se dohodli na Weberovi, coby nástupci na biskupském stolci. Po jmenování papežem Piem XI. následovalo 22. listopadu 1931 vysvěcení na biskupa tehdejším pražským arcibiskupem Karlem (Kašparem) Boromejským v pražském chrámu Sv. Víta. Dne 6. prosince téhož roku proběhlo slavnostní uvedení do funkce v litoměřické kapitule. Ve svém úřadu se Weber věnoval zlepšení vztahů mezi Čechy a Němci, rozšiřování výuky náboženství a charitě. Kněžské semináře v Bohosudově byly za jeho působení rozšířeny, v církevním obvodě byly otevřeny nové kostely.
         
Po Mnichovské dohodě se národnostní třenice ještě přiostřily. Nacisté zabavili semináře v Litoměřicích a Bohosudově. I biskup musel vyklidit svoji rezidenci. Bylo mu zakázáno navštěvovat svoje farnosti v tehdejším protektorátu. Po skončení války měl být ihned vyhnán. Weberovi se přesto podařilo zůstat ve vlasti i v úřadě. Díky politickým represáliím na podzim 1946 na svůj úřad rezignoval, což bylo 28. ledna 1947 úředně stvrzeno. Papež jej ve stejném roce jmenoval titulárním biskupem ze Samosy. Po své smrti (12. září 1948) byl pohřben v biskupské hrobce v Litoměřicích. Novým biskupem jmenoval papež Pius XII v roce 1947 Štěpána Trochtu. 28. října 1995 udělil prezident Václav Havel posmrtně MSGR.Dr. Weberovi řád T.G. Masaryka.

V Pamětní knize města Benešova nad Ploučnicí v roce 1947 je zapsáno: „Na zdejším farním úřadě je i letos administrátorem Němec Dr. Seifert. Pro jeho nacistickou minulost a stálý styk s Němci protestují 29.srpna 1947 příslušníci Čs. strany lidové u biskupa Trochty.“ Stejně si ještě museli počkat, než přišel z České Kamenice český kněz F. Šemin. K roku 1948 je v knize zapsáno: „Rázné kroky byly podniknuty proti kaplanovi Seifertovi pro jeho nadměrné styky s Němci.“ O jaké rázné kroky šlo, se neví. V té době je však ještě neprosadili. Počátkem roku 1950 už si soudruzi věděli rady. Dr. Seiferta obvinili z protistátní činnosti. Již v polovině roku 1950 musel svůj úřad opustit.

¹ Alumnus (plurál alumni, ženská forma alumna, pl. alumnae; latinsky chovanec) má různé významy, v češtině především chovanec alumnátu, tj, seminarista nebo student internátní školy
² Konzistoř nebo konsistoř může být:
•    papežská konzistoř – poradní sbor papeže nebo zasedání tohoto sboru, při němž jsou zpravidla jmenováni noví kardinálové
•    biskupská konzistoř – poradní sbor místního ordináře
•    v některých protestantských církvích ústřední správní nebo soudně-správní orgán. V tomto smyslu například existovala Chebská konzistoř
•    v České republice se slovem konzistoř obvykle označuje diecézní kurie. V tomto smyslu například existovala Dolní konzistoř



Znak biskupa Webera od Tomáše Urbana



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

       A mužstvo. O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.       V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž

Josef Šuma - bojovali za svobodu

Pan Josef Šuma se narodil 6. prosince 1910 v Chrášťanech u Litoměřic. Za první republiky,  1. září 1929, nastoupil do školy leteckého dorostu (oddělení leteckých specialistů) v Prostějově. 15. listopadu 1930 byl přemístěn do poddůstojnické školy u leteckého pluku č. 6 v Milovicích a 15. března 1931 byl přidělen k 72. letce puku PRAHA v hodnosti četaře, polního leteckého střelce. Josef Šuma u zadní střelecké věže Welingtonu - únor 1942 Následuje Mnichov a v roce 1939 okupace zbytku Československé republiky. S tím se pan Šuma jako mnoho dalších nesmířil a 26. července 1939 přechází hranice do Polska. 5. srpna téhož roku je prezentován jako emigrant u čs. vojenské skupiny v Krakově, pod evidenčním číslem 1412. Dne 29. srpna vstoupil do polského letectva – „Corporal – Chief of the Air Force“ a přemístěn na letiště v Deblině. 2. září 1939 ustupuje  se skupinou čs. letců před německým Wehrmachtem směrem k rumunským hanicím a 23.září je zajat sovětskou armádou a internován v Česk