Přeskočit na hlavní obsah

Msgr. Dr. Anton Weber - poslední německý biskup v Benešově n. Pl.

Anton Alois Weber, 16. biskup litoměřický, se narodil 24. října 1877 ve Wolfsburgu (Vlčí Hora – dnes součást Krásné Lípy v zemědělské rodině. Po ukončení litoměřického gymnázia studoval jako kandidát kněžství v Bohosudově a Litoměřicích. Biskup Emanuel Johann Schöbel jej poslal na další studia do Říma. Weber tam byl alumnus¹ české koleje. 17. února 1901 byl vysvěcen na kněze a získal doktorát teologie.
        
Po návratu domů byl kaplanem v Teplicích a učitelem náboženství v Ústí nad Labem. V roce 1927 byl jmenován konsistoriálním² radou v Litoměřicích. Ve stejném roce jej papež jmenoval kanovníkem litoměřické kapituly. Weber byl bezpartijní, ale přesto obdržel souhlas od tehdejších čsl. orgánů s výkonem funkce kanovníka až počátkem roku 1930.


Vpravo uprostřed odznak vydaný k nastolení biskupa Trochty
        
Po smrti lt. Biskupa Josefa Grosse trvalo svatému stolci a čsl. orgánům 10 měsíců, než se dohodli na Weberovi, coby nástupci na biskupském stolci. Po jmenování papežem Piem XI. následovalo 22. listopadu 1931 vysvěcení na biskupa tehdejším pražským arcibiskupem Karlem (Kašparem) Boromejským v pražském chrámu Sv. Víta. Dne 6. prosince téhož roku proběhlo slavnostní uvedení do funkce v litoměřické kapitule. Ve svém úřadu se Weber věnoval zlepšení vztahů mezi Čechy a Němci, rozšiřování výuky náboženství a charitě. Kněžské semináře v Bohosudově byly za jeho působení rozšířeny, v církevním obvodě byly otevřeny nové kostely.
         
Po Mnichovské dohodě se národnostní třenice ještě přiostřily. Nacisté zabavili semináře v Litoměřicích a Bohosudově. I biskup musel vyklidit svoji rezidenci. Bylo mu zakázáno navštěvovat svoje farnosti v tehdejším protektorátu. Po skončení války měl být ihned vyhnán. Weberovi se přesto podařilo zůstat ve vlasti i v úřadě. Díky politickým represáliím na podzim 1946 na svůj úřad rezignoval, což bylo 28. ledna 1947 úředně stvrzeno. Papež jej ve stejném roce jmenoval titulárním biskupem ze Samosy. Po své smrti (12. září 1948) byl pohřben v biskupské hrobce v Litoměřicích. Novým biskupem jmenoval papež Pius XII v roce 1947 Štěpána Trochtu. 28. října 1995 udělil prezident Václav Havel posmrtně MSGR.Dr. Weberovi řád T.G. Masaryka.

V Pamětní knize města Benešova nad Ploučnicí v roce 1947 je zapsáno: „Na zdejším farním úřadě je i letos administrátorem Němec Dr. Seifert. Pro jeho nacistickou minulost a stálý styk s Němci protestují 29.srpna 1947 příslušníci Čs. strany lidové u biskupa Trochty.“ Stejně si ještě museli počkat, než přišel z České Kamenice český kněz F. Šemin. K roku 1948 je v knize zapsáno: „Rázné kroky byly podniknuty proti kaplanovi Seifertovi pro jeho nadměrné styky s Němci.“ O jaké rázné kroky šlo, se neví. V té době je však ještě neprosadili. Počátkem roku 1950 už si soudruzi věděli rady. Dr. Seiferta obvinili z protistátní činnosti. Již v polovině roku 1950 musel svůj úřad opustit.

¹ Alumnus (plurál alumni, ženská forma alumna, pl. alumnae; latinsky chovanec) má různé významy, v češtině především chovanec alumnátu, tj, seminarista nebo student internátní školy
² Konzistoř nebo konsistoř může být:
•    papežská konzistoř – poradní sbor papeže nebo zasedání tohoto sboru, při němž jsou zpravidla jmenováni noví kardinálové
•    biskupská konzistoř – poradní sbor místního ordináře
•    v některých protestantských církvích ústřední správní nebo soudně-správní orgán. V tomto smyslu například existovala Chebská konzistoř
•    v České republice se slovem konzistoř obvykle označuje diecézní kurie. V tomto smyslu například existovala Dolní konzistoř



Znak biskupa Webera od Tomáše Urbana



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již