Přeskočit na hlavní obsah

Rabenstein a poslední medvěd na Benešovsku


V lednu roku 1609 byl v benešovských lesích několikrát spatřen medvěd. Nicméně snaha o lokalizování jeho jeskyně nevycházela.

Medvěd po sobě bohužel zanechával nepěknou spoušť - v lesíku mezi Jedlkou a Benešovem bylo nalezeno roztrhané tělo neznámeho žebráka. Poddaní se díky tomu báli vycházet ze svých příbytků. Zejména pak navečer.

19. března (na Josefa) hajný Hans Feller ze Soutěsky č.p. 1 konečně objevil uleželé místo, na němž medvěd podle všeho často přebýval. Bylo pod  Rabensteinem (havraní kameny či šibenice) u vrchu Eichberg (též Dubová hora, 474 m, severně od Jedlky a severozápadně od Benešova n. Pl.). Lesní toto ihned oznámil vrchnosti na benešovském zámku, pod který patřila správa vrchu tamního lesa.

22. března byl zorganizován odlov medvěda. Nad Jedlkou byly v tu dobu desítky myslivců a lovců. K tomu byly nataženy sítě, které měly zvíře nasměrovat. Nebyla to pro bručouna překážka pražádná - po tom co se objevil si to razil přímo dolů z kopce k vesnici. Medvěd se dostal až k severní části kostela v Jedlce, ale tam na něj číhal Jonáš Paust von Liebstadt z Velké Bukoviny a Ostrého, jenž ho výstřelem z pistole zabil. K události byl později vytvořen dřevěný obraz zobrazující událost včetně vysvětlujícího textu. Obraz se objevoval v letech 1661 až 1708 v inventáři úřadu Malá Veleň panství Ostrý. Kam výjev poté zmizel, nikdo neví. Pravděpodobně se ztratil při veliké povodni v roce 1741.
Zelená značka Eichberg, červená Rabenstein, černá čára - možný směr trasy úniku medvěda
Veliký Rabenstein.

Jedná se o 10 až 20 metrů vysokou a 100 metrů dlouhou skalní stěnu zhruba v prostředku vrchu Eichberg nad Jedlkou. Poprvé byl masiv takto pojmenován již v roce 1628 (J. Schaller).

Podle profesora Josefa Emanuela Hibsche se jedná o zbytek stěny kráteru. Od konce devatenáctého století byly na tomto místě pořádány lesní koncerty a divadla. V roce 1909 padlo za oběť stavbě dřevěných domů několik 300 let starých buků. Už tenkrát to bylo z pohledu Severočeského exkursního klubu bráno jako ohromná ztráta.

Skalní stěny s jeskyněmi - dnes značené jako V soutěskách. Možné útočiště dravé zvěře. Autor fotografie: Luděk Smejkal

Skalní stěny s jeskyněmi - dnes značené jako V soutěskách. Možné útočiště dravé zvěře. Autor fotografie: Luděk Smejkal

zdroje:
Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege, 1916
Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, 1909

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již