Přeskočit na hlavní obsah

Osudy domů Sokolovská č.p. 108 a 109 - pletárna Florian Wurm & syn



Blok domů č.p. 108 a 109 nechal postavit v roce 1864 továrník Florian Wurm. Budovy ihned sloužily jako provozovna pletárny, kterou zde Wurm založil a pojmenoval Florian Wurm & syn (Florian Wurm & Sohn).

Florian postupně budoval velmi silnou značku a udržel se na trhu i přesto, že jeho největší konkurent Schrötter měl svou pletárnu hned vedle v nynější ulici Nerudova. V podniku byla prováděna kompletní úprava vlny až ke tkaní. Na přelomu tisíciletí převzal podnik do správy jeho syn Adolf Wurm.



Adolf Wurm byl pro Benešov velice významnou osobností a zároveň velmi schopným podnikatelem, který měl silně vyvinuté sociální cítění. Mezi lety 1910-1919 byl taktéž předsedou okresního zastupitelství, dlouhá léta byl členem městského zastupitelstva, členem dozorčí rady benešovského pivovaru a člen ředitelství benešovské spořitelny. Nesmíme též zapomenout na jeho předsednictví ve spolku podpory pro slepce.

Za Adolfova vedení, se se zde vyráběli např. bavlněné ponožky, různé druhy punčoch, noční košilky (Figarosky) či speciální pletené vesty pro muže a chlapce. V roce 1914 firma například koupila výkonný stroj na výrobu bund.Výrobky byly prý velmi kvalitní, zaručovaly odolnost a především zimní oblečení značky Wurm, bylo v kraji velmi oblíbené. Pletárna své produkty prezentovala velmi úspěšně například na Libereckém  veletrhu v roce 1921.


Adolf Wurm zemřel 2. června 1924 ve věku 59 let na infarkt.

Dědicem byla jeho žena Albína. Z manželství Albíny a Adolfa vzešly pouze dvě dcery - Anna a Gertruda. Žádná z nich v sobě nenašla takový podnikatelský duch jakým oplýval Adolf a podnik v druhé polovině dvacátých let v podstatě již jen dožíval.Výroba byla nakonec zastavena pro odbytové potíže ještě před rokem 1930. Prostory poté už jen pronajímaly. Solidně se v č.p. 109 držel se svým nožířstvím Franz Todter a v č.p. 108 Anna Urbanová se sklady a obchodem s cukrovinkami, především pak čokoládou. 

Ještě ke konci války stále vlastnila dům vdova Albína a bydlely tu již zmiňované dcery Anna (provdaná Hnátková) a Gertruda (provdaná Lösel).

Po druhé světové válce zde byl provozován koloniální obchod, který vedl Stanislav Karabec.



Zajímavost:

V roce 1898 "řádil" v podniku sňatkový podvodník Eduard Kaller, ten svedl 25letou dělnici Annu Schmiederovou. Vymámil z ní poté, co jí přislíbil sňatek, celkem 96 zlatek a 50 krejcarů a zmizel kamsi do Varnsdorfu. Za tyto peníze si mohl například koupit několik sudů piva, či celou živou krávu.

Nedlouho po této události si pletárna znovu řekla o pozornost. To když si dělník jménem Karl Schott z Dolních Habartic v barvírně pana Wurma počínal tak neohrabaně, že spadl do barvířského stroje a rozdrtil si ruku i kolena. Život mu zachránilo to, že byl v podniku přítomen doktor Josef Salus - ten provedl potřebná opatření k tomu, aby Karl nevykrvácel.

Koníčkem paní Albíny byla výroba betlémů. V roce 1936 se zúčastnila soutěžní výstavy betlému v hotelu "Zum Schwarzen Roß" (Na Slovanech).

Adolf Wurm financoval některá pestře zdobená okna v benešovském kostele.

2016

1991

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již