Přeskočit na hlavní obsah

Zmizelá památka: Pamětní deska Františka Mattausche na radnici, 1892

V neděli 4. prosince 1892 došlo před benešovskou radnicí ke slavnostnímu odhalení bronzové pamětní desky. Stalo se tak na památku zřízení okresního požárního telefonu panem velkostatkářem a továrníkem Franzem Mattauschem. Město bylo nazdobeno do slavnostního hávu a účast na odhalení byla vskutku vysoká. Dostavili se všichni zástupci všech jednotek dobrovolných hasičů benešovského okresu, zástupci císařských úřadů, členové okresní rady, benešovský obecní výbor a vedení benešovské spořitelny. Navíc se na náměstí shromáždily všechny benešovské spolky a mnoho obyvatel z celého okresu.




 Účastníci slavnosti byli vřele přivítání prostřednictvím řeči pronesené starostou Amandem Böhmem, po němž si vzal slovo vrchní učitel Wilhelm Sabitzer z Františkova. Ten byl tvůrcem veřejné sbírky na zřízení požárního telefonu a dočkal se od davu pozitivních reakcí a velkých díků.

Poté se ozvala střela z moždířů a byla okresní kapelou zahrána intráda. Po této ceremonii dostal příležitost benešovský (mužský) pěvecký sbor Sängerheim, jež zanotoval Beethovenův chór „Die Ehre Gottes“ (Sláva Boha).

Vkusně zpracovaná slavnostní deska měla ve svém středu zdařilý portrét protektora okresního svazu a zlatě vyvedený nápis.

Po tomto defilé se účastníci slavnosti shromáždili před benešovskou střelnicí, kde už je čekalo pití benešovského piva a slavnostní tabule.

Foto: Luděk Smejkal
Ještě předtím si na tomto místě znovu vzal slovo starosta Amand Böhm. Ve své řeči oslavoval zásluhy Franze Mattausche, nejen na zřízení telefonu, ale na všeobecném zvelebení města. Vyjádřil také svou lásku k rodnému městu a to, že mu lidé dali svou důvěru v jeho vedení. Řeč prý byla velmi emotivní.

V šest hodin večer byla ve všech obcích okresu rozsvícena vysoká světla.


Co se týče oslavovaného telefonického zařízení, bylo nyní centrálou v Benešově trvale propojeno 19 hasičských sborů ve 23 obcích. Zvláštní zásluhy na spuštění tohoto systému, jakožto i úspěšném uspořádání slavnosti, měl městský správce Max Heyssler (také vydavatel  časopisu Aus Deutschen Bergen a Bensner Bezirkskalender, Žizkova ulice).


Foto: Luděk Smejkal




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr