Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvek k historii městského kina (do r. 1945)

Předtím, než-li byla postavena budova stálého kina, promítaly se němé filmy v hostinci U Černého koně (Slovany, Zum schwarzen Roß). Od roku 1911 se zde promítalo pod názvem "Grand Kino Orient" a vedoucím zde byl Franz Hüttel (po něm Albine Hüttel). Příprava a provedení tak rozsáhlého projektu jako byla stavba kina, byla zadána povětšinou místním dodavatelům a řemeslníkům. Umístění na křižovatce Amandovi (Čapkova) a Hradební (Dvořákova) ulice bylo bylo vybráno velmi dobře a mohlo zde tak společně s kinem vzniknout depo dobrovolných hasičů a dílna městského vodního hospodářství a vodního mistra Wokouna.

Inzerce na stálé kino v prostorách hostince Zum schwarzen Roß z první poloviny dvacátých let. Promítalo se dvakrát týdně.
Otevření nově postaveného kina vyšlo na sobotu 17. prosince roku 1927 v osm hodin večer. Byla to slavnostní, ale přesto skromná akce. Byl přítomen orchestr, který zahrál ouverturu, poté vystoupil na jeviště starosta Theissig a velmi srdečně pozdravil všechny přítomné. Zejména pak všechny čestné hosty, včetně předsedy sdružení pro stavbu kina pana Franze J. Pleyera, všechny členy tisku, ale také přítomného hlavního architekta budovy Richarda Brosche z České Lípy. Oba jmenovaní pánové zde také měli svůj projev. Po projevech začalo promítání prvních filmů. S jistotou víme, že byl tehdy promítán například velkolepý film s názvem "Casanova".

Část prostoru kde nyní stojí budova městského kina.
Stavba budovy byla zdokumentována na dobovém amatérském filmu pana Webera z Mostecké (Sokolovská) ulice. Při práci na stavbě jsou v tomto snímku k vidění různí zedníci, řemeslníci a stavitelé, včetně pánů Fürtiga, Hegenbartha a Rotsche.

Nově vystavěná budova městského kina.
Nedlouho po svém dokončení se z budovy kina stal klenot pro celý benešovský okres. Toto místo bez problému vyhovovalo celému spektru různých kulturních akcí. Prostorné pódium, orchestřiště - stejně tak jako salónky, dovolovali mnohé využití. Bezpočet filmů, divadelní kousky, varieté, koncerty těles z různých koutů republiky či každoroční vánoční představení zdejší tělocvičné jednoty. Víme také o oblíbené prezentaci snímků známého badatele a znalce asijského kontinentu profesora Filchnera nebo působivé předčítání děčínského gymnasiálního profesora Hardtmuta.

Kino bylo provozováno nájemní smlouvou. Delší čas měl kino v nájmu pan Kobosil. Před celovečerním filmem vždy pouštěl film dokumentární a mezi nimi byla úmyslná pauza. V ní si návštěvník mohl ve foyer v bufetu pana Otto Hübela a jeho ženy koupit nějaké občerstvení či něco na posilněnou. Pro dámský doprovod návštěvníků byly připraveny vzorky lahodné čokolády společnosti Körber, která vytvářela speciální Kino- či Divadelní směsi.

V benešovském kině se promítalo na promítačce SUCCESSOR II. firmy AEG. 

Zpočátku se v benešovském kině promítaly pouze němé filmy s titulky za klavírního doprovodu již zmíněného pana Webera. V roce 1930, po výměně promítačky, zde byl promítán vůbec první zvukový film s názvem "Zwei Herzen im Dreivierteltakt" (Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu). Oblíbení herci benešovských diváků těch časů byli například Heinz Rühmann ve filmu Májová Bowle (na serveru ČSFD ohodnoceno 79 %) a Via Mala, nebo Emil Jannings v "Der Herrscher", dále herečka Hansi Knoteck s kolegou Paulem Richterem.

Nejnavštěvovanějšími filmovými dokumenty byly ty od Leni Riefenstahl a práce s horskou tématikou od Louise Trenkera.

Program kina - únor 1932

V kině slavil padesáté výročí existence také benešovský pěvecký spolek Sängerheim. (1934)



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Josef Šuma - bojovali za svobodu

Pan Josef Šuma se narodil 6. prosince 1910 v Chrášťanech u Litoměřic. Za první republiky,  1. září 1929, nastoupil do školy leteckého dorostu (oddělení leteckých specialistů) v Prostějově. 15. listopadu 1930 byl přemístěn do poddůstojnické školy u leteckého pluku č. 6 v Milovicích a 15. března 1931 byl přidělen k 72. letce puku PRAHA v hodnosti četaře, polního leteckého střelce. Josef Šuma u zadní střelecké věže Welingtonu - únor 1942 Následuje Mnichov a v roce 1939 okupace zbytku Československé republiky. S tím se pan Šuma jako mnoho dalších nesmířil a 26. července 1939 přechází hranice do Polska. 5. srpna téhož roku je prezentován jako emigrant u čs. vojenské skupiny v Krakově, pod evidenčním číslem 1412. Dne 29. srpna vstoupil do polského letectva – „Corporal – Chief of the Air Force“ a přemístěn na letiště v Deblině. 2. září 1939 ustupuje  se skupinou čs. letců před německým Wehrmachtem směrem k rumunským hanicím a 23.září je zajat sovětskou armádou a internován v Česk

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

       A mužstvo. O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.       V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž