Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvek k historii městského kina (do r. 1945)

Předtím, než-li byla postavena budova stálého kina, promítaly se němé filmy v hostinci U Černého koně (Slovany, Zum schwarzen Roß). Od roku 1911 se zde promítalo pod názvem "Grand Kino Orient" a vedoucím zde byl Franz Hüttel (po něm Albine Hüttel). Příprava a provedení tak rozsáhlého projektu jako byla stavba kina, byla zadána povětšinou místním dodavatelům a řemeslníkům. Umístění na křižovatce Amandovi (Čapkova) a Hradební (Dvořákova) ulice bylo bylo vybráno velmi dobře a mohlo zde tak společně s kinem vzniknout depo dobrovolných hasičů a dílna městského vodního hospodářství a vodního mistra Wokouna.

Inzerce na stálé kino v prostorách hostince Zum schwarzen Roß z první poloviny dvacátých let. Promítalo se dvakrát týdně.
Otevření nově postaveného kina vyšlo na sobotu 17. prosince roku 1927 v osm hodin večer. Byla to slavnostní, ale přesto skromná akce. Byl přítomen orchestr, který zahrál ouverturu, poté vystoupil na jeviště starosta Theissig a velmi srdečně pozdravil všechny přítomné. Zejména pak všechny čestné hosty, včetně předsedy sdružení pro stavbu kina pana Franze J. Pleyera, všechny členy tisku, ale také přítomného hlavního architekta budovy Richarda Brosche z České Lípy. Oba jmenovaní pánové zde také měli svůj projev. Po projevech začalo promítání prvních filmů. S jistotou víme, že byl tehdy promítán například velkolepý film s názvem "Casanova".

Část prostoru kde nyní stojí budova městského kina.
Stavba budovy byla zdokumentována na dobovém amatérském filmu pana Webera z Mostecké (Sokolovská) ulice. Při práci na stavbě jsou v tomto snímku k vidění různí zedníci, řemeslníci a stavitelé, včetně pánů Fürtiga, Hegenbartha a Rotsche.

Nově vystavěná budova městského kina.
Nedlouho po svém dokončení se z budovy kina stal klenot pro celý benešovský okres. Toto místo bez problému vyhovovalo celému spektru různých kulturních akcí. Prostorné pódium, orchestřiště - stejně tak jako salónky, dovolovali mnohé využití. Bezpočet filmů, divadelní kousky, varieté, koncerty těles z různých koutů republiky či každoroční vánoční představení zdejší tělocvičné jednoty. Víme také o oblíbené prezentaci snímků známého badatele a znalce asijského kontinentu profesora Filchnera nebo působivé předčítání děčínského gymnasiálního profesora Hardtmuta.

Kino bylo provozováno nájemní smlouvou. Delší čas měl kino v nájmu pan Kobosil. Před celovečerním filmem vždy pouštěl film dokumentární a mezi nimi byla úmyslná pauza. V ní si návštěvník mohl ve foyer v bufetu pana Otto Hübela a jeho ženy koupit nějaké občerstvení či něco na posilněnou. Pro dámský doprovod návštěvníků byly připraveny vzorky lahodné čokolády společnosti Körber, která vytvářela speciální Kino- či Divadelní směsi.

V benešovském kině se promítalo na promítačce SUCCESSOR II. firmy AEG. 

Zpočátku se v benešovském kině promítaly pouze němé filmy s titulky za klavírního doprovodu již zmíněného pana Webera. V roce 1930, po výměně promítačky, zde byl promítán vůbec první zvukový film s názvem "Zwei Herzen im Dreivierteltakt" (Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu). Oblíbení herci benešovských diváků těch časů byli například Heinz Rühmann ve filmu Májová Bowle (na serveru ČSFD ohodnoceno 79 %) a Via Mala, nebo Emil Jannings v "Der Herrscher", dále herečka Hansi Knoteck s kolegou Paulem Richterem.

Nejnavštěvovanějšími filmovými dokumenty byly ty od Leni Riefenstahl a práce s horskou tématikou od Louise Trenkera.

Program kina - únor 1932

V kině slavil padesáté výročí existence také benešovský pěvecký spolek Sängerheim. (1934)



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již