...nejprve o pivovaru
po roce 1863
Po velkém požáru z 20. 5. 1863 shořel kromě 106 obytných
domů i pivovar a tak byli benešovští odkázáni na cizí pivo. Novostavba pivovaru
se táhla přes celý rok. Pivovarská
komuna se dne 2. 1. 1864 rozhodla vzít půjčku 2000 zlatých a na doporučení Litoměřického
pivovarníka Tressikla si jako stavbyvedoucícho objednala zednického mistra
Stracheho ze Studence. Nově zařízený městký pivovar převzal Amand Böhm, předtím
pivovarník v Polici u Žandova. Roční pachtovné mu bylo stanoveno ve výši
3000 zlatých. Poprvé se zde pivo vařilo 14. 6. 1866. Následně byl od manželů Jakoba a Terezy Sperlových pro potřeby
kanceláře a místnosti pro personál
zakoupen za 8800 zlatých rohový dům č. p. 17. Pokračovatelém Amanda Böhma,
který se o rozvoj města nejvíce zasloužil ve funkci starosty, byl Ottokar Schauer
pocházející rovněž z Police. Od 1. listopadu 1909 si Várečná komuna vedla
pivovar ve vlastní režii. Začátkem roku 1910 čítal pivovar 130 podílů po 500
korunách, které vlastnilo 70 osob. Předsedou komuny byl vrchní poštmistr
Schrötter, který zemřel v roce 1935 ve věku 83 let. Jeho následovníkem byl
Karel Brettschneider, mědikovec z Děčínské ulice č. p. 359. Po něm jeho
syn Max Brettschneider, po něm následoval až do roku 1945 Ernst Müller, ředitel
spořitelny. Sládkem byl v roce 1920 Max Holzner, dalším sládkem byl Rudolf
Grüner (zemřel 1937) a po něm nastoupil Ernst Reysser. V roce 1945 se
národním správcem pivovaru stal Jan Veselý. Město jej chtělo získat pro sebe,
což se však nepovedlo. Výstav od července do konce roku činil 3 000 hl.
K pivovaru patřilo v té době asi 5 hektarů luk. V roce 1946
činil výstav 5 000 hl piva a o rok později byl rekordní výstav 6 400 hl piva.
V roce 1948 pivovar zastavuje výrobu, aby zde byl vybudován sklad velkobřezenského
piva. Zařízení pivovaru bylo rozvezeno po republice. Později převzalo pivovar
JZD
Vzpomínky na dětství
v pivovarském domu čp. 17 (na základě vyprávění Marie Stadlerové)
V pivovaru nás žilo celkem pět dětí. Kromě mě a mých
dvou bratrů ještě Helga Grünerová a Armin Ullman. Pro nás děti byl veliký dvůr,
který byl za zdmi pivovaru, ideální prostor ke hraní. Byla tam veliká hromada
písku, dále manipulační vozíky, na kterých jsme jezdily, a v průjezdu pod
lékárnou byl povoz se senem pro všechny 4 pivovarské koně. Chovaly jsme i
králíky, což bylo fajn, zatímco jejich porážka byla pro nás vždy velmi smutná.
Dva kočí rozváželi s vozy taženými koňmi pivo po hostincích
v Benešově a okolí. Častokrát se stávalo, že kočí se na každé své zastávce
něčeho napil tak moc a intenzivně, že při jízdě s povozem usnul. Kupodivu
to nebyl žádný problém, protože všichni pivovarští koně se vždy i se spícím
kočí, vrátili sami zpět do areálu pivovaru.
Benešovský pivovar disponoval pro vaření piva zcela moderní
kotelnou. Když jsme byly nachlazení, dostaly jsme horké sladové pivo, které nám
při kurýrování opravdu pomáhalo.
Byl to pro mě vždy zvláštní a tajemný zážitek, když jsem
mohla jít doprovodit svého otce do hlubokého pivovarského sklepa. Byl zde sklad
a mnoho dalších zajímavých věcí – jako například ledovač pro výrobu umělého
ledu. V zimě se led ještě pořád doloval z pivovarského rybníka
v Děčínské ulici, ale to již samo o sobě nestačilo. Přes zimu se sladovník
staral o obilí, které díky máčení a dalším procesům přiměl k tomu, aby
vyklíčilo.
Štědrý den jsme slavili v pivovaru společně se všemi
ostatními rodinami. Nejprve měla každá rodina svojí vlastní nadílku, poté se
ostatní rodiny vzájemně navštěvovaly a ukazovaly si nadílku a nakonec vždy
zůstaly v jednom bytě a tam se všemi dál slavily tento svátek. Pamatuju si,
jak Helga vždy hrála na klavír a měla překrásný domeček pro panenky, se kterým
jsme si samozřejmě hrály.
Také si vzpomínám, že u nás doma na stole stál vždy
připraven korbel s pivem, ze kterého si každý mohl posloužit dle libosti.
Ačkoliv jsme tedy již jako malé děti po malých dávkách pily pivo, nijak nám to
do budoucna neublížilo. Vlastně nám ani příliš nechutnalo, ale vždy jsme ho
statečně polkly :).
Jako dítě jsem si krásnější dětství, nežli to v pivovaru,
nedokázala představit.
Poté již nastaly horší časy. Z naší dětské party musela
jako první opustit dům Helga Grünová, které zemřel otec v roce 1937. Poté
v roce 1943 zemřel i můj tatínek. Všichni dospělí muži pivovaru se totiž postupně
nakazili tuberkulózou...nakonec zemřel i pan Ullmann.
Zdroje:
Nordböhmischen Excursions-Clubs.
1910.
Der Böhmische Bierbrauer. 1907,
(4).
Chronik der Stadt Bensen. Bensen,
1934.
Pamětní kniha města Benešova nad
Ploučnicí, 1945-1950.
Marie Stadler: Meine Kindheit
Komentáře
Okomentovat