Historie Benešova nad Ploučnicí

 V roce 1838 byla postavena silnice Benešov – Žandov – Česká Lípa. Od té doby vyvíjely zemské úřady na město tlak, aby si za vlastní prostředky postavilo most přes řeku Ploučnici a na něm vybíralo mýto. Město se však takovému nejistému podniku bránilo a raději několikrát investovalo do opravy původního dřevěného. V roce 1898 se městská rada přece jen rozhodla most postavit. Nutno říci, že od samého začátku nikdo nevěřil, že by se náklady mohly vrátit. V roce 1907 sepsalo město petici, aby byl most dán do státního užívání. To však dvorní dekret z 31. ledna 1883 neumožňoval a tak nezbylo městu nic jiného, než vypisovat každý rok výběrové řízení na pronájem. Vyhrál vždy ten, kdo se zavázal platit městu nejvíce. K mostu neodmyslitelně patřil domek výběrčího mýta. Stával u mostu na levém břehu Ploučnice. Na domku byla vyvěšena cedule s cenovými údaji v korunách: Pro 1 ks tažného zvířete v užitkovém potahu      0,20 Pro 1 ks tažného zvířete v luxusním potahu...

V Benešovské kronice pastora Schlegela je psáno: „1467 – 1471 v té době se v okolí událo velké loupežení a požáry“. Nešlo však  o loupežníky, ale o husity, protože vypukla druhá husitská válka, která byla daleko horší než ta první. Po ukončení Třicetileté války si Feter Focke z Jílového zapsal: „Po ukončení Třicetileté války (1618 – 1648) bylo zdejší okolí díky loupežnickému Ksindlu velmi nejisté“. Tak tomu bylo i za obou koaličních válek (1792 – 1797 a 1799 – 1801) a napoleonských válek (1801 – 1805). Po každé válce následoval velký nedostatek potravin a zdražování. K tomu se ještě přidružovala neúroda a nemoci. Na počátku 18. století byla nouze tak velká, že mnoho lidí jedlo polévku z březové kůry a šťovíku. V Benešovské farní kronice se k roku 1632 píše, že se rozšířila cholera. Objevil – li se u nemocného horký pot byl zachráněn. Jinak z něj byl během několika hodin byla černomodrá, často nepoznatelná mrtvola. Pytlačení a podloudný obchod byly tehdy v rozkvětu. Na benešovském ...

Pod původní benešovský církevní obvod spadaly obce Ovesná, Dolní a Horní Habartice a Heřmanov. Pro tyto obce a Benešov stačil nejstarší hřbitov, který byl volně na východní straně kostela (tzv. měšťanský hřbitov zrušen 1782. V roce 1586 přibyla k Benešovu Dobrná, 1525 Fojtovice a krátce na to nově vzniklé předměstí Neuland (Novina). To už hřbitov kapacitně nepostačoval. Objevila-li se nějaká epidemie, jako například mor (v roce 1596 mu v Benešově podlehlo 576 osob), museli být nebožtíci pohřbeni mimo město, údajně pod svahem kde je dnes hotel Praha. K roku 1539 píše benešovský kronikář pastor \j. Schlegel (1536 – 1579) mimo jiné, že toho roku se započalo s výstavbou nového hřbitova a kaple mimo město. Říkalo se mu Selský hřbitov. O rok později zde byli pochováni první dva nebožtíci. Podle dochovaných údajů šlo o dvě sestry z Dolních Habartic. V roce 1541 byla kolem hřbitova postavena zeď. Posledním benešovským občanem, který byl pochován na původním hřbitově u kostela byl jistý J. R...

Půjdeme–li kolem benešovské Sokolovny směrem k bývalému chudobinci (č.p. 249), uvidíme po pravé straně silnice na zahrádce domu č.p. 243 asi 3,5 metru vysoký pomník svatého Vojtěcha. Svatý Vojtěch z rodu Slavníkovců byl v roce 982 zvolen druhým pražským biskupem. Studia absolvoval v Magdeburku a jako misionář pobýval v bývalém Prusku. V roce 997 zahynul mučednickou smrtí při christianizaci pohanských Prusů v Pomořanech.Po kanonizaci (svatořečení) v roce 999 se jeho kult rozšířil v Polsku a později v celé Evropě. Po převozu světcových ostatků do Prahy v roce 1039 se stal jedním z prvních patronů Čech. Vzhledem k tomu, že jedním z atributů je i veslo stal se taktéž patronem lodníků a říční dopravy. Na podstavci sochy je německý nápis: „Svatý Vojtěchu oroduj za nás, abychom šťastně dokončili naši cestu a dosáhli koruny vznešenosti“. Pod nápisem je vytesán letopočet 1859 a ještě pod ním nápis „Renovováno v roce 1915“. Socha je provedena v biskupském ornátu (rouchu) s biskupskou holí. ...

Nejdůležitější církevní svátek v roce byl vždy zahájen slavnostně v kostele. Pořádaly se zvláštní bohoslužby. Oslava znovuvzkříšení se zároveň stávala velmi hezkým hudebním zážitkem, provázeným slavnostním zvoněním. Svátky byly zahájeny popeleční středou, kdy každý farník obdržel křížek na čelo. Děti se nejvíce těšily na zelený čtvrtek (Grün Donnerstag). Obcházely domy, obchody a samozřejmě známé s různými řehtačkami a klapačkami, aby obdržely malé dárečky. Provozování hluku mělo podle původního účelu nahradit zvony, které jak známo, odletěly o zeleném čtvrtku (až do bílé soboty) do Říma. O velikonoční sobotě se dodržoval přísný půst, večer se začalo střílet z hmoždířů, což trvalo původně až do rána. V pozdějších dobách začalo střílení až v neděli ráno ve čtyři hodiny. Velikonoční jízda vyjíždí z ul. Boženy Němcové. V neděli svátky vrcholily Velikonoční jízdou, která je v Benešově poprvé doložena již v roce 1558. Jezdci na sobě měli kromě obleku klobouk a...

Nespokojení jedinci nebo i skupiny obyvatel se táhnou celou existencí lidstva. Jedním z vyjádření protestu proti něčemu nebo někomu je stávka.  Před 272 léty se uskutečnila stávka řezníků. Příčinou byl patent, který ukládal řezníkům povinnost z každého prodaného pundu (1/2 kg) masa odvést krajskému úřadu 1 krejcar. Tato masná přirážka byla pro benešovské řezníky značnou zátěží.  Naproti tomu porážky u sedláků byly mimo kontrolu a tak nemuseli porážkový krejcar platit. Benešovští řezníci tedy podali odvolání na magistrát, ale bez výsledku. Všech osm benešovských řezníků zastavilo počátkem roku 1738 práci. Jejich stávka trvala téměř osm měsíců. Měšťané si proto museli obtížně shánět maso z České Kamenice a Děčína. Bourači masa z Děčína a Kamenice se nechali slyšet, že od 1. září neprodají benešovským ani kousek masa. Maximálně kosti za vysokou cenu. Do Benešova přijela komise, která prošetřila stížnost řezníků a rozhodla o spravedlivější platbě masa z daně. A tak byly od 22. ...

Stav v roce 1964 Bývalá benešovská papírna stávala v místech pozdějšího nákupu a česárny n.p. Benar závod 01. Budova byla bohužel v roce 1990 snešena. Do doby než papírna vznikla se dovážel papír ze Žitavy, kde byla papírna od roku 1500. Historie naší papírny trvala plných 300 let. Benešovská papírna byla první papírnou v severních Čechách. Její výrobky byly v 17. a 18. století známé v celé střední Evropě. Zakladatelem papírny byl Heinrich Linke, který pocházel z lužické Žitavy. V roce 1569 mu městská rada prodala pozemek u Ploučnice a udělila povolení ke stavbě papírny. Papírnu Linke dostavěl v roce 1571. Po jeho smrti se v roce 1621 stal majitelem papírny Jiří Cramer. Poté je papírna několikrát pronajata. Sňatkem v roce 1656 se papírna dostala do rukou Petra Ossendorfa, syna papírníka z Mimoně. Rosina Ossendorfů pocházela z Vestfálska a jejich jméno je úzce spjato s rozvojem papírnictví v severních Čechách sedmnáctého století. Kromě Benešova měli Osseno...