Přeskočit na hlavní obsah

Svatý Vojtěch na Sokolském vrchu

Půjdeme–li kolem benešovské Sokolovny směrem k bývalému chudobinci (č.p. 249), uvidíme po pravé straně silnice na zahrádce domu č.p. 243 asi 3,5 metru vysoký pomník svatého Vojtěcha. Svatý Vojtěch z rodu Slavníkovců byl v roce 982 zvolen druhým pražským biskupem. Studia absolvoval v Magdeburku a jako misionář pobýval v bývalém Prusku. V roce 997 zahynul mučednickou smrtí při christianizaci pohanských Prusů v Pomořanech.Po kanonizaci (svatořečení) v roce 999 se jeho kult rozšířil v Polsku a později v celé Evropě. Po převozu světcových ostatků do Prahy v roce 1039 se stal jedním z prvních patronů Čech. Vzhledem k tomu, že jedním z atributů je i veslo stal se taktéž patronem lodníků a říční dopravy.


Na podstavci sochy je německý nápis: „Svatý Vojtěchu oroduj za nás, abychom šťastně dokončili naši cestu a dosáhli koruny vznešenosti“. Pod nápisem je vytesán letopočet 1859 a ještě pod ním nápis „Renovováno v roce 1915“. Socha je provedena v biskupském ornátu (rouchu) s biskupskou holí. Je provedena v životní velikosti a opracování je provedeno velice jemně. Pochází pravděpodobně z dílny markvartického mistra W. Fügnera. Kdy pomník vznikl, není přesně známo. Dochovala se však zpráva z roku 1859, kdy se u příležitosti renovace píše o sto let starém pomníku. Tedy rok 1759. V zápise farního úřadu v Benešově nad Ploučnicí z roku 1853 se o této památce píše jen velmi stručně: „Starý pomník sv. Vojtěcha provedený z kamene, v dobrém stavu, postaven v dobré myšlence na předměstí Benešova u cesty do Heřmanova, o stav se stará město“. Podepsán páter Jan Nepomuk Willomitzer, který velmi podrobně popisoval vše, co souviselo s církevním životem. Tady nám však zanechal jen velmi stručnou zmínku. Pomník byl vybudován na pěší cestě z Benešova do Heřmanova.  Cesta byla v té době zarostlá velkými keři a okraj cesty byl až do výstavby železnice lemován mohutnými balvany.

A jaký byl důvod ke stavbě tohoto pomníku? Jeden pomocník z benešovské papírny (stála na dvoře Benaru 01 - budova nákupu), který bydlel za Ploučnicí, se za velké bouře vracel domů. Náhle jej však zasáhl blesk a zároveň s ním vichr smýkl na okraj skály. Papírenský pomocník, který očekával svou poslední hodinku, se začal modlit ke svému jmenovci svatému Vojtěchovi. V tom opět ucítil pevnou půdu pod nohama a jako když utne, bouře skončila. Úkaz, jaký se hned tak nestane. Majitel papírny Ossendorf byl hluboce nábožensky založený člověk. Svého pomocníka nabádal, aby z vděčnosti za svou záchranu postavil kříž. To však benešovským nestačilo, a tak uspořádali sbírku na stavbu pomníku. Jak již bylo řečeno, datum postavení pomníku neznáme. Je však jisté, že pomník stál na Sokolském vrchu daleko dříve než první dům č.p. 246 (původně 111), který si zde v roce 1792 postavil benešovský občan Fieber. Pomník dnes stojí již na svém třetím místě. Na původním místě se začal drolit okraj skály a později i sesouvat, a tak byl sv. Vojtěch přestěhován na místo dnešní vyhlídky. Tam mu však zanedlouho začaly překážet stromy, které byly kolem pomníku vysázeny, a tak byl přestěhován na své dnešní místo.





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

       A mužstvo. O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.       V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž

Josef Šuma - bojovali za svobodu

Pan Josef Šuma se narodil 6. prosince 1910 v Chrášťanech u Litoměřic. Za první republiky,  1. září 1929, nastoupil do školy leteckého dorostu (oddělení leteckých specialistů) v Prostějově. 15. listopadu 1930 byl přemístěn do poddůstojnické školy u leteckého pluku č. 6 v Milovicích a 15. března 1931 byl přidělen k 72. letce puku PRAHA v hodnosti četaře, polního leteckého střelce. Josef Šuma u zadní střelecké věže Welingtonu - únor 1942 Následuje Mnichov a v roce 1939 okupace zbytku Československé republiky. S tím se pan Šuma jako mnoho dalších nesmířil a 26. července 1939 přechází hranice do Polska. 5. srpna téhož roku je prezentován jako emigrant u čs. vojenské skupiny v Krakově, pod evidenčním číslem 1412. Dne 29. srpna vstoupil do polského letectva – „Corporal – Chief of the Air Force“ a přemístěn na letiště v Deblině. 2. září 1939 ustupuje  se skupinou čs. letců před německým Wehrmachtem směrem k rumunským hanicím a 23.září je zajat sovětskou armádou a internován v Česk