Přeskočit na hlavní obsah

Starý selský hřbitov v Benešově a kaple 14. pomocníků v nouzi


Pod původní benešovský církevní obvod spadaly obce Ovesná, Dolní a Horní Habartice a Heřmanov. Pro tyto obce a Benešov stačil nejstarší hřbitov, který byl volně na východní straně kostela (tzv. měšťanský hřbitov zrušen 1782. V roce 1586 přibyla k Benešovu Dobrná, 1525 Fojtovice a krátce na to nově vzniklé předměstí Neuland (Novina). To už hřbitov kapacitně nepostačoval. Objevila-li se nějaká epidemie, jako například mor (v roce 1596 mu v Benešově podlehlo 576 osob), museli být nebožtíci pohřbeni mimo město, údajně pod svahem kde je dnes hotel Praha. K roku 1539 píše benešovský kronikář pastor \j. Schlegel (1536 – 1579) mimo jiné, že toho roku se započalo s výstavbou nového hřbitova a kaple mimo město. Říkalo se mu Selský hřbitov. O rok později zde byli pochováni první dva nebožtíci. Podle dochovaných údajů šlo o dvě sestry z Dolních Habartic. V roce 1541 byla kolem hřbitova postavena zeď. Posledním benešovským občanem, který byl pochován na původním hřbitově u kostela byl jistý J. Ritsche, který se zabil pádem z koně v Roudnici nad Labem. Neuplynulo však více jak sto let od založení nového hřbitova a benešovští jej nechávají ležet ladem a používají opět hřbitov u kostela Teprve nařízením císaře Josefa II. z roku 1786, ve kterém se praví, že hřbitovy musí být vně hradeb, začal být tzv. Selský hřbitov opět využíván, a to jako všeobecný, až do 30.07. 1888, kdy byl dán do užívání nový, stávající. Na místě tzv. Selského hřbitova byla počátkem 20. stolení provedena parková úprava a nejhezčí náhrobky byly umístěny v Benešovském muzeu. Sady míru se jmenuje prostor, kde starý hřbitov stával a po staré kapli zbylo jen plato, jež funguje jako vyhlídka.

Pohled na kapli a hřbitov z ulice Palackého.


Dnešní park u kostela. Vlevo márnice, vpravo kaple 14. pomocníků.
KAPLE 14. POMOCNÍKŮ V NOUZI

     Kaple Čtrnácti pomocníků v nouzi stávala na bývalém hřbitově v dnešních Sadech Míru. Postavena byla v roce 1540 a její původní podoba se nedochovala. Vlivem času začala tato kaple pomalu chátrat až se zcela rozpadla. Z toho důvodu se začíná v roce 1764 stavět kaple nová. Na stavbu kaple odkázal ve své závěti benešovský rodák, páter Anton Ritschel, 1000,- zlatých. Zřejmě z lásky ke svému rodišti, protože v Benešově ani nepůsobil. Prvního listopadu 1769 byla kaple vysvěcena benešovským farářem Florianem Ritschelem (též benešovský rodák). Ten byl po svém skonu v roce 1781 v kapli pohřben. Mimo něj byl v roce 1908 v kapli pohřben i bynovecký hospodářský rada Florian Satler. Po zrušení tzv. „Selského hřbitova“ upadá význam kaple a tak byla v červnu 1925 odstraněna. Zůstalo po ní jen betonové plato sloužící dnes jako vyhlídka.




Kaple 14. pomocníků v nouzi (Joachim Preyss, 1830)


Stav po velkém požáru z roku 1863.




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

       A mužstvo. O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.       V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž

Josef Šuma - bojovali za svobodu

Pan Josef Šuma se narodil 6. prosince 1910 v Chrášťanech u Litoměřic. Za první republiky,  1. září 1929, nastoupil do školy leteckého dorostu (oddělení leteckých specialistů) v Prostějově. 15. listopadu 1930 byl přemístěn do poddůstojnické školy u leteckého pluku č. 6 v Milovicích a 15. března 1931 byl přidělen k 72. letce puku PRAHA v hodnosti četaře, polního leteckého střelce. Josef Šuma u zadní střelecké věže Welingtonu - únor 1942 Následuje Mnichov a v roce 1939 okupace zbytku Československé republiky. S tím se pan Šuma jako mnoho dalších nesmířil a 26. července 1939 přechází hranice do Polska. 5. srpna téhož roku je prezentován jako emigrant u čs. vojenské skupiny v Krakově, pod evidenčním číslem 1412. Dne 29. srpna vstoupil do polského letectva – „Corporal – Chief of the Air Force“ a přemístěn na letiště v Deblině. 2. září 1939 ustupuje  se skupinou čs. letců před německým Wehrmachtem směrem k rumunským hanicím a 23.září je zajat sovětskou armádou a internován v Česk