Přeskočit na hlavní obsah

Starý selský hřbitov v Benešově a kaple 14. pomocníků v nouzi


Pod původní benešovský církevní obvod spadaly obce Ovesná, Dolní a Horní Habartice a Heřmanov. Pro tyto obce a Benešov stačil nejstarší hřbitov, který byl volně na východní straně kostela (tzv. měšťanský hřbitov zrušen 1782. V roce 1586 přibyla k Benešovu Dobrná, 1525 Fojtovice a krátce na to nově vzniklé předměstí Neuland (Novina). To už hřbitov kapacitně nepostačoval. Objevila-li se nějaká epidemie, jako například mor (v roce 1596 mu v Benešově podlehlo 576 osob), museli být nebožtíci pohřbeni mimo město, údajně pod svahem kde je dnes hotel Praha. K roku 1539 píše benešovský kronikář pastor \j. Schlegel (1536 – 1579) mimo jiné, že toho roku se započalo s výstavbou nového hřbitova a kaple mimo město. Říkalo se mu Selský hřbitov. O rok později zde byli pochováni první dva nebožtíci. Podle dochovaných údajů šlo o dvě sestry z Dolních Habartic. V roce 1541 byla kolem hřbitova postavena zeď. Posledním benešovským občanem, který byl pochován na původním hřbitově u kostela byl jistý J. Ritsche, který se zabil pádem z koně v Roudnici nad Labem. Neuplynulo však více jak sto let od založení nového hřbitova a benešovští jej nechávají ležet ladem a používají opět hřbitov u kostela Teprve nařízením císaře Josefa II. z roku 1786, ve kterém se praví, že hřbitovy musí být vně hradeb, začal být tzv. Selský hřbitov opět využíván, a to jako všeobecný, až do 30.07. 1888, kdy byl dán do užívání nový, stávající. Na místě tzv. Selského hřbitova byla počátkem 20. stolení provedena parková úprava a nejhezčí náhrobky byly umístěny v Benešovském muzeu. Sady míru se jmenuje prostor, kde starý hřbitov stával a po staré kapli zbylo jen plato, jež funguje jako vyhlídka.

Pohled na kapli a hřbitov z ulice Palackého.


Dnešní park u kostela. Vlevo márnice, vpravo kaple 14. pomocníků.
KAPLE 14. POMOCNÍKŮ V NOUZI

     Kaple Čtrnácti pomocníků v nouzi stávala na bývalém hřbitově v dnešních Sadech Míru. Postavena byla v roce 1540 a její původní podoba se nedochovala. Vlivem času začala tato kaple pomalu chátrat až se zcela rozpadla. Z toho důvodu se začíná v roce 1764 stavět kaple nová. Na stavbu kaple odkázal ve své závěti benešovský rodák, páter Anton Ritschel, 1000,- zlatých. Zřejmě z lásky ke svému rodišti, protože v Benešově ani nepůsobil. Prvního listopadu 1769 byla kaple vysvěcena benešovským farářem Florianem Ritschelem (též benešovský rodák). Ten byl po svém skonu v roce 1781 v kapli pohřben. Mimo něj byl v roce 1908 v kapli pohřben i bynovecký hospodářský rada Florian Satler. Po zrušení tzv. „Selského hřbitova“ upadá význam kaple a tak byla v červnu 1925 odstraněna. Zůstalo po ní jen betonové plato sloužící dnes jako vyhlídka.




Kaple 14. pomocníků v nouzi (Joachim Preyss, 1830)


Stav po velkém požáru z roku 1863.




Komentáře

  1. Lastly, double-check each code for accuracy before getting into it. In most cases, a deposit or free cash bonus will have wagering necessities that vary from 30x to 50x the worth of the promotion. They may even let you know which particular recreation varieties contribute the best share. Casino bonuses supplied to players in New Zealand are much like the bonuses supplied to players across the globe. From welcome offers and packages to deposit match bonuses, free spins, no deposit bonuses and cashback bonuses, there's a 썬시티카지노 bonus simply about|for almost|for nearly} each sort of participant. Due to the current legislation, which prevents the advertising of offshore gambling activities to Kiwis, it isn't as frequent to find out|to search out} exclusive bonuses for NZ players or bonuses in NZD.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již