Dějiny Táborského vrchu



Severozápadně od centra Benešova nad Ploučnicí se do výše 50 metrů zvedá Táborský vrch. Má plochu jeden hektar a tyčí se ve výšce 261 m nad mořem. Táborský vrch (něm. Doberberg) zmiňuje ve své kronice již pastor Schlegel, a sice k roku 1426. Do roku 1754 byl na Táborském vrchu kamenný kruhový val. Jeho obvod byl 500 – 600 elenů (die Elle - loket). Podle údajů dochovaných v robotní knize thunského hospodářského úřadu trnité ploty a křoví značně překážely. V roce 1894 byl vrch zalesněn.

Pastor Schlegel ve své kronice píše, že velitel husitských vojsk obléhající Benešov pozval městské radní k pohovoru do svého tábora. Zakrátko obyvatelé města viděli jak jejich představitelé visí na stromech na úpatí Táborského vrchu. 10. 5. 1426 bylo město dobito. Město mělo 400 mrtvých obyvatel a také větší počet shořelých stromů. Výšina svažující se prudce do města hostila v roce 1639 též švédské dělostřelectvo, které si zde vybudovalo post. Benešovští se dívali na dvě menší děla, která na město mířila z Táborského vrchu. Město bylo obsazené od 1. 5. 1639 do 31. 3. 1640. Podle registrů dřeva přišli majitelé města o větší množství polen dřeva a ve dvorech Benešov a Reifen zlikvidovali Švédové veškerý dobytek. Ještě po odchodu vojska museli sedláci z okolních obcí likvidovat po Švédech škody a nepořádek u Ptačí tyče (Sokolský vrch) a na Landwehru (Táborský vrch).

Od 19. 6. 1679 do 31. 3. 1681 byl starostou Benešova Tobiáš Valentin Reifner. Byl to obzvláště odvážný muž. Vrchnost jej obvinila, že při povstání sedláků v roce 1680 jim vystavil pasy a pustil je přes městskou bránu směrem na Táborák. Komise vedená generálem Harantem tuto záležitost vyšetřovala. Reifner se však bránil tím, že vzbouřenci vyhrožovali, když je nepustí z města, tak si ve městě založí táborový oheň. To u obyvatelstva vyvolalo zděšení. Dřevěná stavení a slaměné střechy by jiskry z ohně snadno zapálili.V březnu a dubnu 1754 museli robotníci z Fojtovi, Habartic, Ovesné a Dobrné rozebrat kamenný val na Táborském vrchu a odstranit křoviny. Kameny byly využity k vydláždění náměstí. V roce 1748 započalo propachtování panských pozemků dvora na Ovesné a Reifenu poddaným z Benešova, Ovesné a Reifenu. Jedna část pozemků byla ponechána pachtýři dvora.

Husitský kříž u Táborského vrchu


V roce 1925 získalo město Horní zámek i Táborský vrch. Celkem 17 ha pozemků. Mezi Táborským vrchem a bývalou hradební zdí se nachází dvojitý obranný systém – dva obranné příkopy a hráz. Nyní jsou pod památkovou ochranou.28. 3. 1931 obdržel benešovský tapetář Emil Bösse z tehdejší Dlouhé ulice (ČSA) povolení ke stavbě restaurace. 28. 3. 1931 začaly zemní práce a na svatodušní svátky (24. 5. 1931) byla restaurace otevřena a stala se oblíbeným výletním místem místních i turistů.

Nad kostelem na místě zvaném Mezi třemi lipami stávala tzv. husitská kaple a později husitský kříž. Jak již bylo řečeno, stalo se tak na památku dne, kdy husitský hejtman nechal na okolních stromech pověsit 6 benešovských radních. Každým rokem sem chodilo procesí ze 40 obcí a u kaple se sloužila mše (v den na Kristovo nanebevstoupení). Dělo se tak proto, aby den přepadení města husity nebyl zapomenut. Původní dřevěnou kapli zapálil v roce 1665 blesk, a tak zde nechala hraběnka Thunová postavit pamětní kříž. V tom samém roce jej farář Fleischmann vysvětil. Kříž byl několikráte opravován. Například v roce 1876 zaplatil opravu páter Willomitzer a zámecký správce Neumann.

Na Táborský vrch se chodilo buď průchodem v Horním zámku, nebo zadem kolem kostela přes kopeček, kde bylo vybudováno dřevěné zábradlí (1930). Když se člověk otočil, viděl Salhausenský zámek (postaven 1522 - 1524) se čtyřpatrovou obrannou věží, bývalou hladomornu a hradební zeď, gotický kostel se Salhausenskou kaplí a 100 metrů dvojitého opevnění města.

Letní pohled od restaurace na Táborském vrchu



Z Táborského vrchu se Vám rozprostře pohled od českokamenického Zámeckého vrchu (Schlossberg) až k Merbolticím (Mertendorf) a Strážnému vrchu (Hutberg). Dále od vrchu Kohout (586 m) u Valkeřic s údajně nevyzvednutými poklady loupežníků až k blankartickému Krohbergu. Ještě kousek dál je merboltická vylídka ve výšce 596 m s ochrannou chatou postavenou v roce 1893 a v roce 1901 postavenou věží.Od Kohoutu Vám pohled sjede na v r. 1570 založenou ovčárnu Tröschel (Mlatce). Z jejichž pozemků byla v roce 1570 postavena vesnice Josefín (Josefswille), dnes Mlatce. Před očima také máte zelení obklopený Benešov s mnoha dnes už nefungujícími továrnami. Naproti vidíme benešovskou rozhlednu otevřenou 8. 6. 1902. Podél osterské Aniny stěny (Anewand) vidíme asi 500 let starou řadu domů na prvním předměstí města Benešova – Novině (Neuland). V pozadí svítí červené střechy v roce 1926 postavené dělnické kolonie u nádraží. Na Ostrém bývala vidět zřícenina hradu a několik zbytků bývalého dvora.Přes malé úbočí, jenž je odděleno od Ostrého, se zvedá Bukovinský vrch (422m), na kterém v roce 1633 tábořili Valdštejnovi vojáci. Obyvatelé Velké a Malé Bukoviny sem museli nosit dřevo na udržování ohně. Z toho důvodu několik lidí uteklo. Severně za tzv. Aschla (nemá české pojmenování) se vynořuje Veselka, kolem jejíhož vrcholu se táhne tajemná kamenná zeď, kde byly nalezené kamenné nástroje svědčící o osídlení již před 3 000 lety.

Obejdeme-li Táborský vrch, padne Váš pohled na Ovesnou, vpravo na Kosí vrch (Amselberg) – 371 m, Křížový vrch (Kruzberg) – 358 m, Vědro (Ohmsberg) – 494 m a vrch Dobrná – 434 m a na konec Brložecký vrch – 481 m.

Rozestavěné domy na úpatí Táborského vrchu

U paty Táborského vrchu leží bývalé předměstí Reifen, připojené 1. 1. 1906 k Benešovu. Reifen se sestával ze dvou dvorů. Bývalý clariovský díl byl v roce 1798 využit k založení osady Reifen a 61 ha hunského dílu bylo propachtováno (1784). V roce 1925 získalo tento díl i s Táborským vrchem město Benešov. Na jeho pozemku byl v roce 1930 postaven starobinec. Také zde se před cca 400 lety nacházela 10 štrychů velká vinice. Přesná poloha se však nedochovala.


Vysvětlivky:

pachtýř člověk jež měl od vrchnosti pronajatou zemědělskou půdu či objekty
štrych   pruh
Share on Google Plus

About Vladimír Šefl

Nalezli jste na půdě, ve sklepě, v jeskyni, či kdekoliv jinde staré noviny, knihy, fotografie a podobné artefakty takzvaně "po Němcích"? Ještě než se rozhodnete je spálit či vyhodit do popelnice, neváhejte mě kontaktovat. Třeba se díky tomu zachrání nějaký hezký a neznámý příběh :). email: Sefl@historiebnpl.cz
    Blogger Comment
    Facebook Comment

0 komentářů:

Okomentovat