Přeskočit na hlavní obsah

Benešovská papírna

Stav v roce 1964





















Bývalá benešovská papírna stávala v místech pozdějšího nákupu a česárny n.p. Benar závod 01. Budova byla bohužel v roce 1990 snešena. Do doby než papírna vznikla se dovážel papír ze Žitavy, kde byla papírna od roku 1500. Historie naší papírny trvala plných 300 let.

Benešovská papírna byla první papírnou v severních Čechách. Její výrobky byly v 17. a 18. století známé v celé střední Evropě. Zakladatelem papírny byl Heinrich Linke, který pocházel z lužické Žitavy. V roce 1569 mu městská rada prodala pozemek u Ploučnice a udělila povolení ke stavbě papírny. Papírnu Linke dostavěl v roce 1571. Po jeho smrti se v roce 1621 stal majitelem papírny Jiří Cramer. Poté je papírna několikrát pronajata. Sňatkem v roce 1656 se papírna dostala do rukou Petra Ossendorfa, syna papírníka z Mimoně. Rosina Ossendorfů pocházela z Vestfálska a jejich jméno je úzce spjato s rozvojem papírnictví v severních Čechách sedmnáctého století. Kromě Benešova měli Ossenorfové papírny v Mimoni, Frýdlantě a Chomutově.

První Ossendorf mění vodoznak papíru ve slovo Bänsen a později na Bensen. Za Ossendorfů papírna vzkvétala. Například Albín (1628 – 1888) uváděl, že „Charta oficina Pensenssis inter probatissi mas centersetur estque multiplex (Benešovská papírna patří mezi nejvýznačnější a její výroba je různorodá).“ Albín jako spisovatel a historik přišel do styku s různými papíry a uměl také poznat jejich kvalitu. M. Voigth napsal v roce 1712: „Bensen, wo das beste Böhmische Papier gemacht wird“ (Benešov, který dělá nejlepší český papír) Výrobky papírny byly skutečně velice různorodé a velice kvalitní. Byly proto výrobky vyhledávanými a plně srovnatelné s německými. Papírna měla své sklady ve Vídni, Berlíně, Drážďanech, Lipsku a Bydhošti. V Praze byl sklad v tehdejší Tatterische Buchhandlung. V menších městech měla papírna pouze zástupce. V roce 1712 měla papírna 38 stoup a v letech 1740 – 1760 zaměstnávala 40 zaměstnanců. V rukou Ossendorfů byla papírna do roku 1812 (tj. 156 let). Poté vystřídala několik majitelů. Bertl, Kopecký, správce Troníček a další. V roce 1873 byla v dražbě prodána velkoprůmyslníkovi Mattauschovi z Františkova za 35 503 zlatých. Ten ji v duchu tehdejší doby přestavěl v roce 1884 na tkalcovnu bavlny.







1808

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Konec II. světové války v Benešově nad Ploučnicí (vzpomínka)

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“.
V květnu 1945 mu bylo 14 let.
Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany.
8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do příkopu.
Toho več…

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915.


Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci.

Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K tomu studoval  na záložní d…