Přeskočit na hlavní obsah

Msgr. Dr. Anton Weber - poslední německý biskup v Benešově n. Pl.

Anton Alois Weber, 16. biskup litoměřický, se narodil 24. října 1877 ve Wolfsburgu (Vlčí Hora – dnes součást Krásné Lípy v zemědělské rodině. Po ukončení litoměřického gymnázia studoval jako kandidát kněžství v Bohosudově a Litoměřicích. Biskup Emanuel Johann Schöbel jej poslal na další studia do Říma. Weber tam byl alumnus¹ české koleje. 17. února 1901 byl vysvěcen na kněze a získal doktorát teologie.
        
Po návratu domů byl kaplanem v Teplicích a učitelem náboženství v Ústí nad Labem. V roce 1927 byl jmenován konsistoriálním² radou v Litoměřicích. Ve stejném roce jej papež jmenoval kanovníkem litoměřické kapituly. Weber byl bezpartijní, ale přesto obdržel souhlas od tehdejších čsl. orgánů s výkonem funkce kanovníka až počátkem roku 1930.


Vpravo uprostřed odznak vydaný k nastolení biskupa Trochty
        
Po smrti lt. Biskupa Josefa Grosse trvalo svatému stolci a čsl. orgánům 10 měsíců, než se dohodli na Weberovi, coby nástupci na biskupském stolci. Po jmenování papežem Piem XI. následovalo 22. listopadu 1931 vysvěcení na biskupa tehdejším pražským arcibiskupem Karlem (Kašparem) Boromejským v pražském chrámu Sv. Víta. Dne 6. prosince téhož roku proběhlo slavnostní uvedení do funkce v litoměřické kapitule. Ve svém úřadu se Weber věnoval zlepšení vztahů mezi Čechy a Němci, rozšiřování výuky náboženství a charitě. Kněžské semináře v Bohosudově byly za jeho působení rozšířeny, v církevním obvodě byly otevřeny nové kostely.
         
Po Mnichovské dohodě se národnostní třenice ještě přiostřily. Nacisté zabavili semináře v Litoměřicích a Bohosudově. I biskup musel vyklidit svoji rezidenci. Bylo mu zakázáno navštěvovat svoje farnosti v tehdejším protektorátu. Po skončení války měl být ihned vyhnán. Weberovi se přesto podařilo zůstat ve vlasti i v úřadě. Díky politickým represáliím na podzim 1946 na svůj úřad rezignoval, což bylo 28. ledna 1947 úředně stvrzeno. Papež jej ve stejném roce jmenoval titulárním biskupem ze Samosy. Po své smrti (12. září 1948) byl pohřben v biskupské hrobce v Litoměřicích. Novým biskupem jmenoval papež Pius XII v roce 1947 Štěpána Trochtu. 28. října 1995 udělil prezident Václav Havel posmrtně MSGR.Dr. Weberovi řád T.G. Masaryka.

V Pamětní knize města Benešova nad Ploučnicí v roce 1947 je zapsáno: „Na zdejším farním úřadě je i letos administrátorem Němec Dr. Seifert. Pro jeho nacistickou minulost a stálý styk s Němci protestují 29.srpna 1947 příslušníci Čs. strany lidové u biskupa Trochty.“ Stejně si ještě museli počkat, než přišel z České Kamenice český kněz F. Šemin. K roku 1948 je v knize zapsáno: „Rázné kroky byly podniknuty proti kaplanovi Seifertovi pro jeho nadměrné styky s Němci.“ O jaké rázné kroky šlo, se neví. V té době je však ještě neprosadili. Počátkem roku 1950 už si soudruzi věděli rady. Dr. Seiferta obvinili z protistátní činnosti. Již v polovině roku 1950 musel svůj úřad opustit.

¹ Alumnus (plurál alumni, ženská forma alumna, pl. alumnae; latinsky chovanec) má různé významy, v češtině především chovanec alumnátu, tj, seminarista nebo student internátní školy
² Konzistoř nebo konsistoř může být:
•    papežská konzistoř – poradní sbor papeže nebo zasedání tohoto sboru, při němž jsou zpravidla jmenováni noví kardinálové
•    biskupská konzistoř – poradní sbor místního ordináře
•    v některých protestantských církvích ústřední správní nebo soudně-správní orgán. V tomto smyslu například existovala Chebská konzistoř
•    v České republice se slovem konzistoř obvykle označuje diecézní kurie. V tomto smyslu například existovala Dolní konzistoř



Znak biskupa Webera od Tomáše Urbana



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Konec II. světové války v Benešově nad Ploučnicí (vzpomínka)

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“.
V květnu 1945 mu bylo 14 let.
Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany.
8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do příkopu.
Toho več…

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915.


Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci.

Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K tomu studoval  na záložní d…