Vzpomínky na dětství v pivovaru

...nejprve o pivovaru po roce 1863

Po velkém požáru z 20. 5. 1863 shořel kromě 106 obytných domů i pivovar a tak byli benešovští odkázáni na cizí pivo. Novostavba pivovaru se táhla přes celý rok.  Pivovarská komuna se dne 2. 1. 1864 rozhodla vzít půjčku 2000 zlatých a na doporučení Litoměřického pivovarníka Tressikla si jako stavbyvedoucícho objednala zednického mistra Stracheho ze Studence. Nově zařízený městký pivovar převzal Amand Böhm, předtím pivovarník v Polici u Žandova. Roční pachtovné mu bylo stanoveno ve výši 3000 zlatých. Poprvé se zde pivo vařilo 14. 6. 1866. Následně byl od manželů Jakoba a Terezy Sperlových pro potřeby kanceláře a  místnosti pro personál zakoupen za 8800 zlatých rohový dům č. p. 17. Pokračovatelém Amanda Böhma, který se o rozvoj města nejvíce zasloužil ve funkci starosty, byl Ottokar Schauer pocházející rovněž z Police. Od 1. listopadu 1909 si Várečná komuna vedla pivovar ve vlastní režii. Začátkem roku 1910 čítal pivovar 130 podílů po 500 korunách, které vlastnilo 70 osob. Předsedou komuny byl vrchní poštmistr Schrötter, který zemřel v roce 1935 ve věku 83 let. Jeho následovníkem byl Karel Brettschneider, mědikovec z Děčínské ulice č. p. 359. Po něm jeho syn Max Brettschneider, po něm následoval až do roku 1945 Ernst Müller, ředitel spořitelny. Sládkem byl v roce 1920 Max Holzner, dalším sládkem byl Rudolf Grüner (zemřel 1937) a po něm nastoupil Ernst Reysser. V roce 1945 se národním správcem pivovaru stal Jan Veselý. Město jej chtělo získat pro sebe, což se však nepovedlo. Výstav od července do konce roku činil 3 000 hl. K pivovaru patřilo v té době asi 5 hektarů luk. V roce 1946 činil výstav 5 000 hl piva a o rok později byl rekordní výstav 6 400 hl piva. V roce 1948 pivovar zastavuje výrobu, aby zde byl vybudován sklad velkobřezenského piva. Zařízení pivovaru bylo rozvezeno po republice. Později převzalo pivovar JZD


Vzpomínky na dětství v pivovarském domu čp. 17 (na základě vyprávění Marie Stadlerové)

V pivovaru nás žilo celkem pět dětí. Kromě mě a mých dvou bratrů ještě Helga Grünerová a Armin Ullman. Pro nás děti byl veliký dvůr, který byl za zdmi pivovaru, ideální prostor ke hraní. Byla tam veliká hromada písku, dále manipulační vozíky, na kterých jsme jezdily, a v průjezdu pod lékárnou byl povoz se senem pro všechny 4 pivovarské koně. Chovaly jsme i králíky, což bylo fajn, zatímco jejich porážka byla pro nás vždy velmi smutná.

Dva kočí rozváželi s vozy taženými koňmi pivo po hostincích v Benešově a okolí. Častokrát se stávalo, že kočí se na každé své zastávce něčeho napil tak moc a intenzivně, že při jízdě s povozem usnul. Kupodivu to nebyl žádný problém, protože všichni pivovarští koně se vždy i se spícím kočí, vrátili sami zpět do areálu pivovaru.

Benešovský pivovar disponoval pro vaření piva zcela moderní kotelnou. Když jsme byly nachlazení, dostaly jsme horké sladové pivo, které nám při kurýrování opravdu pomáhalo.
Byl to pro mě vždy zvláštní a tajemný zážitek, když jsem mohla jít doprovodit svého otce do hlubokého pivovarského sklepa. Byl zde sklad a mnoho dalších zajímavých věcí – jako například ledovač pro výrobu umělého ledu. V zimě se led ještě pořád doloval z pivovarského rybníka v Děčínské ulici, ale to již samo o sobě nestačilo. Přes zimu se sladovník staral o obilí, které díky máčení a dalším procesům přiměl k tomu, aby vyklíčilo.



Štědrý den jsme slavili v pivovaru společně se všemi ostatními rodinami. Nejprve měla každá rodina svojí vlastní nadílku, poté se ostatní rodiny vzájemně navštěvovaly a ukazovaly si nadílku a nakonec vždy zůstaly v jednom bytě a tam se všemi dál slavily tento svátek. Pamatuju si, jak Helga vždy hrála na klavír a měla překrásný domeček pro panenky, se kterým jsme si samozřejmě hrály.

Také si vzpomínám, že u nás doma na stole stál vždy připraven korbel s pivem, ze kterého si každý mohl posloužit dle libosti. Ačkoliv jsme tedy již jako malé děti po malých dávkách pily pivo, nijak nám to do budoucna neublížilo. Vlastně nám ani příliš nechutnalo, ale vždy jsme ho statečně polkly :).

Jako dítě jsem si krásnější dětství, nežli to v pivovaru, nedokázala představit.

Poté již nastaly horší časy. Z naší dětské party musela jako první opustit dům Helga Grünová, které zemřel otec v roce 1937. Poté v roce 1943 zemřel i můj tatínek. Všichni dospělí muži pivovaru se totiž postupně nakazili tuberkulózou...nakonec zemřel i pan Ullmann.

Zdroje:
Nordböhmischen Excursions-Clubs. 1910.
Der Böhmische Bierbrauer. 1907, (4).
Chronik der Stadt Bensen. Bensen, 1934.
Pamětní kniha města Benešova nad Ploučnicí, 1945-1950.
Marie Stadler: Meine Kindheit






Share on Google Plus

About Vladimír Šefl

Nalezli jste na půdě, ve sklepě, v jeskyni, či kdekoliv jinde staré noviny, knihy, fotografie a podobné artefakty takzvaně "po Němcích"? Ještě než se rozhodnete je spálit či vyhodit do popelnice, neváhejte mě kontaktovat. Třeba se díky tomu zachrání nějaký hezký a neznámý příběh :). email: Sefl@historiebnpl.cz
    Blogger Comment
    Facebook Comment

0 komentářů:

Okomentovat