Přeskočit na hlavní obsah

Vzpomínka paní Herthy Barth-Rotsch

TANEČNÍ 1925

Taneční roku 1937 - foceno před dnešní Sokolovnou
Krásná doba tanečních. Matky si nenechaly ujít ani jeden večer, jen aby mohly vidět své dcery a syny, jak se učí prvním krokům. Nejraději jsme tančili čtverylku. Taneční kursy vedl taneční mistr Schossig. Kursy trvaly do 22.00 hodin, ale i poté hrál ještě pan Weichert na klavír až do půlnoci. Po ukončení kursu si páni na věneček zvolili svou dámu pro polonézu. To se někdy neobešlo bez slz.

Burschenschaft Gambrinia
Krejčí a švadleny měli napilno. Šilo se to, co bylo zrovna v módě. Pro charleston krátké sukýnky nad kolena a pak zase dlouhé sukně. Hlavu si děvčata nechala udělat většinou u paní Liese Ritschel, která musela pro závěr tanečních z dívčích vlasů vytvořit to nejlepší, co uměla. Povozník Lausch dal k dispozici dva fiakry. Každá dívka obdržela pugét květin a byla odvezena z domova na Střelnici (Sokolovnu). Partner zas od dívky obdržel bílou stuhu s vyšitým jménem partnerky. Oblečeni byli v tmavých šatech s bílými rukavicemi. Gardedámy se nemohly vynadívat na krásné šaty a děvčata se cítila jak na plese ve vídeňské opeře. Při dámské volence připínala děvčata chlapcům ještě malou stuhu, jejíž tvar a barva nebyla určena. Tančilo se celý večer až do tří hodin, kdy opět pan Weichert zaskočil ke klavíru a tančilo se až do rána.




Komentáře

  1. Top 3 slots and casino games to play in Norway - Airjordan13
    A list of top 3 discount jordans store slots from online 1xbet app casinos. make retro jordans Play on retro jordans store top casino games that are very Best Air Jordan 11 Retro popular.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr