Přeskočit na hlavní obsah

Brambory na Benešovsku

Brambory byly objeveny po Kolumbově příchodu do Ameriky, tedy po roce 1492. Poté se postupně začaly šířit po celé Evropě. V roce 1560 ve Španělsku a 1586 v Anglii. Německo a Rakousko se k nové plodině stavělo konzervativně a rozšířily se zde až v 17. a 18. Století. Nejranější zmínka o bramborech ve střední Evropě pochází z roku 1620, kdy s nimi v Norimberku obchodoval lazebník Izák Makerl. Ve městě Bieberau v Hesensku se brambory běžně jedly roku 1648.      

Do Čech je údajně po třicetileté válce přinesli františkáni, kteří se přistěhovali z Irska do Prahy. Jako všude jinde pěstovaly se pak brambory i v severních Čechách. František Focke (libouchecký kronikář), uvádí, že listiny z Jílového mluví roku 1717 o bramborových hlízách, pašovaných tam z Německa.

Zámecký správce  v Benešově nad Ploučnicí Augustin Schmied pěstoval v roce 1715 brambory na zahradě a o výsledcích informoval svého pána, děčínského hraběte Thuna. Sazenice získal od obchodníka z České Lípy. Pokusy byly zřejmě zdařilé, neboť roku 1722 nařídila hraběnka Filipína, aby se brambory pěstovaly na panských velkostatcích a selských polích. Roku 1726 si stěžuje obecní písař v Růžové na špatnou úrodu zelí a brambor. V Dobrné a Horních Habarticích je první zpráva o bramborech z roku 1738. Poměrně pozdě zdomácněly brambory na Verneřicku. Rychnov měl první brambory roku 1753. O sedm let později čteme v radní knize, že se sklízely brambory červené, v roce 1763 bílé, roku 1786 anglické a francouzské. Je vidět, že se Rychnovští zabývali pěstováním brambor vážně a soustavně.

Tou dobou stál jeden korec bramborů 2,10, v době hladu stoupla cena až na 12,60. V roce 1722 nebyly vůbec žádné brambory. Kolem roku 1900 byl průměrný výnos brambor na okresech Benešov, Česká Kamenice a  Děčín asi 73 q/ha. Z roku 1904 se zachovaly zprávy o poměrně velkém počtu brambor velikosti dětské hlavy a vážících kolem 3/4 kg. Brambory zbavily Evropu hladomoru a vyhnaly kurděje.

Alice Boehmová v Průboji (Brambory na Děčínsku)


Marie Filipina Thnunová, roz. z Harrachu. (zdroj. Děčínské vlastivědné zprávy)

Komentáře

  1. As far as the variations with American Roulette, this game has usually been known as double zero roulette. You’ll in a position to|be capable of|have the flexibility to} soon learn more about all of the elements that differentiate these three primary roulette varieties on the dedicated pages we’re presently making ready. 파라오카지노 And after all, need to|if you would like to} put your online roulette gameplay toward a bonus, we know where one of the best deals are. Trust our picks and don’t waste time attempting to unlock a promotion with unrealistic wagering requirements. It can vary depending on the state, but to play roulette online, typically gamblers should be aged over 21. They additionally should be physically positioned within a legalized state.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915. Rudolf Kreibich Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci. Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K