Přeskočit na hlavní obsah

Jan z Nepomuku

Svatořečení Jana z Nepomuku bylo uskutečněno v roce 1729. Mezi lidmi byl však uctíván dávno předtím jako patron vody. Kult Jana Nepomuského se rozvíjel hlavně v období protireformace.

Roku 1659 se nad Ostrým přehnala bouře. Průtrž mračen byla tak mohutná, že na polích zůstávaly hluboké brázdy a samotný dvůr Ostrý byl rovněž pod vodou. Aby se to již nikdy neopakovalo nechala vdova po Hauboldovi Paustovi z Liebstadtu pánu na Velké Bukovině a Ostrém († 14. 11. 1655), paní Marie Magdalena z Rosenfeldu zhotovit v roce 1661 sochu Jana z Nepomuku. Socha byla provedena téměř v životní velikosti  a s podstavcem dosahovala výšky 3,5 metru. Na jižní straně je vytesán letopočet 1661. Od tohoto roku se každoročně vydávalo z Benešova na Ostrý procesí a vrchnost se starala i o to, aby byl zastoupen příslušný počet obyvatel z okolních vesnic. Jedné zimy uhodil do sochy Jana Nepomuckého blesk a částečně ji roztrhl. Zprávu o opravě pak v roce 1712 zanesl do účetní knihy zámecký správce Augustin Schmied. Vyplývá z ní, že pískovcová socha byla roztržena od hlavy po hruď, takže litoměřický kameník tuto část vytesal celou novou a nasadil na původní sochu. Oprava stála 3 zlaté. V rámci renovace v roce 1694 byl na východní straně vytesán erb tehdejšího majitele panství Wilhelma Maxe Pickharda z Grühntalu a písmena W. H. P. V. G. T. Zkratka vyjadřuje jméno majitele. Pod erbem je vytesán letopočet 1712. Další letopočty a text – 1862 a 1906 zaznamenávají, že město nechalo pomník vyčistit. K dalším letopočtům 1712 a 1830 se bohužel žádné záznamy nedochovaly. Za dob socialismu však někdo soše nejprve urazil hlavu a zanedlouho strhnul i její zbytek. V současné době stojí bohužel jen podstavec a to v nepříliš dobrém stavu.







Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Josef Šuma - bojovali za svobodu

Pan Josef Šuma se narodil 6. prosince 1910 v Chrášťanech u Litoměřic. Za první republiky,  1. září 1929, nastoupil do školy leteckého dorostu (oddělení leteckých specialistů) v Prostějově. 15. listopadu 1930 byl přemístěn do poddůstojnické školy u leteckého pluku č. 6 v Milovicích a 15. března 1931 byl přidělen k 72. letce puku PRAHA v hodnosti četaře, polního leteckého střelce. Josef Šuma u zadní střelecké věže Welingtonu - únor 1942 Následuje Mnichov a v roce 1939 okupace zbytku Československé republiky. S tím se pan Šuma jako mnoho dalších nesmířil a 26. července 1939 přechází hranice do Polska. 5. srpna téhož roku je prezentován jako emigrant u čs. vojenské skupiny v Krakově, pod evidenčním číslem 1412. Dne 29. srpna vstoupil do polského letectva – „Corporal – Chief of the Air Force“ a přemístěn na letiště v Deblině. 2. září 1939 ustupuje  se skupinou čs. letců před německým Wehrmachtem směrem k rumunským hanicím a 23.září je zajat sovětskou armádou a internován v Česk

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

       A mužstvo. O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.       V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž