Historie Benešova nad Ploučnicí

Svatořečení Jana z Nepomuku bylo uskutečněno v roce 1729. Mezi lidmi byl však uctíván dávno předtím jako patron vody. Kult Jana Nepomuského se rozvíjel hlavně v období protireformace. Roku 1659 se nad Ostrým přehnala bouře. Průtrž mračen byla tak mohutná, že na polích zůstávaly hluboké brázdy a samotný dvůr Ostrý byl rovněž pod vodou. Aby se to již nikdy neopakovalo nechala vdova po Hauboldovi Paustovi z Liebstadtu pánu na Velké Bukovině a Ostrém († 14. 11. 1655), paní Marie Magdalena z Rosenfeldu zhotovit v roce 1661 sochu Jana z Nepomuku. Socha byla provedena téměř v životní velikosti  a s podstavcem dosahovala výšky 3,5 metru. Na jižní straně je vytesán letopočet 1661. Od tohoto roku se každoročně vydávalo z Benešova na Ostrý procesí a vrchnost se starala i o to, aby byl zastoupen příslušný počet obyvatel z okolních vesnic. Jedné zimy uhodil do sochy Jana Nepomuckého blesk a částečně ji roztrhl. Zprávu o opravě pak v roce 1712 zanesl do účetní knihy zámecký správce Augustin...

Na jihozápadní straně benešovského kostela stojí kaple Bolestné matky boží. S biskupským souhlasem ji nechal postavit tehdejší benešovský radní Karl Matuje z kostelní ulice č.p. 68. Zároveň se stavbou založil udržovací fond, do kterého vložil 20 zlatých. Do kaple byl instalován oltář a v roce 1750 byla kaple vysvěcená. Od roku 1765 se zde prostřednictvím biskupa Waldsteina konaly každoroční bohoslužby. V roce 1886 byla kaple vyzdobena i z vnějšku a opraven oltář. V roce 1917 byla v kapli opravena dlažba, natřeny lavice, okna a zaveden elektrický proud. Později byl vedle oltáře po pravé straně instalován obraz sv. Barbory, patronky dělostřelectva, a po levé straně obraz sv. Jiří, ochránce pěchoty a jezdectva. Na památku těžkých dob první světové války byla kaple přejmenována na Válečnou vzpomínkovou kapli. Uvnitř bylo umístěno šest tabulí se jmény 80 padlých z let 1914 – 1918. Po zrušení kaple Čtrnácti pomocníků v nouzi na bývalém hřbitově se patroni kostela ( bratří Grohmann...

Kaple Nejsvětější trojice na rozcestí silnice do Heřmanova a Františkova n.Pl. byla postavena v roce 1710. Lidově byla též nazývána Papírovou kaplí. Zimu v roce 1709 – 1710 si tehdejší pamětníci pamatovali dlouho. Trvala bez přerušení od 2. října 1708 až do 12. února 1709 (toho dne se prudce oteplilo). Vlivem prudkého tání začal ze břehů vystupovat Heřmanovský potok a 13. prosince i Ploučnice. Čtrnáctého února zmizely všechny lávky a mostky a 15. února už údolí Ploučnice vypadalo jako jedno velké jezero s bezpočetným množství ker. Když bylo kolem poledne v papírně již 10 stop vody, uchýlil se majitel papírny, Jan František Ossendorf, se svými lidmi, na bezpečný pahorek u dnešní silnice. Sám však nevěřil, že by mohla být papírna nějak vážněji ohrožena. Kolem druhé hodiny odpolední však Heřmanovský potok připlavil obrovské množství tříště, která se začala o budovu papírny zachytávat. Tak velký tlak budova nevydržela a zřítila se. Stovky lidí tuto událost sledovaly, ale pomoci nemohl nik...

Pod původní benešovský církevní obvod spadaly obce Ovesná, Dolní a Horní Habartice a Heřmanov. Pro tyto obce a Benešov stačil nejstarší hřbitov, který byl volně na východní straně kostela (tzv. měšťanský hřbitov zrušen 1782. V roce 1586 přibyla k Benešovu Dobrná, 1525 Fojtovice a krátce na to nově vzniklé předměstí Neuland (Novina). To už hřbitov kapacitně nepostačoval. Objevila-li se nějaká epidemie, jako například mor (v roce 1596 mu v Benešově podlehlo 576 osob), museli být nebožtíci pohřbeni mimo město, údajně pod svahem kde je dnes hotel Praha. K roku 1539 píše benešovský kronikář pastor \j. Schlegel (1536 – 1579) mimo jiné, že toho roku se započalo s výstavbou nového hřbitova a kaple mimo město. Říkalo se mu Selský hřbitov. O rok později zde byli pochováni první dva nebožtíci. Podle dochovaných údajů šlo o dvě sestry z Dolních Habartic. V roce 1541 byla kolem hřbitova postavena zeď. Posledním benešovským občanem, který byl pochován na původním hřbitově u kostela byl jistý J. R...

Půjdeme–li kolem benešovské Sokolovny směrem k bývalému chudobinci (č.p. 249), uvidíme po pravé straně silnice na zahrádce domu č.p. 243 asi 3,5 metru vysoký pomník svatého Vojtěcha. Svatý Vojtěch z rodu Slavníkovců byl v roce 982 zvolen druhým pražským biskupem. Studia absolvoval v Magdeburku a jako misionář pobýval v bývalém Prusku. V roce 997 zahynul mučednickou smrtí při christianizaci pohanských Prusů v Pomořanech.Po kanonizaci (svatořečení) v roce 999 se jeho kult rozšířil v Polsku a později v celé Evropě. Po převozu světcových ostatků do Prahy v roce 1039 se stal jedním z prvních patronů Čech. Vzhledem k tomu, že jedním z atributů je i veslo stal se taktéž patronem lodníků a říční dopravy. Na podstavci sochy je německý nápis: „Svatý Vojtěchu oroduj za nás, abychom šťastně dokončili naši cestu a dosáhli koruny vznešenosti“. Pod nápisem je vytesán letopočet 1859 a ještě pod ním nápis „Renovováno v roce 1915“. Socha je provedena v biskupském ornátu (rouchu) s biskupskou holí. ...