Kaple Nejsvětější trojice na rozcestí silnice do Heřmanova a Františkova n.Pl. byla postavena v roce 1710. Lidově byla též nazývána Papírovou kaplí. Zimu v roce 1709 – 1710 si tehdejší pamětníci pamatovali dlouho. Trvala bez přerušení od 2. října 1708 až do 12. února 1709 (toho dne se prudce oteplilo). Vlivem prudkého tání začal ze břehů vystupovat Heřmanovský potok a 13. prosince i Ploučnice. Čtrnáctého února zmizely všechny lávky a mostky a 15. února už údolí Ploučnice vypadalo jako jedno velké jezero s bezpočetným množství ker. Když bylo kolem poledne v papírně již 10 stop vody, uchýlil se majitel papírny, Jan František Ossendorf, se svými lidmi, na bezpečný pahorek u dnešní silnice. Sám však nevěřil, že by mohla být papírna nějak vážněji ohrožena. Kolem druhé hodiny odpolední však Heřmanovský potok připlavil obrovské množství tříště, která se začala o budovu papírny zachytávat. Tak velký tlak budova nevydržela a zřítila se. Stovky lidí tuto událost sledovaly, ale pomoci nemohl nikdo. Jeden polský papírenský pomocník ještě po poledni vlezl střechou papírny do své komory pro své věci, ač mu to všichni rozmlouvali. Poté se již z budovy nemohl dostat. Když se budova začala řítit lehl si do jakési bedny a v té jej řeka unášela. Nešťastník se zachránil se zachránil až u mlýna v Malé Veleni. Ossendorf byl velice zbožný člověk. Stál v té chvíli na pahorku svíraném divokými vlnami a ledovou tříští. Před svědky prohlásil, že vyvázne – li živ, postaví na místě záchrany kapli. Navečer toho dne se podařilo příbuzným Ossendorfa přinést úvozovou cestou od Heřmanova velký žebřík a tím překlenout pahorek a stráň. Po žebříku se pak Ossendorf s ostatními dostal do bezpečí. Hned následující rok, po obnově papírny, začal Ossnedorf kapli budovat. Již 31. října 1710 byla vysvěcena strahovským opatem Christophorim. V roce 1738 povoluje biskup provádět ve slavnostní dny bohoslužby přímo v kapli. Díky zápisu, který v roce 1885 provedl městský kronikář Jan Nepomuk Willomitzer, se dochoval i soupis vnitřního vybavení. 23. prosince 1873 se kaple stává majetkem průmyslníka Mattausche. Ten ji nechává v roce 1880 osadit věžičkou a zvonem. a kapli nechal vymalovat a vyzdobit obrazem Nejsvětější trojice od českolipského profesora R. Steffena. Původní obraz věnoval Mattausch tehdejšímu starostovi Benešova Florianovi Schrötterovi. Pozemek patřil v té době městu. Město jej však v roce 1881 vyměnilo za parcelu na stavbu pomníku císaře Josefa II. Stromy byly zasázeny v roce 1842 majitelem papírny. V roce 1907 provedl průmyslník Mattausch ještě jednu větší rekonstrukci kaple. Do vyhnání se o kapličku starala rodina Redlichova z vedlejší hospody. Po válce kapličku opravil n.p. Benar. Pamatuji na rekonstrukci pracovat pana Rudiho Maiera a pana Tempíra.
 |
| Kresba z Willomitzerovy kroniky. |
 |
| Veliká budova nalevo snímku - Redlichova hospoda (pozdější výpočetní středisko Benaru). |
 |
| 1877 - před osazením věžičkou |
Komentáře
Okomentovat