Přeskočit na hlavní obsah

Kale Nejsvětější trojice, Papierkapelle či papírová kaple

Kaple Nejsvětější trojice na rozcestí silnice do Heřmanova a Františkova n.Pl. byla postavena v roce 1710. Lidově byla též nazývána Papírovou kaplí. Zimu v roce 1709 – 1710 si tehdejší pamětníci pamatovali dlouho. Trvala bez přerušení od 2. října 1708 až do 12. února 1709 (toho dne se prudce oteplilo). Vlivem prudkého tání začal ze břehů vystupovat Heřmanovský potok a 13. prosince i Ploučnice. Čtrnáctého února zmizely všechny lávky a mostky a 15. února už údolí Ploučnice vypadalo jako jedno velké jezero s bezpočetným množství ker. Když bylo kolem poledne v papírně již 10 stop vody, uchýlil se majitel papírny, Jan František Ossendorf, se svými lidmi, na bezpečný pahorek u dnešní silnice. Sám však nevěřil, že by mohla být papírna nějak vážněji ohrožena. Kolem druhé hodiny odpolední však Heřmanovský potok připlavil obrovské množství tříště, která se začala o budovu papírny zachytávat. Tak velký tlak budova nevydržela a zřítila se. Stovky lidí tuto událost sledovaly, ale pomoci nemohl nikdo. Jeden polský papírenský pomocník ještě po poledni vlezl střechou papírny do své komory pro své věci, ač mu to všichni rozmlouvali. Poté se již z budovy nemohl dostat. Když se budova začala řítit lehl si do jakési bedny a v té jej řeka unášela. Nešťastník se zachránil se zachránil až u mlýna v Malé Veleni. Ossendorf byl velice zbožný člověk. Stál v té chvíli na pahorku svíraném divokými vlnami a ledovou tříští. Před svědky prohlásil, že vyvázne – li živ, postaví na místě záchrany kapli. Navečer toho dne se podařilo příbuzným Ossendorfa přinést úvozovou cestou od Heřmanova velký žebřík a tím překlenout pahorek a stráň. Po žebříku se pak Ossendorf s ostatními dostal do bezpečí. Hned následující rok, po obnově papírny, začal Ossnedorf kapli budovat. Již 31. října 1710 byla vysvěcena strahovským opatem Christophorim. V roce 1738 povoluje biskup provádět ve slavnostní dny bohoslužby přímo v kapli. Díky zápisu, který v roce 1885 provedl městský kronikář Jan Nepomuk Willomitzer, se dochoval i soupis vnitřního vybavení. 23. prosince 1873 se kaple stává majetkem průmyslníka Mattausche. Ten ji nechává v roce 1880 osadit věžičkou a zvonem. a kapli nechal vymalovat a vyzdobit obrazem Nejsvětější trojice od českolipského profesora R. Steffena. Původní obraz věnoval Mattausch tehdejšímu starostovi Benešova Florianovi Schrötterovi. Pozemek patřil v té době městu. Město jej však v roce 1881 vyměnilo za parcelu na stavbu pomníku císaře Josefa II. Stromy byly zasázeny v roce 1842 majitelem papírny. V roce 1907 provedl průmyslník Mattausch ještě jednu větší rekonstrukci kaple. Do vyhnání se o kapličku starala rodina Redlichova z vedlejší hospody. Po válce kapličku opravil n.p. Benar. Pamatuji na rekonstrukci pracovat pana Rudiho Maiera a pana Tempíra.


Kresba z Willomitzerovy kroniky.

Veliká budova nalevo snímku - Redlichova hospoda (pozdější výpočetní středisko Benaru).





1877 - před osazením věžičkou




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

FRIEDRICH MATTAUSCH & SOHN, A.G. FÜR TEXTILINDUSTRIE

Úpravna na Českolipské ulici Friedrich Mattausch se narodil 24. září 1800 (zemřel 3. 7. 1866) ve Verneřicích, jeho otec Franz Carl Mattausch byl mechanikem narozeným v č. p. 152 a jeho matkou byla Maria Anna Reiffová z č. p. 30, taktéž z Verneřic. Fabrikant Mattausch v Benešově nad Ploučnicí v roce 1825 postavil svou první továrnu tzv. Kleinfabrik v Českolipské ulici (později nár. podnik Benar 03 či ELECOM). Vznikla zde Mattauschova první přádelna (od roku 1973 zde sídlilo podnikové ředitelství n. p. Benar). V roce 1825 došlo zároveň i k založení Mattauschovy firmy. Friedrich Mattausch V popředí budovy na zpracování vlny  Poté následovaly další přádelny:: Bedřichov (Friedrichstal – říkalo se jí Sturmfabrik) Františkov nad Ploučnicí Ostrý/Scharfenstein (na tzv. „Schlossplan") Úpravna textilu v Benešově Novém Městě (Neustadt), budoucí Benar 01  Úpravna se nacházela v Benešově (bělidlo, barevna, mandl atd.

Poslední benešovský provazník Josef Fiedler

Provazník Josef Fiedler měl sídlo na náměstí v domě č.p. 7 (ve třicátých letech 20.st. zde byl i obchod s rybami). Byl jedním z posledních zástupců prastarého řemesla provaznictví nejen v Benešově nad Ploučnicí, ale i v širokém okolí a díky své dobré práci byl znám i daleko v alpských zemích. Býti provazníkem, to byla především velmi namáhavá ruční práce. A pan Fiedler, díky svému umu, zvládnul v podstatě veškerý představitelný sortiment - od šňůr na prádlo až po horolezecká lana. Od vchodových dveří domu až k zadnímu nároží zahrady vedla jakási dálnice z různých lan. Tenhle asi 50 metrů dlouhý prostor byl plný konopných provázků, které musely být po této dráze několikrát zpětně omotány. A z těchto šňůr se pak dále vytvářely provazy. Při výrobě provazů pomáhal panu Fiedlerovi i jeho syn Franz, který se hodil především na otáčení kol napojených na převody. S delšími provazy se muselo jít až k Dolním Habarticím do prostoru poblíž Bendelovy pily. Tam bylo k dispozici zhr

Joseph Willomitzer

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem  pražských německých novin  „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“. Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již